Slunečník i svetr
Beton, plech nebo černý asfalt se v létě na slunci zahřejí na více než osmdesát stupňů Celsia - a pokud tvoří střešní krytinu, rozpálí se samozřejmě i místnosti pod ním. »I tenoučká vrstva zeminy pokrytá rostlinami však dokáže změnit proudění vzduchu nad střechou a může sloužit i jako dodatečná tepelná izolace,« vysvětluje ekodesignér Sterec. Živé společenstvo zelených rostlin navíc do jisté míry funguje jako přirozená klimatizace - listy a stonky odpařují vodu, aby se na slunci nezahřály tolik jako jejich okolí. Podobně jako lesní porost zachytává a tlumí přívaly horských srážek, zpomaluje odtok dešťové vody i živá střešní krytina. Jak zachycená voda zvolna protéká sítem kořenů, prochází vlastně přirozenou biologickou čističkou, takže v sudu pod okapem se pak shromažďuje čistá a měkká zálivková voda. »I když to na první pohled působí nelogicky, konzervuje zelená střecha také vlastní střešní krytinu, která leží pod ní,« dodává Jan Jaroslav Sterec. »Vrstva půdy a rostlin totiž chrání krytinu nebo eternit před prudkými teplotními změnami, působením dešťů i mrazu.«
Kam s ní?
V severských zemích bývaly drny tradiční střešní krytinou, která dokázala odolat větru i drsnému klimatu. Ve středoevropských podmínkách, kde rozkvetlé střechy ještě příliš nestačily zdomácnět, se rostliny bez problémů udrží a nezahynou žízní na podkladu, který má sklon méně než třicet procent. »Optimální sklon je od dvou do pěti procent. Pokud je menší, jsou problémy při odvodu vody, pokud je větší, musí se přidat zábrany, které by při lijáku bránily splavování půdy,« říká Pavel Vokurka, technik z firmy, která se zabývá střechami. Kvetoucí koberec přitom nemusí vyrůstat zdaleka jen na střechách domů nebo garáží: zelený »svetr« se uplatní třeba i na včelínech nebo králíkárnách se zimomřivými hlodavci. Krumpáčům a motykám v kůlnách a přístřešcích sice nebývá zima ani v půli ledna, ale mnoha zahradním stavbám by zase prospěla zkrášlovací kůra, která by je opticky zapojila do okolní vegetace. »Zelenou pokrývku bez problémů snese většina používaných krytin, spolehlivě se s ní vyrovnají novodobé syntetické materiály,« říká ekodesignér Sterec. »Není třeba se obávat ani přetížení. Suchomilným rostlinám stačí tenká vrstva zeminy, takže i zatížení střechy je minimální: obvykle se pohybuje kolem padesáti kilogramů na metr čtvereční.«
Střecha jako skála
Základem, na němž zelená střecha spočívá, je dobrá izolační vrstva: na asfaltovou krytinu přijde geotextilie, která se překryje fólií. Ta by měla být tím silnější, čím větší je sklon střechy. Na svařenou fólii se pak pokládá další vrstva geotextilie, již však může třeba na kůlně nahradit i vysloužilý koberec. Pak už přichází na řadu živná půda pro kořeny rostlin - tři až pět centimetrů silná vrstva porézního substrátu, který obsahuje dostatek škváry nebo písku. Vítána naopak není rašelina, která na horkém slunci »shoří«, ani jíl, jenž vyschne a ztuhne. Do substrátu se vysazují suchomilné, tučnolisté rostliny - především různé druhy rozchodníků, netřesků a lomikamenů. Na metr čtvereční stačí přibližně třicet sazenic. První dva až tři měsíce, než se porost zapojí, je dobré rostliny občas zalít, ale pak už je můžete ponechat jejich osudu: do díla se dává síla přírody. Přibližně za rok se na střeše vyvine podobné společenstvo rostlin, jaké roste na výslunné skále, se žlutými, bílými i nazelenalým ostrůvky květů. Za nimi se přistěhuje i hmyz, kterému vůbec nevadí, že dole parkuje auto nebo dupou králíci.
 Žlutě kvetoucí rozchodníky se spojí s narůžovělými netřesky a bílímy lomikameny v kompaktní porost, který si sám udržuje biologickou rovnováhu. |
