V říjnu 1996 se Ivetě a Ladislavu Štaidlovi narodil syn Artur. Iveta se z jednopokojového bytu přestěhovala do Štaidlovy vily v Jevanech. Když jste tam za ní přijela na návštěvu, pila doma před vámi?
Stupňovalo se to. Byla jsem třeba u ní doma a ona celý den spala. Hrála jsem si s malým Arturem a pak jsem se na ni šla podívat. Ležela, měla u sebe plastovou flašku a v ní vodku. Věděla jsem, že je zle. A věděla to i ona, protože mi řekla: „Maminko, já mám problém.“
Kdo ji přesvědčil, že nakonec v červenci 2007 nastoupila na léčení do psychiatrické léčebny v Kroměříži?
Přivezly ji tam Golda (chůva, která se starala o syna Artura, pozn. red.) a Petra Pavelková, šéfka jejího fanklubu. Hlavní motivací byl Artur, protože Štaidl trval na tom, že pokud se nebude alespoň tři měsíce léčit, tak jí ho navždy sebere.
Iveta byla dvakrát vdaná. V roce 2008 si vzala zadluženého Jiřího Pomeje. Ten ji na dovolené u moře nafotil nahoře bez a fotky pak poslal do Blesku. V září 2013 se provdala za Josefa Rychtáře, o čemž jste se jako rodina dozvěděli až z médií. Zanedlouho ho prý chtěla opustit a rozvést se.
Dozvěděla jsem se to od lidí, kteří jí měli pomáhat s rozvodem. V srpnu si ho vzala a v dubnu skočí pod vlak, když už měla domluvené, že v květnu podá žádost o rozvod. Je to normální?
Jak jste se dozvěděla o její smrti?
Zavolal mi to Rychtář. Brečel a položil telefon, aniž jsem se ho stačila na něco zeptat. Začala jsem brečet, ale už jsem tím vším byla tak otupená a v posledních letech jsem si říkala, že se o něco takového pokusí a podaří se jí to. Vždy, když se pokusila vzít si život, jí z toho někdo dostal, ale tentokrát se rozhodla jít na jistotu.
V pondělí večer jsem s ní mluvila a v úterý v poledne skočila pod vlak. Doteď to nechápu. Pořád slyším poslední slova z našeho telefonátu: „Maminko, mám tě ráda, měj se tady hezky a dej na sebe pozor.“ Nebyla opilá, to už jsem po těch letech poznala. A to byl konec našeho posledního rozhovoru. Rychtář ho nahrával a potom to dal do televize. Hrozně mě to ranilo, podala jsem na něj za to trestní oznámení.
Co to dělá s matkou, když donekonečna veřejně čte takové věci o své dceři?
Média jsou hrozný svět a Iveta byla křehká a ten neustálý tlak neunesla. Někteří její partneři na ni bulváru i práskali. Potom vycházely hnusné články a Rychtář jí je dával pod nos, i když věděl, jak ji to vždy raní a způsobí další deprese. Jednou mi do telefonu řekla: „Mami, on mi to furt nosí.“
Byla nešťastná, že nemá klid, že ji pořád hlídají fotografové. Bála se vyjít i z domu na zahradu a pořád měla zatažené rolety, aby ji někdo nevyfotil přes okno. V tomto směru žila hrozný život.
Celý rozhovor najdete v týdeníku Téma.
29. dubna 2014 |
