Ať už jsou to kurty na squash v Egyptě, či tenis v Británii nebo Iráku, hlavy světové politiky funí a supí, aby se dostaly do formy, případně se v ní udržely, píše agentura AP, jejíž reportéři se v řadě zemí světa snažili zjistit, jak se to tedy vlastně dělá.
Čtyřiapadesátiletý George Bush má cvičební program, který mimo jiné zahrnuje zvedání 70kilogramové činky v leže na zádech na posílení bicepsů a hrudníku; stejnou vahou posiluje i záda, říká jeho mluvčí Anne Womacková. Kromě toho se prezident snaží čtyřikrát týdně běhat a míli zvládne za slušných sedm a půl minuty.
Světoví politici se nyní vůbec zdají být v současnosti v lepší formě, než v dobách potácejících se sovětských vůdců a vykrmených západních představitelů ztělesňovaných bývalým německým kancléřem Helmutem Kohlem, autorem kuchařky a renomovaným hodovníkem, který v roce 1998 vážil úctyhodných 164 kilogramů.
"Dneska jsem pravděpodobně ve stejné formě, jako když jsem vyšel z univerzity," říká britský premiér Tony Blair, muž mnoha atletických zájmů. Když se letos Blair a Bush setkali s novináři v marylandském Camp Davidu, britský premiér měl právě za sebou návštěvu tělocvičny a americký prezident se do ní chystal vzápětí.
Krok s nimi drží i ruský prezident Vladimir Putin, který podle svých slov vyčleňuje každé ráno téměř hodinu na plavání a další cvičení a během dne se snaží věnovat sám sobě dalších devadesát minut. Judo si tento bývalý agent KGB vybral proto, že obrací váhu a sílu protivníka v jeho neprospěch. "Když jsem s dalšími lidmi a trénuji judo, připadám si, jako bych byl s blízkými příbuznými," řekl Putin v loňském roce sportovcům v japonském středisku.
Ne každému ale tělocvična přirostla k srdci. Izraelský premiér Ariel Šaron se v posledních letech pyšní spíš tělnatostí, než kdysi svalnatým tělem, vypěstovanou nejen roky strávenými v politice, ale také večeřemi na jeruzalémské ulici Agrippas, kde se servíruje míchaná grilovaná směs s tučnými kuřecími vnitřnostmi, hranolky a hummusem - hustou kaší z vařeného hrachu či cizrny.
Ale zpět ke sportu propadlým potentátům. Jestli je jízda na koni sportem králů, pak plavání je sportem premiérů a prezidentů. Kromě Putina mu holduje libanonský prezident Emil Lahúd a čínský prezident Ťiang Ce-min před pár lety okouzlil novináře, když si cestou do Washingtonu zaplaval na Havaji v kašmírových kraťasech. Nutno podotknout, že jestli tehdy se daly americko-čínské vztahy teplotou přirovnat k moři u Havaje, dnes by neměly daleko k Severnímu ledovému oceánu.
K pravidelným návštěvnicím plaveckého bazénu patří také finská prezidentka Tarja Halonenová, která se občas smočí i v Baltském moři dírou vysekanou v ledu. V roce 1997 přeplaval irácký vůdce Saddám Husajn - v černém koupacím oděvu a bílé čepici - třikrát řeku Tigris, aby ve svých šedesáti letech ukázal, jaký je jura. Iráčtí plavci nyní tento den rok co rok slaví.
