nemusí trávit čas v čekárnách... LUCIE OTÁHALOVÁ, maminka dvanáctiletého Marka a sedmiletého Ondry a zároveň soukromá dětská lékařka v Kostelci nad Černými lesy, by ovšem mohla vyprávět i o druhé straně téže mince.
»Když jsou kluci nemocní, nemohu kvůli tomu zavřít ordinaci. Jako soukromá praktická lékařka nemám ani nárok na takzvaný paragraf, takže to zvládáme jedině díky naší babičce.«
* Jsou vaše děti často nemocné?
Marek byl hodně nemocný jako malý. Je to paradox: uvědoměle jsem ho devět měsíců kojila - a pak byl na tom tak zle, že jsem s ním byla několikrát v nemocnici. Ondra se narodil nedonošený, nemohla jsem ho ani kojit - byla jsem strašně nešťastná a bála jsem se, jestli nebude nějak postižený - a teď můžu zaklepat, že jsem ještě neviděla tak živé a pohodové dítě, jako je on. Takže už vím, že ne všechny obecné poučky platí vždy a pro každého.
* A co podle vás funguje?
Třeba to, že první tři čtyři roky jsou strašně důležité pro další rozvoj. Proto je lepší zůstat s dítětem alespoň do čtyř let doma a snažit se, aby dýchalo čistý vzduch v příjemném prostředí.
* Zůstala jste?
U obou jsem začala pracovat, když jim bylo něco přes dva roky. Ale do školky šli až od čtyř. Do té doby je hlídala babička.
* Co děláte pro to, aby už nebyli tak často nemocní? Věřím, že největší vliv na zdraví
má pohyb na vzduchu a zdravá strava. Kluci jsou hodně venku, podle ročního období až pět hodin denně, a na ovoci a zelenině rozhodně nešetřím. Snažím se také, aby kvůli jódu jedli dost mořských ryb a kvůli vápníku hodně mléčných výrobků, ale tomu staršímu, který roste jako z vody, teď asi ještě nějaké kalcium předepíšu.
* Co dál radíte rodičům?
Aby nepodceňovali rekonvalescenci. Po dobrání antibiotik jsem vždycky nechala kluky doma alespoň týden, raději čtrnáct dní. Potřebný je dostatečný spánek. Jestli něčím rodiče dětem škodí, tak je to kouření, a to nejen v dětském pokoji, ale v celém bytě či domě. Důležitá je i psychická pohoda - aby se dítě nebálo rodičům svěřit, aby spolu komunikovali.
* Je z toho něco, co sama neděláte?
Nevím o ničem - snad jen bych jim mohla věnovat víc času. Ale můj také velmi zaměstnaný muž zavedl pěkný zvyk - každou sobotu neděli vyrazíme dopoledne na procházku do lesa. Jdeme jen tak, máme s sebou balon, šipky... Zatímco ostatní maminky dopoledne vaří, my jsme téměř za každého počasí na vzduchu a spoustu toho cestou probereme.
* Jaké podnikáte kroky, když vaše dítě přesto onemocní?
S antibiotiky rozhodně šetřím. Když má teplotu, nechám ho v posteli, dám mu rozpustný celaskon, uvařím lipový čaj, přidám ovoce mandarinky, kiwi, pomeranč... Při rýmě přinesou úlevu nosní kapky, na odkašlávání jsou různé sirupy. Při virózách si vypomáhám homeopatiky.
* Mohou některé nemoci léčit maminky úplně samy? To se takhle nedá říct, protože
vždycky existuje nebezpečí, že se z příznaků obyčejné chřipky vyklube meningitida a pak rozhodují hodiny, či dokonce minuty. Ale ve většině případů platí, že první den »pouhé« teploty toho lékař ještě na pacientovi moc neuvidí. Obvykle stačí dát Paralen a počkat do druhého dne. S rýmou a kašlem je možné nechat dítě nejdéle dva tři dny doma a pak už by si ho měl poslechnout doktor. Když týden pokašlává a pak mu najednou vyletí teplota, znamená to, že tělo zápas prohrává a už je tam třeba nález na průduškách.
- sobota 12. června 1999
