Správně umístěná dřevina dodá rovnému prostoru vertikální rozměr Starý pes už se novým kouskům nenaučí. Statný, silný strom ovšem může zvednout kořeny a přestěhovat se k nové-mu domu, na novou zahradu.
Strom je jako člověk: čím je starší, tím hůř se smíří s přesazením na nové místo, kde není zvyklý. Však se také urostlé stromy na změnu domova připravují už odmalička: zahradníci jim obrývají kořeny kolem kmene, aby podpořili větvení kořenové soustavy a vytvořili soudržný bal, díky němuž se třeba i desetiletá borovice dokáže znovu zabydlet. Kořeny vůbec hrají při přenášení stromu hlavní roli - i když zahradní architekti nebo stavitelé myslí při výběru spíš na korunu, květy nebo třeba vůni jehlic. Druhy se svazčitými kořeny, jako je lípa, snášejí přesazení podstatně lépe než stromy, jejichž kořenová soustava narůstá spíš do tvaru koule - například jasan, liliovník nebo ořešáky. Teoreticky je možné vybrat si větší strom i ve volné přírodě a přenést jej do zahrady. Příprava pro přesazení by ovšem trvala několik let - za tu dobu se už dá vypěstovat slušný stromek i ze semínka.
Kořeny se nesmí dusit
Na novém stanovišti musí strom především najít vhodné podmínky, které odpovídají jeho nárokům: kromě představivosti by tedy měl při vybírání mít slovo především cit pro rostliny. Je-li třeba tím jediným, kdo se bude dobře vyjímat na zásaditém stanovišti, vápnostřezný rododendron, pak nezbývá než mu pečlivě a pracně navozit dostatečnou vrstvu kyselé země, která ho smíří s jeho novým životním místem. Dřeviny si ovšem nepotrpí jen na půdu - pokud onen zmiňovaný rododendron vysadíte na temeni větrné hůrky, nepomůže vám k výstavnímu kousku ani rašelinná podestýlka. "V zahradách s dostatečnou vrstvou ornice se přesazování obejde obvykle bez problémů," říká inženýr Petr Přibyl z čáslavského zahradnictví Starkl. "Horší to už ovšem bývá tam, kde ještě před nedávnem bylo staveniště a pod povrchem jsou zbytky cihel nebo tvrdá vrstva betonu. Ta brání kořenům v růstu a nepropouští k nim vzduch." Čerstvě zasazený strom by se pak ve vlastním "květináči", tvořeném z kořenového balu a dosypané kvalitní půdy, začal brzy dusit. Proto se tam, kde se ještě před pár týdny stavělo, nebo na nepropustné jílovité půdě stromy sázejí do dostatečného množství štěrkového substrátu, který zaručuje přístup vodě i vzduchu.
Příliš slunce škodí
Jediným obdobím, kdy by vzrostlé dřeviny měly zůstat raději tam, kde jsou, je čas zimních mrazů - už proto, že ve ztuhlé půdě se snadno zlomí lopata. Jinak se stromy mohou stěhovat během celého roku, ať už při jarním rašení, nebo třeba během květu. Kmen si totiž s sebou nese tak velkou vrstvu kořenů i s jejich půdním balem, že ho v novém domově žádný velký adaptační šok nečeká. Těžké časy ovšem nastanou, když zakrátko po přesazení přijdou suché, parné letní měsíce. Přežít je nově příchozímu pomůže především bohatá zálivka - ta se však u ztepilých velikánů rozhodně nepočítá na konvičky. Pro strom je prospěšnější, když ho jednou za týden bohatě zavlažíte podmokem, než když k němu pravidelně den co den vylijete půl kbelíku. Voda totiž musí stéct až ke kořenům, které jsou v hloubce několika desítek centimetrů - teprve pak na ni strom dosáhne. Po každodenních povrchových zálivkách se sice zelená tráva, ale strom, který z ní vyrůstá, strádá žízní. Za letního vedra také můžete omezit odpařování z půdy, když pod strom, přibližně do šířky kořenů, rozprostřete netkanou textilii nebo rozložíte dřevěné bednění. Rozpálené slunce však své svěřence netrápí jen žízní. "Pokud strom přesazujete v teplých měsících, je dobré pro začátek kmen obalit vrstvou juty, která jej ochrání před prudkým úpalem," doporučuje inženýr Přibyl. Na otevřeném prostranství se totiž paprsky do temné kůry mohou opírat tak silně, že kmen popraská dřív, než si stačí na nový domov zvyknout. Zkrácené a osekané kořeny mají sice poměrně husté vlásky, takže dokážou nasbírat dostatek živin, ale chybí dlouhé, silné kořeny, které by strom držely v půdě. Proto je důležité jej při přesazení pevně ukotvit k opoře, aby odolal poryvům větru. Na uvítanou můžete čerstvě přesazenému stromu ještě přidat ke kořenům dávku pomalu rozpustného hnojiva, která mu dodá živiny pro příštích několik měsíců. Za tu dobu se stačí tak zabydlet, že už nebude žádné další zvláštní výhody potřebovat.
Strom je jako člověk: čím je starší, tím hůř se smíří s přesazením na nové místo, kde není zvyklý. Však se také urostlé stromy na změnu domova připravují už odmalička: zahradníci jim obrývají kořeny kolem kmene, aby podpořili větvení kořenové soustavy a vytvořili soudržný bal, díky němuž se třeba i desetiletá borovice dokáže znovu zabydlet. Kořeny vůbec hrají při přenášení stromu hlavní roli - i když zahradní architekti nebo stavitelé myslí při výběru spíš na korunu, květy nebo třeba vůni jehlic. Druhy se svazčitými kořeny, jako je lípa, snášejí přesazení podstatně lépe než stromy, jejichž kořenová soustava narůstá spíš do tvaru koule - například jasan, liliovník nebo ořešáky. Teoreticky je možné vybrat si větší strom i ve volné přírodě a přenést jej do zahrady. Příprava pro přesazení by ovšem trvala několik let - za tu dobu se už dá vypěstovat slušný stromek i ze semínka.
Kořeny se nesmí dusit
Na novém stanovišti musí strom především najít vhodné podmínky, které odpovídají jeho nárokům: kromě představivosti by tedy měl při vybírání mít slovo především cit pro rostliny. Je-li třeba tím jediným, kdo se bude dobře vyjímat na zásaditém stanovišti, vápnostřezný rododendron, pak nezbývá než mu pečlivě a pracně navozit dostatečnou vrstvu kyselé země, která ho smíří s jeho novým životním místem. Dřeviny si ovšem nepotrpí jen na půdu - pokud onen zmiňovaný rododendron vysadíte na temeni větrné hůrky, nepomůže vám k výstavnímu kousku ani rašelinná podestýlka. "V zahradách s dostatečnou vrstvou ornice se přesazování obejde obvykle bez problémů," říká inženýr Petr Přibyl z čáslavského zahradnictví Starkl. "Horší to už ovšem bývá tam, kde ještě před nedávnem bylo staveniště a pod povrchem jsou zbytky cihel nebo tvrdá vrstva betonu. Ta brání kořenům v růstu a nepropouští k nim vzduch." Čerstvě zasazený strom by se pak ve vlastním "květináči", tvořeném z kořenového balu a dosypané kvalitní půdy, začal brzy dusit. Proto se tam, kde se ještě před pár týdny stavělo, nebo na nepropustné jílovité půdě stromy sázejí do dostatečného množství štěrkového substrátu, který zaručuje přístup vodě i vzduchu.
Příliš slunce škodí
Jediným obdobím, kdy by vzrostlé dřeviny měly zůstat raději tam, kde jsou, je čas zimních mrazů - už proto, že ve ztuhlé půdě se snadno zlomí lopata. Jinak se stromy mohou stěhovat během celého roku, ať už při jarním rašení, nebo třeba během květu. Kmen si totiž s sebou nese tak velkou vrstvu kořenů i s jejich půdním balem, že ho v novém domově žádný velký adaptační šok nečeká. Těžké časy ovšem nastanou, když zakrátko po přesazení přijdou suché, parné letní měsíce. Přežít je nově příchozímu pomůže především bohatá zálivka - ta se však u ztepilých velikánů rozhodně nepočítá na konvičky. Pro strom je prospěšnější, když ho jednou za týden bohatě zavlažíte podmokem, než když k němu pravidelně den co den vylijete půl kbelíku. Voda totiž musí stéct až ke kořenům, které jsou v hloubce několika desítek centimetrů - teprve pak na ni strom dosáhne. Po každodenních povrchových zálivkách se sice zelená tráva, ale strom, který z ní vyrůstá, strádá žízní. Za letního vedra také můžete omezit odpařování z půdy, když pod strom, přibližně do šířky kořenů, rozprostřete netkanou textilii nebo rozložíte dřevěné bednění. Rozpálené slunce však své svěřence netrápí jen žízní. "Pokud strom přesazujete v teplých měsících, je dobré pro začátek kmen obalit vrstvou juty, která jej ochrání před prudkým úpalem," doporučuje inženýr Přibyl. Na otevřeném prostranství se totiž paprsky do temné kůry mohou opírat tak silně, že kmen popraská dřív, než si stačí na nový domov zvyknout. Zkrácené a osekané kořeny mají sice poměrně husté vlásky, takže dokážou nasbírat dostatek živin, ale chybí dlouhé, silné kořeny, které by strom držely v půdě. Proto je důležité jej při přesazení pevně ukotvit k opoře, aby odolal poryvům větru. Na uvítanou můžete čerstvě přesazenému stromu ještě přidat ke kořenům dávku pomalu rozpustného hnojiva, která mu dodá živiny pro příštích několik měsíců. Za tu dobu se stačí tak zabydlet, že už nebude žádné další zvláštní výhody potřebovat.
