Tajemství výjimečné židle číslo čtrnáct

První židle nové doby se zrodila roku 1859 v moravských Koryčanech.
První židle nové doby se zrodila roku 1859 v moravských Koryčanech. Jak se stalo, že právě ona zahájila další éru nábytkové tvorby? Nejgeniálnější kus nábytku, který vzešel z rodinné firmy otce a synů Thonetových, se totiž stal vůbec první židlí světa, která už byla konstruována pro průmyslovou výrobu ve velkém. V katalogu dostala číslo 14 a stala se pojmem, přestože dodnes není pro stamiliony vyrobených kusů žádným sběratelským trhákem. Přesto je nedostižná. Protože je jednoduchá, přitom špičková jak po estetické stránce, tak pohodlností, váhou, trvanlivostí a konečně i cenou. A navíc je věčná. Při pohledu na fotografii kavárny z přelomu století se zdá, že Michael Thonet svými návrhy předběhl secesi téměř o půl století. Dodnes zůstává záhadou, že na židli číslo 14 může tělesně normální zdravý člověk sedět několik hodin, a přitom se neunaví. Což rozhodně nelze říci o mnoha současných židlích, přestože jsou konstruované na základě výzkumů početných specializovaných pracovišť. Náhoda? Michael Thonet projevoval výjimečné nadání už jako chlapec. Jeho otec, koželuh ve městě Boppardu, si všiml Michaelovy velké zručnosti a nechal ho vyučit truhlářem. V roce 1819, kdy bylo Michaelovi 23 let, si založil vlastní firmu a o rok později se oženil s dcerou řezníka Annou Marií. Měli spolu celkem 13 dětí, ale dospělosti se dožilo jen pět synů. Byli to ti, kteří později vytvořili sehraný tým pracovitých a chytrých manažerů, jaký ve svém oboru nemá dodnes konkurenci a firmu Gebrüder Thonet dovedl k největšímu rozkvětu. Princip nového typu nábytku tkvěl v ohýbání svazků dřevěných dýh v horkém klihu. Zpočátku o nový patent nebyl zájem, až si nového nábytku povšiml při Živnostenské výstavě kancléř Metternich a přesvědčil Michaela Thoneta, aby svou živnost přestěhoval do Vídně. Tam však budoval jen ústředí své firmy, továrny stavěl jinde. První v Koryčanech nedaleko Moravského Písku, další o 100 kilometrů severněji, v Bystřici pod Hostýnem. To už měli Thonetovi dost peněz, aby na Slovensku od zchudlého grófa koupili celé panství se zámkem, velkostatkem, poli a hlubokými lesy. Zaostalost místních obyvatel však nedovolovala složitější výrobu a Thonetové se rozhodli investovat jinde. Pro Velké Uherce udělali dost už tím, že nechali vysušit několik bažin a vymýtili tak do té doby běžný tyfus. Michael Thonet pak koupil pilu v Halenkově u Vsetína a jeho synové ve Vsetíně postavili další továrnu. Tak se stalo, že světoznámá "thonetka" číslo 14, proslulá v celé Evropě i za oceánem, se zrodila na Moravě. Ovšem slavnou se nestala jen ona. Michael Thonet spolu se synem Augustinem vytvořili vynikající designérské duo. Ruku v ruce se slavnou židlí šla jejich křesla, stoličky i stolky, postele a věšáky. Kdo sní o příjemném pohodlí houpacího křesla, automaticky si představí ono klasické "od Thoneta" nebo jeho bambusovou variaci. Z ohýbaného dřeva se vyráběly i jiné pozoruhodné kusy, houpací sofa s podložkou i pod nohy, holičská křesla, zkosené stoličky k harmoniu, invalidní vozíky, skládací nemocniční nosítka, ale i dětské houpačky, tenisové rakety a sáňky, ty zvlášť krásně vypracované. Dnes působí Thonetovi v Německu a na jejich tradici navázala ve Vsetíně firma Ton.