Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Symbol fair play Dana Zátopková

  0:01aktualizováno  0:01
Minulý týden stála čestnou stráž u rakve bájného cyklisty Jana Veselého bez záchvěvu pohybu, v strohém soustředění, jak se sluší v takové chvíli. Jen jak se jí hrnuly vzpomínky, potlačovala dojetí, aby si neutírala slzy. V jejím lese se už dávno kácejí stromy. Osiřelé židle u stolu její staré gardy, přátel z nejvěrnějších, přibývají.HLASUJTE V ANKETĚ: Patří podle vás Dana Zátopková mezi význačné české osobnosti dneška?

Myslí i na svůj odchod. Ne že by se té hodiny bála. "Najednou zbývá jen malý kousek života, člověk neví jaký. Smiřuje se, že odejde, že mu to třeba přestane myslet. A to člověka poňouká, aby si vážil každého dne a měl radost z každé blbosti, třeba že kosák zpívá na zahradě."      

Lehko by se umíralo    
Na stole ve velkém pokoji ve vile Zátopkových stává malovaný džbánek s uzavřeným hrdlem, v němž paní Dana ukrývá trochu popela, který si odsypala z manželovy urny.

Pokud sedí s přáteli u vínka, postaví k džbánku sklenku s červeným a ťukají si s ním. Když přicházela stará garda a džbánek na stole zrovna nestál, hned se ptali: A kde je Ťopek? "A byl třeba v kuchyni nebo v ložnici a já pro něj letěla a dala ho na stůl."

Věří, že se s Emilem po smrti znovu setká? Strašně by si to přála, ale nedoufá v to. "Nejsem věřící, uctívám přírodu. Ťopek mi vždycky říkal: Ty jsi úplný pohan!" Ale kdyby tak věděla, že se někde zase s Ťopkem sejdou... Věří však, že cokoli dobrého přenese na druhého člověka nebo jen tak do éteru, že se mu to dobro zase odněkud vrátí.  "Nikdy jsem neudělala žádný podtrh, žádný podfuk, nic zlého, a tak by mě něco dobrého mělo potkat i po smrti."

Jsou ženy bohatší na medailový lesk z olympiád, ale ona je symbolem životního fair play. Žila svou slávu olympijské vítězky dotýkána marasmem komunismu a marxismu, a ač její manžel nezůstal nedotčen perverzní mravností své doby, ona odolala. Občas lstivě, někdy s rozpaky nad událostmi, které ji pohlcovaly, ale přece se dokázala otřepat bez šrámů na duši. Páteř lidské mravnosti v ní nezlomili.

Tenkrát v Lanžhotě    
V osmačtyřicátém roce se zlínští atleti vraceli autobusem ze závodů v Bratislavě. Jelo se přes Lanžhot - a tam zrovna hřímala muzika v hospodě a tancovalo se. A tak všichni začali v autobuse volat: Čurat! Čurat! Jak vešli dovnitř, někdo poznal Zátopka, to už byl dost slavný. A tak sólo pro Emila!

"Emil se hned začal vrtět, rozhlížel se po nás po děvčatech. A pak vykročil ke mně a vzal si mě do tance. U nás na Slovácku, když se pro někoho vyvolá sólo - každému ho nedávají - a on si vybere nějaké děvče, to už znamená trochu závazek. Tančili jsme a cítili se šťastni."

Něžných slůvek lásky se nedočkala. "Emil byl jako Valach tvrdá hlava, neoplýval romantickými proslovy." Lásku se snažil dát najevo jinak, nic mu nebylo zatěžko pro Danu udělat. "Stačilo říci, kdyby tady tak byla čabajka, a byl schopen vyrazit a běžet pro ni kamkoli. U něho to byl takový záměr, stát se nepostradatelným."

S Emilem si prodloužila mládí. Okouzloval ji jeho humor. "To už jsme byli slavní závodníci, ale hráli jsme si jako děti." Byla někdy vůbec nešťastná? Ale ano. Když zjistila, že nemůže mít děti, že lítá po doktorech zbytečně. "Co se trápíš, myslíš, že když my nebudeme mít děti, že lidstvo vymře?" utěšoval ji Emil.

V jásotech Prvních májů  
Rok 1952. Nejslavnější v životě manželů Zátopkových - získali čtyři zlaté na olympijských hrách v Helsinkách. Ale i rok zinscenovaných politických procesů s rozsudky smrti. Jak to všechno žena vychovaná v duchu masarykovské tradice a ve víře v demokracii vnímala? "Když jsem ty procesy poslouchala v rádiu a ti lidé se ke všemu tak ochotně přiznávali, přišlo mi to divné, ale hluboce jsem to nerozebírala."

Přímo do srdce se jí draly jiné křivdy. Měla hodně příbuzných na venkově, a když jim brali pole, koně a celé rodiny propadaly zoufalství, to si říkala: Kde zůstala spravedlnost? Zátopek mezitím běhal lecjaké štafety k výročím Října i Února a občas prohlásil něco, co hrálo do karet manifestacím oddanosti a šlo na adresu válečných štváčů.

"Emil byl na tom hůř, pořád se na něj někdo sápal a chtěl vyjádření." Jak tomu dalece věřil, byl s komunistickou myšlenkou zajedno? "Byl socialistického myšlení, byl v tom vychován v rodině, tatínek stolař byl komunista. Emil nebyl fanatik, spíše chudák, mně ho bylo někdy líto."

Zátopek občas mluvil jinak na veřejnosti a jinak mezi přáteli. Viděl na vlastní oči Sovětský svaz a dovedl o tom vyprávět. "Dávej si pozor na hubu, vypadá to, že tenhle režim není žádná legrace, teď dokud závodíš, tak ti ledacos prochází," varovala ho často. A on? Šlo tomu rozumět všelijak, co jí jednou řekl: "Neboj, já jsem schopen jít až na kraj propasti, ale když budu vědět, že bych tam spadl, tak radši couvnu."

I ji lákali do "rodné strany". Ubránila se, vykroutila. "Já pocházím z buržoazní rodiny, taťka byl plukovník, to byste mně pořád předhazovali, byla bych outsider! Tak se mi to podařilo kopnout do autu." 

Neodvolala
Před srpnem 1968 podepsali Dana a Emil Zátopkovi Dva tisíce slov, onen zoufalý statečný výkřik proti zvůli jedné strany. Odplata měla přijít s okupací - z tělovýchovného svazu ČSTV, kde dělala ústřední trenérku, ji chtěli vyhodit. Zase se ubránila. "To mám za to, co jsem všechno udělala pro sport a republiku? Teď byste mě chtěli vyhodit? Nestyděli byste se?" Nechali ji pracovat za velmi nízký plat.

"Pamatuji si na Duška," jmenuje jednoho z čelných aparátčíků, "ten to pěkně dusil. A na kádrovce říkali: Dostaneš víc, až odvoláš veřejně Dva tisíce slov." Neodvolala. V roce 1980 šla do penze s důchodem 1428 korun.

Ani nevěděla, když Emil svůj podpis odvolal. "Ťopku, proč jsi to udělal, proč ses se mnou neporadil!" Vyprávěl jí, jak do něj hučeli: Za to, že ti tenhle stát umožnil sportovat, že tě vysílal na olympiádu, se obracíš proti němu? Jdeš proti lidu, jdeš proti vládě, to by ses nestyděl? "Emil byl v tomhle strašně naivní!" Emilovým činem se cítila zaskočena. "Přes mou kontrolu by to nikdy neprošlo. Nikdy." 

Jak Emil zdivočel
Když Zátopka po roce 1968 vyhodili z armády, pracoval u geologických vrtů, spával v maringotce. To s ním mívala starosti. "Když z těch samot šli aspoň jednou týdně někam do hospody, to se lidé kolem něj sběhli, poroučeli mu všelijaké rumy, a tam dost zdivočel. Naučil se pít." Nezakazovala mu nic, jen...

"Pojď, Ťopku, sedneme si pod ořech a dáme si lahvičku červeného Vavřinca a popovídáme..." Překonali to i smíchem. Jednou mu mistr řekl: Doneste ten pytel cementu. Mordoval se s ním, nemohl ho dostat na rameno. A tak mistr pytel zvedl sám a povídal: Na co jsou vám světový rekordy, když neunesete pytel cementu! A Emil se nedal: Pane mistr, dlouhé tratě potřebujou lehkou karosérii!

Jak vzpomíná na ty dávno zaváté děje, celá pookřeje. Byla by tak slavná, nespojit svůj osud s nejproslulejším sportovcem země? Ale i on, nakupil by opravdu bez paní Dany svůj talent, dřinu, píli až ke hvězdám nesmrtelnosti? "Dostalo se mu požehnání, že se oženil s paní Danou," řekl na Zátopkově pohřbu předseda MOV Juan Antonio Samaranch.

Vadila jí představa, že žije v Emilově stínu? Pokud přece, jednou se "pomstila". Na olympiádě v Římě 1960 Emil už neběžel. Ale Dana, bylo jí osmatřicet, ještě závodila. A vyházela si stříbrnou medaili. Přinesla ji na tribunu, kde seděl Emil s přáteli. "Tak tady ji máte," řekla. "To abych ukázala, kdo je Dana Zátopková. Emil je jen můj manžel."

Maják prostoty a pokory
Už se vymanila z bludného kruhu útrap dlouhé choroby svého Emila. A ani osmdesátka jí nevyrazila sklenku červeného z ruky a neochromila jiskrné vidění světa. Žije ve službách olympijské myšlenky, angažována v Klubu olympioniků, její slovo má stále sílu. Ve zkomercializovaném sportu zůstává jakýmsi majákem dávné prostoty a pokory.

Povzbuzuje mládež, navštěvuje dětské olympiády. "Aby z nás nebyli úplně nemožní tvorové, kteří mají do přírody daleko. K modernímu člověku nepatří jenom počítače, ale také pěkná kostra!" Ale stará se také, aby se nezapomínalo ani na zestárlé a zchudlé olympijské medailisty. Poskytuje rozhovory. "S těmi se teď roztrhl pytel." Dodneška si koresponduje s celým světem. A píše olympijskou kroniku.

Nemůže nevidět, jak sport hrubne, brutální, ztrácí morální apel. "S největším úsilím se udržuje myšlenka fair play. Tam, kde hrají velkou roli peníze, zanášejí se nešvary." Pronásledování dopingu pokládá za správné, vždyť jakmile lidé jednou poznali jeho sílu, tak mladé, velmi ambiciózní, velice svádí. "Doufám, že s tím naším sportem nedopadneme jako ve starém Řecku, kde jeden z filozofů napsal, že sportovci jsou jenom k tomu stvořeni, aby žrali, trénovali a nechali se masírovat!"

DANA ZÁTOPKOVÁ

Odkud jsem
Narodila jsem se 19. září 1922 ve Fryštátu u Karviné jako Ingrová, život jsem prožila v Uherském Hradišti a v Praze. Maminka byla venkovská žena ze Slovácka, z Vacenovic, z rodiny slováckých maléreček, chodila ještě v kroji. Otec byl bankovní úředník, vzali se měsíc před první světovou válkou, taťka na pět let zmizel, nejdřív v rakouském vojsku, později jako kapitán srbské armády, nakonec jako francouzský legionář. Za první republiky byl velitelem pluku.

Čím vším jsem byla
Učila jsem se zubní techničkou, za války jsem sloužila na nádraží ve vozové službě mezi výhybkáři. Po válce jsem studovala tělovýchovu v Brně, pak jsem dělala vychovatelku na internátech ve Zlíně. Po svatbě jsme se přestěhovali s Emilem do Prahy, kde jsem byla sekretářkou v časopise Ruch, později trenérkou v Dukle a Rudé hvězdě a ústřední trenérkou na ČSTV.

Co se mi v životě asi nejvíce povedlo
S oštěpem jsem začala pořádně až ve čtyřiadvaceti, ale stačilo to na jednu olympijskou zlatou v Helsinkách 1952, stříbrnou v Římě 1960, dvakrát jsem byla mistryní Evropy a držela jsem světový rekord.

Můj poslední velký úkol
Chtěla bych napsal rodinnou kroniku. Rodiče měli pestrý život, z jejich vyprávění jsem se dozvěděla spoustu zajímavého. I jak já viděla svůj život s Emilem, stojí za to napsat.

Autoři:


Nejčtenější

Herec Bohumil Klepl měl nehodu na motorce, srazil se s autobusem

Bohumil Klepl

Herec Bohumil Klepl (60) měl v sobotu krátce po poledni nehodu na motorce. Na pražské Jižní spojce se srazil s...

Hvězda Hry o trůny se rozloučila se svou rolí krvavými teniskami

Maisie Williamsová na SAG Awards (Los Angeles, 29. ledna 2017)

Maisie Williamsová (21) se na sociální síti rozloučila s rolí Aryi Starkové. S postavou bojovnice v seriálu Hra o trůny...



Tajná svatba: Karolína Plíšková se vdala za Michala Hrdličku

Tenistka Karolína Plíšková se vdala za Michala Hrdličku.

Tenistka Karolína Plíšková (26) si po dvou a půl letech vztahu vzala svého přítele a manažera, moderátora Michala...

Barbora Špotáková má druhého syna, dostal jméno Darek

Barbora Špotáková má druhého syna, dostal jméno Darek

Oštěpařka Barbora Špotáková je od soboty dvojnásobnou maminkou. Olympijská vítězka a mistryně světa přivedla v...

Kelly z Beverly Hills se potřetí rozvádí. Manžel nedostane ani dolar

Jennie Garthová a Dave Abrams (15. 11. 2015, Save a Child's Heart Gala)

Herečce Jennie Garthové (46), která se proslavila životní rolí Kelly Taylorové v kultovním seriálu 90. let Beverly...

Další z rubriky

Nikoho teď nehledám, přiznala nezadaná Helena Zeťová

Helena Zeťová - Královny popu 2009: unplugged & glamour

Zpěvačka Helena Zeťová (37) je už několik měsíců opět v Čechách, kde si mezi přípravami nového alba užívá života....

Lidé na ulici po mně často chtějí lékařskou pomoc, říká Gránský

David Gránský

Herec a moderátor Top Star magazínu David Gránský (26) se před pár dny na dovolené zasnoubil. A to letos stihl už dvě...

Tajná svatba: Karolína Plíšková se vdala za Michala Hrdličku

Tenistka Karolína Plíšková se vdala za Michala Hrdličku.

Tenistka Karolína Plíšková (26) si po dvou a půl letech vztahu vzala svého přítele a manažera, moderátora Michala...

Najdete na iDNES.cz