Tereza Brodská: S maminkou to vidíme každá jinak

  18:33
Je drobná a na pohled i křehká. Je však i typický Býk - paličatá bytost, která ráda zkouší, co vydrží. Jako hlavní hrdinka seriálu Ulice se v noci učí třicet stránek textu, ve dne...

Je drobná a na pohled i křehká. Je však i typický Býk - paličatá bytost, která ráda zkouší, co vydrží. Jako hlavní hrdinka seriálu Ulice se v noci učí třicet stránek textu, ve dne je dvanáct hodin točí. Když na pláce padne vyčerpáním, zase vstane. V náročných situacích se ostatně ocitala odmalička.

* O čem se vám na dnešek zdálo?

O řediteli Novy Petru Dvořákovi, což znamená, že už jsem z té Ulice úplně pomatená. Minulý týden se mi dokonce zdálo, že přijdu do té naší seriálové dekorace a tam je úplně bílo. Kuchyně, koupelny, všechno zmizelo. Jak se to stalo?" ptám se, "jak to, že je tady prázdno a bílo?" Vysvětlují mi, že se někdo ze štábu jenom zlehka dotkl dekorace a ona se rozpadla jak domeček z karet.

* To je spíš zlý sen.

Ne jako ten, co se mi pořád vracel, když jsem byla malá... V něm přicházel k nám do bytu jeden pán a chtěl mi ublížit. Schovávala jsem se mu vždycky pod schody. Teď už naštěstí žádnou věrnou noční můru ne

* Jako malou vás sedm let vychovávala maminčina sestra Blanka.

Tenhle sen mě strašil až později. U Blány na Zlíchově jsem si rychle zvykla, tam byl fajn život. Z tetiných dětí se stali moji sourozenci, jezdili jsme s kárkou na dříví a topili jím v kamnech... Chcete ještě jeden sociální motiv? Měla jsem na zimu jen jedny botičky. Ne, to je samozřejmě legrace. Byla jsem dítě zahrnované dary.

Mám v životě pár temných míst

* Jak do toho života vstupovali rodiče Jana Brejchová a Vlastimil Brodský?

Občas přijeli v neděli na svíčkovou nebo si mě brali na víkendy.

* Nežili jste si zas tak špatně.

V posledních letech zjišťuju, že tu dobu s maminkou vidíme každá úplně jinak a obě své verzi věříme. Ať je to jak chce, když si mě v sedmi letech rodiče vzali nastálo...

* Tak jste byla nadšená, ne?

Což o to. Jenže nějaká chytrá hlava přišla na to, že bych se teď naopak neměla vídat s tetou a jejími dětmi, snad abych si od nich dokonale odvykla. Trvalo to rok a bylo to kruté. Mám v životě pár takových temných míst, kdy se všichni zúčastnění chovali naprosto nelogicky. Včetně mě.

* Temná místa? Nepřeháníte?

Tak poslouchejte. Například s tátou jsem se celý rok poté, co se s maminkou rozvedli, vůbec nevídala. Minimálně rok. Netuším proč. Měl moc práce? To měl pořád. Jestli měl v té situaci každý dost starostí se sebou? Ale to by přece k sobě naopak měli lidi tíhnout. Ne, nemá to logiku.

* Co by bylo logické?

Kdybych mezi rodiči nějak pendlovala. Neměla jsem tátu přece míň ráda než maminku. Ale pendlovat jsem začala, až po tom roce. Dnes ani nechápu, proč jsem pro to sama nic neudělala, že jsem si to nějak nevytrucovala.

* Chyběla vám jeho výchovná autorita?

Tak bych to neřekla, protože když jsem mu dělala starosti, tatínek se mnou nedebatoval. Ani s Markem, svým synem. Vždycky psal dopisy. A jelikož puberta je šialená - bože, jak já jenom zvládnu Samíka, až do těch let přijde - tatínkovy dopisy se prodlužovaly. Za mé vrcholné puberty měly třeba patnáct stránek, mám je schované. Ale face to face problémy neřešil, byl to mistr pera.

* Při vší úctě, o čem se dá napsat tak dlouhý dopis pubertální dceři?

Témat se nabízela spousta: že jsem sobecká, že neodpovědně přistupuju k profesi, kterou jsem si na škole vybrala...

* Ale to už vaše máti žila s Jaromírem Hanzlíkem.

Když se s ním rozhodla žít, pověřila svou nejlepší kamarádku Jiřinu Jiráskovou, ať mi to poví u sebe na chalupě. Ta mě vzala na procházku šumavskou loukou, vidím její povytažené obočí a slyším slova: "To víš, že maminka chodí s Jaromírem, ne? Tak ti to teda říkám."

* A jak vás Jaromír Hanzlík zasáhl?

Pochopte, já tady zpřítomňuju svoje tehdejší pubertální pocity. Dnes naopak vidím, že po mně chtěl spoustu rozumných věcí a přispěl k tomu, že jsem se osamostatnila. Snad jen ta forma nemusela být tak autoritativní. Dokonce jsem sé odstěhovala z jeho bytu do maminčina, za což jí dodnes vděčím.

* Nezkoušel vám radit taky Miloš Forman, matčin první manžel? Stýkáte se přece, ne? A autoritativní typ on je.

Téměř se nevídáme. On sice žertem říká, že za mě cítí určitou odpovědnost, protože při troše štěstí mohl být mým otcem on, ale nikdy mi ani nedoporučoval, co mám dělat.

* Kousek hypochondrie po otci

Strávil jsem nedávno dost času s vaší matkou. Přesvědčila mě, že i když to v praxi vypadalo všelijak, vychovávala vás, jak nejlíp uměla, a dělala si o vás hrozné starosti. To uznávám. Pochopte, já si nestěžuju, nikomu nic nevyčítám. Bavíme se o tom, že se mnou některé situace zacloumaly, o nic víc nejde. Ono by asi mělo platit, že co se doma uvaří, to se doma sní. Jenže to bych pak asi raději neměla dávat žádné rozhovory, že?

* V čem jste po mamince?

Občas slyším, že umím být taky pěkně arogantní. Samozřejmě, že mi to ani nepřijde. Ale jedno je jisté: jsem přecitlivělá a úzkostná. Jednou, ještě jako batoleti, mi maminka řekla, ať se nepřibližuju ke kamnům. Já jsem pak dlouho lezla podél zdí, prostě co nejdál od kamen. Teď mám odříkaného chleba největší krajíc doma. Syn s manželem milují adrenalinové sporty. Já musím čekat pod skalou, na kterou lezou, nebo pobíhat po břehu, když devítiletý Sam pluje na vratké lodičce po mrazivé vodě. To je za trest! Co máte po tatínkovi? Zdědila jste třeba kousek jeho příslovečné hypochondrie, která ho zaměstnávala skoro na plný úvazek a ještě tím dokázal bavit celý národ? Ovšem. Ale mám štěstí na skvělé doktory Stříteského a Dobiáše. Jsou to špičkoví specialisté. A přitom snesou, když volám a vyprávím jim, že jsem snědla polosyrové kančí a teď mám určitě toho nebezpečného parazita - svalovce stočeného. Cítím všechny příznaky. Nesméjou se mi, nevynadají. Naopak mě uklidní, že jsem svalovce nechytla, a dokonce se mnou vážně probírají, kdy si můžu dát zase kance. Díky za trpělivost!

* Tatínek je už po smrti dost dlouho na to, abyste poznala, kdy vám nejvíc chybí.

Z těch nejbližších lidí byl tatínek ten, kdo mi dokázal naslouchat.

* Myslel jsem, že se vše řešilo korespondenčně.

To ne. Psal, když mě chtěl na něco upozornit sám. Já jsem se mu mohla kdykoliv svěřit osobně. Vždycky mě vyslechl, a to velice pozorně. Neobyčejně příjemná, úlevná možnost... Při jeho ohromném pracovním vytížení jsme se ale scházeli velice těžko.

Herecký svět mi moc nesedí

* Často jste mluvila o tom, jak se vám rodiče snažili zošklivit herectví. Co doporučovali místo něj?

Tatínek chtěl, abych byla velkou pianistkou. Hrát jsem docela uměla, jen jsem byla lajdák. Cvičit pět hodin denně se mi nechtělo, na konzervatoři jsem to úplně vypustila. Tatínek taky chtěl, abych psala. To mu vydrželo dlouho. Ještě před pár lety jsem psala pro Xantypu recenze restaurací, že brambory byly nedovařený, co ten steak a tak. On to zachytil a napsal mi, že to bylo dobrý, ale málo literární.

* Mohla jste dopadnout i hůř, ne?

Bezpochyby. Fascinovalo ho, že používám spojku neb. Ale ještě k těm mým možnostem. Jako malá jsem taky uměla docela kreslit, tak mě máma dotlačila, abych dělala výtvarku, jenže... Mě bavila veterina.

* K té jste se dostala?

Ale ano. Bylo období, kdy jsem se vážně zabývala myšlenkou, že se na ni dám. A v prvním manželství jsem měla dva roky, kdy jsem netočila. Tak jsem chodila pomáhat kamarádům, kteří založili naši první nonstop veterinární kliniku. Tou dobou zákon zakazoval sestřičkám na veterině sloužit noční, tak jsem byla k ruce já. Svítila jsem baterkou při operacích, když vypadl proud, přidržovala rozvzteklené psy a kočky...

* Trochu dobrodružné.

A poučné i pro herečku. Mohla jsem pozorovat rozrušené majitele zvířat. Muže s postavou sumisty, jak omdlívá, když má jeho pejsek dostat injekci, důstojnou dámu, která si rve vlasy, protože její kočičce budou obvazovat packu...

* Máte vlohy k nějaké práci, kterou jste v životě nedělala?

Mám podezření, že v minulém životě jsem byla služebná. V žádné moc bohaté rodině, žila jsem v nějakém nuzném kamrlíku, ale znamenalo to pro mě bytostné poslání. A byla jsem spokojená. Jak jinak by se ve mně vzala ta touha, aby bylo všechno perfektní: aby bylo nakoupeno, uklizeno, vyžehleno a uvařeno, pes aby byl vyběhaný. Ale musím ocenit, že kluci se s tou situací vypořádávají skvěle a většinu domácích povinností převzali na sebe.

* Jak se s takovým minulým životem cítíte mezi herci?

Záleží samozřejmě na tom, o koho konkrétně jde. Ale obecně vzato jsem nikdy neměla moc v lásce herecké prostředí.

* Co vám tam vadilo?

Ono je to v detailech. Když vás herci té zasloužilejší generace pozvou k sobě domů, můžete vzít jed na to, že tam budou mít všichni intarzovaný nábytek, stejné potahy, na zdech nějaké barokní panáky... Dítě si tam na stůl nemůže postavit jen tak hrnek s čajem, dělala by se kolečka. Moc dobře to znám. Tak tohle bych já doma mít nemohla.

* Co taková ta obligátní vřelost, která tam v řeči panuje. Všechno to "byla jsi báječná..." a tak podobně

To jsou hovory, z nichž mi občas naskakuje kopřivka. "A jak se ti včera povedlo to rande? Já jsem na tebe celou dobu strašně myslela..." Zlatá plebejská domácnost tety Blanky na Zlíchově! Své osobní přátele mám mimo herecký svět.

Láká mě zkoušet, co vydržím

* Když jste mě vzala na natáčení Ulice, pochopil jsem, že to je fabrika. Dole "v provozech" se dělá to, co ti nahoře "v kancelářích" vymyslí. Jako konstrukce prototypů a montážní linka. Všichni si vidíte do kuchyně.

Je roztomilé sledovat, jak ostatní prožívají tu možnost vyjádřit se k tomu, jak se bude jejich postava vyvíjet. Když sejde šéfscenárista Radek Bajgar do studia, taky mám tendenci se na něj vrhnout a intervenovat za Báru Jordánovou: "Tak jak to bude s tím Vackem? A začnu teda chodit s tím Pavlem Křížem? Ten Vacek je fakt podpantofláč, já už to s ním nemůžu vydržet. Já už nechci bejt Mirek Dušín v sukních."

* Vy se tak v roli cítíte?

No vždyť ta Bára je tak napsaná. Každého vyslechne, poradí, pomůže...

* Netrpěliví herci. Jenže scenáristi si v tomhle žánru denního seriálu musí děj hezky šetřit, aby jim dlouho vydržel.

Ale aby se nedělo vůbec nic, to taky nejde. Herci mají pocit, že postavy dlouho stagnujou. Samozřejmě chápu, že scenáristi musí myslet v delších dějových liniích. Nemůžu odejít za Pavlem Křížem a za týden se vrátit k Vackovi. Já těm scenáristům nezávidím. Vyprodukovat díl denně, mít na paměti, kdo má být na dovolené nebo jinde, to musí bejt děsný.

* Myslel jsem, že na to mají nějaký počítačový program.

Řekla bych, že ne. Obávám se, že si musí vystačit s mozkovými závity. Na tak obrovský projekt je scenáristický tým malý, sedí tam šestnáct hodin denně. Obdivuju je.

* Já nezávidím ani vám. Byl jsem na natáčení v týdnu, kdy jste byla na pláce od půl osmé ráno do půl osmé večer. Denně třicet stran scénáře, po poledni jste se ho učila spíš až na místě. A nakonec to s vámi seklo.

Vypadalo to horší, než bylo. Stačily dvě sklenice džusu a stála jsem zas na nohou. Když si dnes vzpomenu, jak jsme při natáčení některých filmů řešili s režisérem celé dopoledne jednu větu! To tady nepřipadá v úvahu. Všichni dobře víme, že netočíme Ibsena ani Čechova. Ale i ta Ulice se dá dělat poctivě a slušně. Z hlasů, že jsem se zpronevěřila svému hereckému poslání, si těžkou hlavu nedělám. Sešli se tu špičkoví lidi. Dušan Klein, Radek Brzobohatý, Hana Maciuchová, Alena Vránová, Pavel Kříž, Míša Badínková, s nimi je to radost.

* Abychom to nezamluvili: vám ten zápřah nevadí?

Mě láká zkoušet, co vydržím. Jsem Býk, jakmile se rozhodnu, nechci selhat.

* Už jste někdy "selhala"? Umíte to vůbec?

To bych musela přemýšlet... Předloni jsem odešla od rozdělané práce. Dokonce dvakrát. V obou případech se jednalo o divadelní představení a bylo mi to krajně nepříjemné. Vzdala jsem to ve fázi, kdy jsem trpěla žaludeční neurózou jen proto, že jsem měla jít dopoledne na zkoušku.

* Nelíbily se vám ty hry?

Naopak, ty mě lákaly. Jsem ale ten typ, který potřebuje k práci pohodu. Ne klídek, ale musím si s těmi kolegy i lidmi okolo rozumět. Potřebuju se na práci těšit. Jsem už dost stará na to, aby mi někde dávali najevo, že jsem vetřelec, že tam jenom hostuju. Přitom obojí se mi stalo pod režisérem Otou Ševčíkem, k němuž jsem měla blízký vztah. Vždyť mi dal první angažmá v Plzni, hrála jsem Natašu ve Vojně a míru. O to víc mě to mrzelo. Mám dodnes pocit, že jsem ho zklamala...

Jakmile začne režisér řvát, odcházím

* Zpět k Ulici. Jak snášíte systém sedmi rotujících režisérů?

Jsem příjemně překvapená úrovní těch, s nimiž jsem do té doby nepracovala - od Otakara Koska přes Juraje Deáka k Marianu Klaisovi. Jak jsem zjistila, dobrý režisér dokáže i v takové robotárně vzbudit v hercích pocit, že to není jen takový to maso, že nejde především o to držet hektické tempo, ale že si naopak můžete vymejšlet všelijaký blbosti. To je úžasný. Původně jsem se bála, že to nepůjde. Ale s některými to šlo.

* Jak ten systém snášejí . ti režiséři?

Všichni už udělali první, kolečko, takže se aspoň známe. Tedy až na pana Radojčiče, to jsem byla na dovolené, ale podle kolegů je to skvělej člověk. Stávalo se mi, že jsem se ptala lidí ze štábu: "Prosím tě, kterej je vlastně režisér? Jo tenhle. Tak jdeme na to." Muselo to pro ně být kruté - přicházet do rozdělané práce nějakého kolegy. Potom mi třeba v ložnici nebo u stolu říkali: "Tak vy budete tady," a já jsem je musela upozornit, že už máme zavedený jiný zasedací pořádek, že nespím na téhle straně postele... Musela jsem to však udělat velmi diplomaticky, abych v novém režisérovi nevzbudila pocit, že tam nemusí bejt. Takovýhle projekt je školou tolerance pro všechny.

* Stejně někdy tečou nervy, ne?

Samozřejmě. Na takové případy mám jasné pravidlo: jakmile začne režisér řvát a sprostě nadávat, odcházím. Takhle to dělám už dlouho.

* Mezi námi - musí tam ten režisér pro vás být?

Já ho potřebuju za všech okolností. Ne snad že by mi musel vysvětlovat každý detail. Ale potřebuju nějaké opratě a maják.

Moji milí, já opravdu nestíhám

* Vyjde vám to podívat se na Ulici aspoň občas v televizi?

Nedávno jsem si pustila jeden díl. Zrovna jsem říkala větu: "Moji milí, já opravdu nestíhám!", když vstoupil můj muž a poznamenal: ,Já už taky nestíhám."

* Jak dlouho jste měla na rozmyšlenou, jestli se uvážete k takové práci?

Asi měsíc. A to jsme chtěli původně s rodinou odjet v září na rok do Ameriky. K dispozici jsem měla jen scénář tří dílů. Vůbec z nich nebylo znát, kam ta moje postava půjde. Měla jen hrubou charakteristiku. Radila jsem se o tom s Dušanem Kleinem, ani on netušil, co se bude dít.

* Ten stav trvá?

Dohodli jsme se se scenáristy, že rodina Jordánů bude takový záliv jistoty. Ostatní vztahy se můžou hroutit, bortit, ale tady bude všechno stabilní. Anebo taky ne. Licence je koupená na sedmnáct let, já mám smlouvu zatím na dva roky, a stoprocentně zaručit se nedá nic.

* A nelitujete? Baví vás to natáčení?

Na některé scény se vysloveně těším. Hlavně na ty s dětmi. S jejich představiteli jsme se hodně sblížili, je s nimi zábava. A při natáčení se snažím do svého textu vsunout věty, které používám na svého syna Sama, když chci, aby si třeba zpacifikoval bordel ve svém pokojíku.. "To si chcete ustlat, až půjdete spát?" Nebo projevy matky pečovatelky. "Nechoď tu bosá, ať nenastydneš." Tak mě doma znají. Lehce trpím, když mám jako Bára Jordánová řešit stoupačky nebo úvěry, to přiznávám.

* Co až budete chtít třeba na dovolenou?

Tak to musím oznámit tři měsíce předem, aby se to dalo ve scénáři nějak zařídit. Například když chtěl Pavel Kříž odletět v létě za rodinou do Kanady, poslali scenáristi jeho postavu na služební cestu do Číny. A když jsem potřebovala doprovodit svého muže na vernisáž výstavy jeho fotografií do Paříže, jela kvůli tomu Bára Jordánová na služebku do Hamburku. No a na krku jsou Vánoce, teda v Ulici jsme je už natočili minulý týden, ale myslím ty skutečné, a to by měl být Pavel Kříž zase s rodinou v Kanadě, tak já nevím.

***

Tereza Brodská

Narodila se 7. května 1968 v herecké rodině, otci Vlastimilu Brodskému bylo tehdy osmačtyřicet, matce Janě Brejchové osmadvacet. Má bratra Marka Brodského, výtvarníka a herce. V sedmnácti odešla z domova. Podruhé se vdala za fotografa Herberta Slavíka, s nímž má devítiletého syna Samuela. Studovala na konzervatoři, hrála v plzeňském Divadle J. K. Tyla, v Činoherním klubu, v Divadle Na zábradlí, v Divadle Ungelt. První její role ve filmu: jako jedenapůlroční holčička se vyčurala nad kanálem, ve kterém se ukrýval její otec v roli uprchlého vězně ve filmu Šest uprchlíků. Získala dva České Ivy, za vedlejší roli ve filmu Má je pomsta a za hlavní roli ve filmu Dvoj|gk role. Nyní hraje v "nekonečném" seriálu Ulice, který se vysílá každý všední den.

O autorovi| text Ladislav Verecký

  • Nejčtenější

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

22. března 2024  19:07,  aktualizováno  20:05

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

24. března 2024

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

26. března 2024  15:14

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila....

Budu upřímná, jedno dítě mi stačí, přiznává Patricie Pagáčová

22. března 2024

Moderuje jenom výjimečně. Patricie Pagáčová se cítí být především herečkou. I když na velkou roli...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Konec konspirací. Diagnóza princezny Kate přepisuje příběh uplynulých týdnů

23. března 2024  17:15

V královské rodině představuje Kate (42) závan svěžesti. Z lavičky v rozkvetlé zahradě vyslala...

Leona Machálková učila svoji pákistánskou „snachu“ česky

29. března 2024

Konečně mohla Leona Machálková (56) v Praze přivítat přítelkyni svého syna Artura Šípka (21) Zehru....

O panenství přišla Wilsonová v 35 letech. Lidé nemají být pod tlakem, říká

28. března 2024  18:18

Australská herečka a komička Rebel Wilsonová (44) prozradila, že o panenství přišla relativně...

Usadím se tam, kde najdu muže, říká herečka Vica Kerekes

28. března 2024  16:30

Slovenská herečka s maďarskými kořeny Vica Kerekes dnes slaví 43. narozeniny. Pracovně pendluje...

Otec umírá, chci se rozloučit, oznámila odchod ze Survivoru další celebrita

28. března 2024  13:49

Reality show Survivor Česko & Slovensko 2024 přišla o další účastníky. Kvůli vážné nemoci otce se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...