Tereza: Rozuměla bych si s Reginou

Občas během rozhovoru mluvila tak slabým hlasem, že ji v tiché místnosti bylo sotva slyšet: Jak jí umíral otec... Jak synovi vysvětlí fotky v pornografickém časopise... Jak ji lidé závislí na droze žádají o pomoc...

* Vašemu synovi Samuelovi jsou čtyři roky. Dovolíte mu, aby sledoval VyVolené?
Občas se podívá a má svoje oblíbence. Každou sobotu fandí v Duelu a chtěl, aby se vrátil Vladko. Byl zamilovaný do Kačenky, ale ta už ho nezajímá. Teď se mu líbí Regina.

* Co kdyby za vámi přišel a řekl: "Mami, co je to šlapka? Tam to jeden pán říkal jedné paní."
To je absolutně možné, s tím někdy chodí i ze školky. A nejen šlapka, to by ještě bylo bezvadné. Děti pochytí spoustu věcí doma, což je ale normální život.

* Takže vám nevadí, když slyší něco vulgárního?
Taková je doba. To dítě především vyrůstá v nějaké rodině. Když si odněkud přinese sprosté slovo, tak ho buď nešťastně použije, nebo ho rychle zapomene, protože se doma nepoužívá.

* A kdyby se na tu šlapku přece jen zeptal?
Tak bych mu řekla, že je to prostitutka, holka, která dělá něco, co není úplně v pořádku. Ale buďte si jistý, že se nezeptá. Šlapka je pro něj šlapka u kola.

* Vám asi nepřijde divné, co jsou lidi schopni udělat kvůli jedenácti milionům, nebo ano? Vy jste se kvůli třetině té částky svlékla - abyste měla na heroin.
Nedivím se jim. Ale mysleli si, že to bude brnkačka. Vlastně je obdivuju.

* Obdivujete? Za to, že odešli od rodiny a od malých dětí? Třeba dceři soutěžícího Honzy byly v té době dva měsíce.
U otce to chápu, nechápala bych to u matky. Je jasné, že nikdo by se nebyl schopen odhalit, kdyby neměl motiv peněz. Ano, obdivuju je, protože sama bych to nedokázala. Dokázala jsem to udělat pro heroin, ale chápete ten rozdíl? Pro heroin, prohnat si to žílou, to je jiná vášeň. I když základ je dost podobný: chtějí změnit svůj život. Každý se chceme mít dobře.

* Takže se do kamer přetvařujeme a hrajeme divadlo.
Ale ne, teorie přetvářky vydrží maximálně dva tři dny. Teď už ti lidi nic nepředstírají, neuhlídali by se a peníze už nejsou to hlavní. Když se teď spolu zavřeme v téhle místnosti, tak za 24 hodin budeme řešit osobní souboje. Tak to platí i ve vile: VyVolení už jsou víc psychohra než soutěž.

Vladko je miláček babiček

* Kdybyste do VyVolených nebyla zatažena, dívala byste se?
Určitě. A určitě na VyVolené, a ne na Big Brothera. Docela ráda pozoruju lidi a zajímají mě příběhy. Nezajímají mě namistrovaní blbečci, nukleární hovada, superextratřídy a namakaný těla.

* Ve většině zemí ale Big Brother vyhrál.
My jsme jiní. Poslední hlad, který tu byl, způsobily seriály. Všechno válcovaly a tohle je přece úplně nejlepší seriál. Trochu se pohybuju na vesnici, znám obyčejné lidi a vím, že jim chybí důvod, proč se scházet v hospodě. Fotbal není tak často.

* Cítíte se jako vítězka boje nad Leošem Marešem?
Nesoupeřila jsem s ním. Způsob jeho práce mi nemůže být blízký, protože je pořád stejný. Nikdy mě nezasáhl a nikdy mě ani na vteřinu nedonutil, abych projevila alespoň trochu citu.

* Fenomén reality show dělí veřejné mínění. Odpůrci prohlašují, že jde o nejpokleslejší zábavu, zastánci tvrdí, že takový film by nezrežíroval ani David Lynch. Jste tedy ta druhá skupina?
Pokleslá zábava, to jsou takové řeči. Je mi bližší vidět skupinu skutečných lidí než se dívat třeba na estrády. Nebo na talkshow s celebritami. Pro mě je pokleslá zábava, když se někdo klouže po banánové slupce nebo když se směje vlastním vtipům.

* Třeba Petr Novotný?
Už jsem ho dlouho neviděla. Ještě se pořád směje? To mě nikdy nebavilo.

* Nevadilo by vám, kdyby byl syn trochu starší a místo sportování se každý den díval na reality show? Kdyby mu užírala čas?
Víte co? Předčasně stárneme. Mladí lidi jsou na tom mnohem líp, než byla třeba moje generace. Mají přístup ke všemu, co chtějí, jsou mnohem odvážnější, ostřílenější a silnější si vybrat, co chtějí dělat, na co se chtějí dívat.

* Teď se podle kritiků dívají na to, jak se nejslavnější Češkou stává žena, která se svléká u tyče a o které i vlastní otec prohlásil, že je to lehká holka.
Nezapomínejte na to, že to jsou všechno rychlokvašky. To nemá nic společného se slávou, je to jen popularita, produkt. Až vylezou ven, spousta lidí jim nabídne smlouvu, vydělají si peníze, všichni se zahojí, lidi budou mít co rozebírat a pak to zase všechno zhasne. To nemá žádnou budoucnost.

* Dívá se na VyVolené vaše maminka?
Dívá. Je jí pětašedesát a patří k těm lidem, kteří mají rádi seriály. Takže se občas dojme.

* Pětašedesátiletá divačka, to je skoro výjimka, ne?
To byste se divil. Chodí mi dopisy především od babiček, šedesát pět, sedmdesát čtyři... Vladko je jejich miláček a Regina taky. Dneska jsem třeba dostala dopis od jedné paní inženýrky. Ta se ale divila, proč nechají moderovat drogistku.

* Asi chtěla napsat narkomanku, možná feťačku. To byl ostatně častý ohlas, když vás Prima zaměstnala.
Ono se to nabízí. Lidi mě měli nějak zafixovanou a nevědí, že už jsem si dva roky nějak odžila. Že jsem čistá.

* Vadí vám to?
Myslíte, když je někdo zlej?

* No počkejte, zlej, nebo pravdivej?
Tady nejde o pravdivost. Je v tom zloba. Ti lidi mají potřebu říct: "Ty feťačko jedna!" Mají potřebu se na mně vybít, protože možná mají stejný problém doma. Setkala jsem se i s názorem, že jsem se vyléčila za prachy daňových poplatníků. Lhala bych, kdybych řekla, že tomu nevěnuju pozornost. Jen nemám potřebu se bránit a někoho přesvědčovat. Fakt ne.

Tátovi jsem řekla, že zemře

* Syn se dívá, máma se dívá. Co by na VyVolené říkal váš despotický otce, kdyby před čtyřmi lety nezemřel?
Hodnotil by to spíš profesně, bral by mě jako moderátorku. Ale když se ptáte, tak dnes už by mě jeho názor nezajímal. Tím, že umřel, odešla jakási moje nadkontrola a musela jsem se spoustu věcí naučit sama. Za to jsem vděčná, protože ty jeho názory mě trochu ubíjely.

* Byl zlý?
Byl zlý, vždycky byl zlý. Vedli jsme spory a vím, že jsem na něj platila. Ale obvykle byl tak krutý, že jsem neměla chuť pokračovat.

* Nadával vám?
Pořád. Že jsem kráva, to bylo u nás úplně běžné. Nekřičel, pouze to zkonstatoval. "Ty krávo blbá." Nebo ať se nepodělám, když se mi něco povedlo, protože to má hodnotu jedné vteřiny. Vlastně jsem si ty úspěchy kvůli němu vůbec neužila.

* Jak s ním dokázala žít vaše máma?
Ta je právě anděl. Takové sebezapření, ustupování... Nikdy ho nedokázala opustit, i když ji to mockrát napadlo. Důvody, proč ho milovala, byly na rozdíl od těch jeho nálad a krutostí neměnné.

* Ještě s ním na dálku mluvíte?
Teď už ne, ale když jsem se vrátila z léčení, tak jsem k němu mluvila hodně často. Říkala jsem mu o životě a o tom, jaký byl den. Pak jsem začala věřit, že se můj život už neposere, a přestala jsem. Ale pořád ho máme doma v urně na knihovně.

* Vinila jste se někdy, byť jen na vteřinu, z jeho smrti?
Lidi mě vinili. Mě to přepadalo taky, ale už jsem se toho zbavila. Srovnala jsem si fakta, která jsem ve zmatku nevnímala, a vím, že za to nemůžu. Vždyť umřel na rakovinu.

* Lidi vás z jeho smrti viní proč? Kvůli drogám, nebo kvůli pornografickým fotkám do Lea?
Když jsem začala dělat na Frekvenci 1, přišla mi tam textovka: "Jak může člověk žít s pocitem, že zabil svého otce?" Nevím, kde je ten motiv. Ale fotky vyšly, až když umřel.

* Jaká byla vaše poslední návštěva u něj?
Tragédie, hrozné setkání. Laškoval a říkal mi feťačko. Nevěděl, že umře, a já mu řekla, že jsem mu zařídila ten hospic, protože jsem nechtěla, aby skončil v téhle podělané místnosti. Hrozně se rozzuřil: "Terezko, ať ti někdo vysvětlí, co je hospic." Pochopila jsem, jakou jsem udělala hroznou chybu, a on pak umřel.

* Vy jste nevěděla, co je hospic?
Věděla. Ale vůbec mi nedocvaklo, že mu prostřednictvím toho sděluju, že je všechno v prdeli.

Děsím se, až syn uvidí mé fotky

* Píšete si deník?
Ne, už ne. Psala jsem ho po poslední léčbě a naposledy jsem ho otevřela před třemi měsíci - s pocitem, že některé věci nemůžu ještě ani číst. Svíralo se mi hrdlo a pořád se s tím nemůžu srovnat.

* Popisujete tam i své pokusy o sebevraždu?
Jo, bylo jich víc. Třikrát vědomá intoxikace, o které jsem pak začala tvrdit, že vědomá nebyla, protože na to jsou paragrafy. Pak dvakrát podřezání žil.

* Teď jste zpátky na obrazovce. Za chvíli bude půlnoc, protože jindy jste si na rozhovor čas nenašla. V tom stresu, nenapadlo vás ani na chvíli sáhnout po droze?
Copak jsem kretén? Totální kretén? Radši si dám sprchu a přemýšlím, kde jsem při vysílání udělala chyby.

* Znamená to, že jste vyléčená?
Z toho se nejde vyléčit. Ale jsem ve stavu, kdy se můžu sama rozhodovat. A nejsem blbá, abych se rozhodla, že si chci zničit život.

* Co ví o drogách váš syn?
Že jsou nebezpečné a že jsem je brala. Nebavili jsme se o tom, jak vypadají, jak se jmenují, ale ví, že maminka udělala hloupost a byla nemocná.

* Už víte, jak mu řeknete, za jakých podmínek se narodil? Že jste měla v krvi dva gramy heroinu?
Řeknu mu to tak, jak to bylo. Jednoznačně, až bude čas. Ale tohle je úplný detail. Vy děti nemáte, že?

* Nemám.
Děti věří tomu, co žijí, a otázky kladou až ve chvíli, kdy si nejsou jisté. Čeho se opravdu děsím, jsou fotky v Leu. To bude průšvih; nějaké drogy jsou proti tomu banalita.

* Až synovi někdo ty fotky ukáže?
Z toho mám strach. Představuju si svoje rodiče, kdyby nafotili... A tohle není představa. To je realita.

* Vaše matka vám odpustila?
Nikdy jsme se o tom nebavily. Byla jsem plnoletá.

* Jak často se stane, že vás někdo po vaší drogové minulosti požádá o pomoc?
Dneska se mi to stalo v rádiu. Napsala mi holka, že čtyři roky kouří heroin, že to nikdo neví, tak abych jí dala nějakou radu. Nezmohla jsem se na nic jiného, než že jsem si přepsala její telefonní číslo.

* Pomáhat nemá cenu?
Víte, co by mělo cenu? Postavit komunity, vymyslet řetězy služeb, které by byly narkomanům k dispozici. Pomoc není někoho přesvědčovat, aby přestal. Kdysi jsem měla pocit, že to má význam, ale to jsem se hrozně mýlila. Svou roli už jsem sehrála. Neberu, a tím jsem dala lidem naději, že jde přestat.

* A co byste dělala, kdybych vám zavolal, brečel do telefonu a držel si žiletku u tepny?
Co je mi, sakra, do toho? Co je mi do toho? Nenechám se vmanipulovat do situace, že ovlivňuju něčí život. Mám svého syna a dost problémů, které jsem si sama zavařila. Ne, nenechám se manipulovat. Ne a ne. Je to každého věc. Včera jsem jela po Nuseláku, kluk seděl na pletivu a druhý stál s flaškou dole. V prostředním pruhu jsem zpomalila. A auta za mnou? Že by zastavila? Absolutně ne, jedeme dál, život běží. Tak jsem přibrzdila, ale nezmohla jsem se na nic jiného než říct, ať mě nesere a sleze dolů. Abych vylítla z auta, na to už nemám.

* Vy jste se léčila ze závislosti na heroinu a soud vám vzal z péče syna. Váš starší bratr byl ve vězení za podvod a pak ještě za to, že postřelil člověka. Nemáte někdy pocit, že vaší matce není co závidět?
Mně to nepřijde. Děti nejsou od toho, aby dělaly jen radost, a když člověk začne zlobit po osmnácti, je to víceméně jeho věc. Boris měl svoje problémy od osmnácti, já od pětadvaceti.

* Co dnes dělá?
Je zahořklej a moc nemluví. Ale snad maluje. Nemluvila jsem s ním měsíc a půl. Překvapuje mě, že mi ani nenapíše.

Jsme stejní jako lidi ve vile

* Jak často přemýšlíte o VyVolených?
Zrovna včera. Všichni nasazují na Petra Zvěřinu, jaký je bezcharakterní intrikán, tak jsem o tom přemýšlela. Každý anonymní člověk, který je daleko větší hovado než on, teď má šanci se do něj trefovat. Ten kluk bude mít strašně těžký život, protože vyjde ven a dopředu bude národem odsouzen. "To je ten špatný člověk Petr Zvěřina."

* A je snad férový? Petr Zvěřina, dobrá značka, jak sám říká? Někdo, kdo se zahazuje s těmi nulami uvnitř?
To ne, nehodnotím jeho charakter. Všechno o něm víme, vidíme, kde dělá chyby, a víme, že nám nenabízí celou svoji podobu. Stoprocentně ne. Ale představa, jak lidi umějí být zlí, mě děsí. Opravdu ten největší hajzl tohohle světa, aniž by mu musel podat ruku, může říct: "Ty jsi ta svině." A koupí si tím odpustek za vlastní chování. Tohle ho venku čeká a v jeho životě by to mohlo znamenat obrovskou tragédii. Obrovskou.

* Třeba spolumajitel klubu, ve kterém dělal DJ, prohlásil: "Už ho tady nechci vidět, klesaly by nám tržby." To je ono?
To je takový připitomělý gesto... Toho majitele bych chtěla vidět. Když se podíváte na lidi ve vile, tak přesně takoví jsme, Petra Zvěřinu nevyjímaje. Je to sonda do našich životů.

* Takže i do vašeho. V kom se poznáváte?
Musím být nestranná, ale jestli mám k někomu blízko... Bude to znít hrozně, ale mám živě v paměti scénu, kdy stála Regina proti všem dvanácti: "Dohromady, to jste frajeři. Ale jednotlivě proti mně nepůjdete nikdo."

* Tak si připadáte?
Nikdy nedělám to, co si lidi přejou, a radši budu spokojená sama se sebou. Kdybychom si s Reginou navlíkly tepláky a šly si pokecat, jsem přesvědčená, že si budeme rozumět. Viděla stejně jako já hodně ošklivých věcí, měla co dočinění s pokrytci a musela se hrabat ze dna.

* Na ně se ale stejně jako vy dostala sama a určitě na to dojde řeč. Kdo ve vile je pro vás největší záhadou?
Malá Kačenka, tam musí dojít k nějakému zvratu. Myslím, že není tak čisťounké stvoření a že nás ještě překvapí.

* Kdo by mohl vyhrát?
Možná Vladko, protože je jako jeden z mála od začátku stejný. Byla to od něj frajeřina říct, že je homosexuál. Umí se pohádat s lidmi, které má rád, ale nikdy na ně nemění názor. To by se mnozí měli naučit.

Chci se rozvést

* Když jste začala moderovat VyVolené, lidi vás nepřijali zrovna s nadšením. Mávala jste rukama jako v dobách Esa, vykřikovala, ale pak jste se zklidnila. Co se stalo?
První přenosy byly s lidmi. Byla jsem zvyklá dělat s davem, takže jsem hned čapla staré metody. Pak mi Adrian řekl, ať malinko uberu a vrátím se k jedenatřicetileté Pergnerové.

* Adrian?
Režisér Adrian Stojkov.

* Vaše nová známost, že? Jste zamilovaná?
Jsem, jsem. Možná to ani není zamilovanost, ale začátek něčeho, co by mohlo mít budoucnost. Dávám si bacha, protože už jsem v životě udělala dost chyb a nejsem sama. Mám Samuela.

* Už se ti dva znají?
Nedávno jsem je seznámila. A pokud všechno poběží tak, jak by v normálním vztahu mělo, tak bych s nimi někam na dva tři dny ráda vyjela. Je to v mém životě poprvé chlap, a ne mladší kluk.

* Jste ale pořád vdaná. Proč?
Protože nejsme schopní se s manželem sejít. Mluvili jsme spolu po telefonu, chceme se rozvést, ale nevím, kde bych teď vzala čas na to, abych lítala po soudech.

* Co Samuel a jeho otec? Už ho zná?
Tak tohle téma úplně zahoďte. Tatínek je pro něj můj manžel. Tak mu říká a nebude nastupovat nikdo další, kdo by začal prohlašovat: "Já jsem tatínek číslo dvě." Jestli mu to někdy řekneme, tak jedině v době, až to bude schopný chápat.

Tereza Pergnerová
Mnoho lidí se pohoršovalo, když dostala od Primy nabídku moderovat reality show v hlavním vysílacím čase. Tereza Pergnerová se jim zapsala dvěma skutky: závislostí na heroinu a sérií pornografických fotografií v časopise Leo, za které dostala tři a půl milionu korun. Soud jí sebral syna Samuela, kterému brzy bude pět let. Dnes ho znovu vychovává, ale o jeho otci mluvit nechce. Narodila se 25. června 1974. Má základní vzdělání a slávu jí před deseti lety přineslo moderování hitparády Eso. Sama začala zpívat, jezdila debatovat po školách, a to mimo jiné o škodlivosti drog. V roce 2001 jí zemřel otec Eduard Pergner, známý scenárista a textař.

Tereza Pergnerová čelí u Obvodního soudu pro Prahu 8 obvinění z držení a prodeje pervitinu. Bývalá moderátorka obvinění popírá s tím, že je nevinná. (5. června 2002)