Vaše partnerka Zuzana Pokorná (42) je bývalá primabalerína Národního divadla. Jak to máte s tancem vy?
Myslím si, že jsem talentovanější na mnoho jiných věcí, než je tanec. Když jde o muzikál, kde musím tančit, snažím se, abych neudělal ostudu. O tanečních kvalitách, jaké má Zuzka, se mi může jen zdát.
Snaží se vám partnerka po představení radit, jak správně se pohybovat, či kde jste udělal chybu?
Moje žena má za sebou umělecky takové věci, ke kterým jsem si nikdy nečichl a mám k ní neuvěřitelný respekt. Ona je úžasná a je to moje velká fanynka. Chodí často na má představení a hodně společně konzultujeme pro i proti. Ke zpěvu mi nic neříká, ale samozřejmě co se týče pohybu, tomu rozumí a poradí. Je to kritika i pochvala. Přesněji mě nejdřív pochválí a pak zkritizuje.
Předpokládám, že jako žena vám mluví i do oblékání.
Mluví. Jsem za to rád, protože v tomto směru jsem neskutečný lajdák. Naštěstí je tu ona, která je mou ozdobou a vždy se snaží, abychom k sobě hezky ladili. Pokud se jedná o oblékání do společnosti, nejraději předem hlásím, že zmizím. Nesnáším bulvár.
Bulvár ale k vaší práci patří. Sám jste si ho užil i v době SuperStar.
Máte pravdu. Ovšem nemám rád, když si média vymýšlí nebo se soustředí jen na soukromí. Mrzí mě pak, když v článku není ani kousek o mé práci, ale jen o tom kdy, kde, s kým a proč. Jinak si každého, kdo napíše smysluplné články, vážím.
Spojují si vás diváci ještě vůbec se soutěží SuperStar, která vás zviditelnila?
Diváci už tolik ne, ale v každém mém rozhovoru se mě na to většinou novináři ještě ptají. Přitom je to už neuvěřitelných deset let. Za tu dobu jsem vystudoval konzervatoř a udělal mnoho pěkných projektů. Soutěž SuperStar mi pomohla v začátku, ale hodně i uškodila. Musel jsem se totiž hodně obhajovat, abych se vymanil z podvědomí nějaké rychlokvašky.
Myslím si, že cena Thálie za roli Che v muzikále Evita, je toho důkazem.
To jednoznačně. Ještě dneska si pořádně cenu neuvědomuji. Jsem moc rád, že cena byla ještě za skvělou roli v Národním moravskoslezském divadle. V Praze totiž musím pořád někomu něco dokazovat. Naopak v Ostravě jsem přišel do divadla na konkurz a oni mě vzali. Od začátku jsem měl jejich důvěru. Nikdy jsem nepocítil, že by někdo čekal na moji chybu. A to se pak dělá jinak, to jde samo.
Kde se cítíte lépe?
Abych pravdu řekl, v Praze se cítím dobře, ale Ostrava je pro mě vzácnější. Jsou tam na mě všichni milí a já se tam cítím šťastný. Co se týče publika, do divadla v Praze chodí lidé z různých koutů republiky, takže nemůžu říct, kde je publikum lepší.
Chodíte i vy s partnerkou rád do divadla? Máte na to vůbec čas?
Moje žena je baletka, přátelé činoherci. Tak chodíme, snažíme si na to najít čas. Baví mě to, chodím se i inspirovat. Co se týče baletu, je to dřina. Zlaté zpívání.
Teď jste měl velkou premiéru v Národním moravskoslezském divadle hry Sunset Boulevard. Co dalšího chystáte?
Premiéra dopadla skvěle. Musím říct, že jde o mou velkou roli, kdy neslezu z jeviště. Čekají mě Bídníci v Bratislavě. Bude to ve slovenštině, ale naučil jsem se to celkem dobře. Myslím si, že jsem na jazyky nadaný. Už to umím, ale ještě si na Jeana Valjeana musím počkat. Nová scéna Bratislava musela muzikál přesunout na příští rok. Abych řekl pravdu, nemůžu se dočkat, je to má vysněná role.
Mluvíte o tom, že jste nadaný na jazyky. Jaké všechny ovládáte?
Dobře německy, anglicky. Teď jsem se naučil v ruštině muzikál Popelka na ledě. Ovšem azbuku neumím, což mi zatím nijak nevadilo. Jinak objednat jídlo si umím v mnoha různých jazycích, což mi stačí na všech dovolených.
Plánujete na léto nějakou velkou dovolenou?
Chtěl bych jet k moři do Turecka nebo do Švýcarska k tátovi, tam je taky krásně. My jsme hodně spontánní a většinou nic neplánujeme.
S přítelkyní jste získal i rodinu. Zvládáte to s prací?
Zuzka má tři syny, které mám já moc rád. A máme psy. Rozhodně to není lehké, ale pokud se mají dva rádi, tak to vždycky zvládnou. Snažím se a věřím, že Zuzce pomáhám, co to jde.
