Jak vám je, když vidíte poslední tatínkův film – Dobří holubi se vracejí – z prostředí protialkoholní léčebny?
Musím přiznat, že jsem se také potýkal s problémy s alkoholem, takže jsem se začátkem 90. let odebral na léčebnou kúru. A jednoho dne jsem s hrůzou zjistil, že večer se bude promítat tenhle film, že je to součást terapie. Myslel jsem si, že to neustojím. Mísily se ve mně pocity ze všech problémů, které alkohol vyvolal, ale i příjemné zážitky, když jsme s tátou pili. Bylo to husté. On prostě někdy hrál sám sebe. Když dávali v televizi Ikarův pád, maminka brečela, když se na to dívala.
Vladimír Menšík byl nemocný, měl astma. Neměl kouřit ani pít, ale dal se vůbec udržet?
Obojí je nemoc. Ale tatínek měl v sedmdesátých letech i období, kdy snad osm let nekouřil. Vydržel to, auto měl tenkrát prošpikované karamelkami a mentolovými bonbony. Následně přibral několik kilo, ale to bylo zčásti i kvůli lékům. A alkohol, to byl problém jejich soužití s mou maminkou.
Jak to?
Když přišel mezi herce do Prahy, vysvětloval to: "Chtěl jsem se jim vyrovnat na poli uměleckém, i tom volnočasovém."
Zkrátka s nimi chodil pařit, na tahy...
Přesně tak. A když nebyl už týden doma, maminka děti na hrbu a bez peněz... Moje maminka byla zlatá ženská, ale byla z toho časem dost psychicky vyčerpaná. Když už nevěděla, jak na něj, pohrozila mu rozvodem. Podala žádost, myslela, že u soudu se to nějak urovná, jenže tatínek si myslel, že si maminka dělá prču, ani tam nešel, takže je rozvedli v jeho nepřítomnosti a bylo.
Čtěte ve čtvrtek v Magazínu DNES
Proč o sobě Vladimír Menšík rozhlašoval, že má jedenáct dětí? Záviděli spolužáci Petru Menšíkovi slavného otce? Menšík měl dvě rodiny: jednu v Brně a druhou v Praze. Jak se snášely?
