Co pro vás znamená film Cesta domů?
Je to třetí pokračování trilogie, takže je to pro mě, kromě spousty jiných věcí, takový deníček toho, kam se táta za dvacet let posunul. Dal mi příležitost se ve všech těch filmech objevit, tak je to možná trošku i taková moje kronika.
Jaké to je pracovat s vlastním tátou a mít ho nad sebou v pozici režiséra?
Nejsem herec povoláním a táta měl z nějakého důvodu pocit, že bych s ním mohl trávit více času. Tak mi napsal pár rolí, které jsem tedy přijal, protože je to pro mě zábava. Mám to štěstí, že se tím nemusím živit, protože vím, jak je to příšerně složité odvětví, a vůbec nikomu nezávidím, pokud se uplatní. Měl jsem to mnohem jednodušší.
Přesto vás má spousta lidí jako herce zafixovaného. Z Gymplu, z Vejšky. Jak vzpomínáte na tyto pro někoho kultovní snímky?
Gympl vyšel v roce 2007, pokud si to dobře pamatuju, a my jsme tehdy vůbec netušili, co z toho bude. Byl to prostě nějaký film o škole, kterých vzniká spousta. Ale asi se to tehdy trefilo do správné cílovky. Vidělo to v kinech poměrně hodně lidí. Pak ten zájem na chvilku ustal.
Táta potom film dal na YouTube v plné kvalitě všem k dispozici a chytilo to druhou vlnu. Dneska za mnou fakt chodí lidi, že si ho často pouští, a pro spoustu z nich je to „safe“ film. Že když nevědí, co večer dělat, tak si pustí Gympl. Nevíme proč. Nějaká alchymie tam vyšla dobře a lidi to mají rádi a stává se z toho filmová klasika.
Z filmu Vejška
Dokážete říct, co vás od herectví nejvíce odrazuje?
To je moje povaha. Jsem prostě introvert. Ne že bych nějak strašně trpěl mezi davy lidí, ale určitě to není něco, co bych vyhledával.
Když byly filmy v kinech, tak to musely být davy fanoušků. Stáhl jste se do ústraní?
Ono to tak není. Samozřejmě je sláva a sláva. Ta moje, ve světle toho, jak na mě funguje slovo celebrita, je za prvé naprosto pomíjivá, protože tyhle věci odchází, a za druhé neporovnatelně menší, když srovnávám s lidmi, kteří se tomu opravdu věnují a kteří jsou opravdu slavní.
Co tvoří náplň vašich dní?
Já se poslední dobou snažím trošku o sebe pečovat, protože už mi také není dvacet. Tak se snažím dobře jíst, dobře spát, cvičit a chodit do práce.
Musel jste změnit jídelníček? Začaly najednou vadit chipsy a hranolky?
Je to tak. Nevím, jestli to bylo někde zakódováno v genech, ale přišla třicítka a ze dne na den jsem nabral strašných kilo a teď to doháním zpátky.
Tomáš Vorel st., Milan Šteindler a Tomáš Vorel ml. ve filmu Cesta domů (2021)
Kolik se vám povedlo shodit?
Asi dvacet.
Jak se vám to povedlo? Chce to odříkání, píli? Kolikrát týdně jste chodil cvičit?
Je to kombinace nějaké rozumné stravy, rozumného pohybu. A nepiju alkohol.
Jak dlouho abstinujete?
Je to v řádu měsíců.
S Jiřím Mádlem jste v kontaktu, když jste byli tahouny zmiňovaných filmů?
Je pravda, že jsme se podle mě tak dva tři roky neviděli. Je to zvláštní, protože máme super vztah a poměrně důvěrný. Jenom prostě ten čas asi není.
Když se vrátíme k filmu Cesta domů, tak proč by se na něj měl český divák podívat?
Cesta domů je film o venkově. Těch filmů ryze o venkově tu tolik není. A je to možná i taková hezká sonda do ekologie i českého fenoménu, což je život na vesnici. Nebo vlastně i chalupářství, lufťáctví, co je blízké podle mě každému Čechovi.
Je tam fakt hezký i moment, že ten první díl byl opravdu trošku naivní. Táta to vzal tak, že když odjedeme z Prahy na venkov, nebo z města na venkov, tak se tím všechno vyřeší. Ale ten problém s vámi zůstává, ať jste kdekoliv. Stejně tak to, že mají lidi problémy ve městě, neznamená, že je nemají lidi na venkově. Myslím, že Cesta domů je hezké smíření se s touhle situací a realitou.
Tomáš Vorel ml. a Tomáš Vorel st.
Bylo vaše účinkování v Cestě domů vaší hereckou derniérou?
Nevím. To rozhodně není tak, že by proběhlo nějaké vnitřní rozhodnutí, že už nikdy. Ale nevyhledávám to.
Kdyby přišlo nyní tolik oblíbené pokračování po dvaceti letech a navázalo by se na Gympl a Vejšku, uvažoval byste nad tím?
Kdo se na film Cesta domů podívá, tak uvidí, že tady je trošku odpověď a uzávěra toho příběhu. Myslím si, že by tomu další pokračování ne úplně slušelo. U té Vejšky to samozřejmě občas padne u stolu, když se s tátou bavíme, ale myslím si, že to není úplně na pořadu dne.
Sledujete a konzultujete s tátou českou kinematografii?
Přiznám se, že jsem poslední dobou najel na Netflix a jediný, co sleduju, je japonské anime. Úplně jsem přestal sledovat jakoukoliv hranou tvorbu. Mám takové obdobíčko, kdy opravdu nekoukám vůbec na nic jiného. Takže vám asi teď nedám tu úplně nejlepší odpověď.
11. května 2021 |
