a žízní hynu," zpíval Francois Villon. To, co je u francouzského středověkého básníka nadsázkou, je denní realitou pro krále Tantala. Antické báje vyprávějí, že Tantalos stojí po pás a někdy až po bradu v jezeře - ale když se chce napít, voda se vytratí a zbude po ní jen páchnoucí černé bahno. Přímo nad Tantalem roste strom, který je obalen nádherně vyhlížejícími hruškami, jablky, granátovými jablky, fíky a olivami. Jsou zdánlivě na dosah - ale jakmile po nich Tantalos vztáhne ruku, větve se mu vzdálí. Proto trpí Tantalos věčnou žízní a hladem. Podobnému nesnesitelnému trápení dodnes říkáme Tantalova muka. A to jsme ještě neřekli, že podle některých autorů visí nad Tantalem obrovský balvan, jenž vypadá, že každou chvíli spadne. Měli bychom asi dodat i to, že kulisou Tantalových muk je nejpochmurnější část řeckého podsvětí, hluboká propast Tartaros, která je od zemského povrchu stejně daleko jako nebe od země. Básník Hesiodos nás ujišťuje, že kdybychom do hlubin země svrhli bronzovou kovadlinu (měli to ale staří Řekové nápady!), padala by devět dní a devět nocí, než by desátého dne žuchla na dno propasti. Čím si Tantalos svá muka zasloužil? Řečeno stručně: zklamal důvěru bohů. Tantala, krále maloasijských Lýdů, nebo možná také Paflagonců, zval na Olymp sám král bohů Zeus. Považoval ho za svého důvěrného přítele. Tantalos se s bohy na Olympu napájel nektarem, pojídal s nimi ambrózii a naslouchal jejich hovorům. To mu stouplo do hlavy. Začal být indiskrétní: vyzrazoval božská tajemství smrtelníkům. Dával jim také ambrózii a nektar, které na Olympu bezostyšně kradl. Čím více poznával slabiny Olympanů, tím více pochyboval o tom, že bozi jsou vševědoucí. Nakonec se je rozhodl vyzkoušet velmi podivným způsobem: rozsekal na kusy svého syna Pelopa, podusil s dalším masem a předložil na dřevěné misce božským hostům. Bohové rozčtvrceného Pelopa složili dohromady a oživili ho. A Tantala za jeho lotroviny poslali do Tartaru. Vypráví se, že svého bývalého přítele zabil sám Zeus, a to pro Tantalův další zločin, křivopřísežnictví kombinované s krádeží. Zeus Tantala rozdrtil skaliskem z maloasijské hory Sipylu, na níž měl král podle většiny antických autorů svůj palác. Kámen, který nad viníkem visí v Tartaru, je přirozeně také z hory Sipylu. Pochybuji, že by tahle připomínka domova připadala Tantalovi povzbudivá.
29. září 2001
