Výlučnost královského majestátu dnes tíží stále víc bytostí modré krve. Touží vymanit se z kleští dvorních protokolů a žít jako „normální smrtelníci“. Princ William stihl za svůj dosavadní život zlomit mnohá tabu kamenné britské monarchie.
Jako první budoucí britský král se narodil v nemocnici, jako první miminko v Buckinghamském paláci nosil plenky na jedno použití. Ve dvou letech nacpal do záchodové mísy boty svého otce. Ve třech začal chodit do mateřské školy paní Mynorsové. V balmoralském zámku se ztratil bodyguardům - ti ho půl hodiny hledali, a pak dostal na ruku elektrický náramek, aby se to neopakovalo.
Touhu zlidštit chladně formální pravidla života člena královské rodiny zdědil Wills, jak mu familiárně přezdívají britská média, po své matce, princezně Dianě. Po té má ostatně ledacos - podobný smích, pomněnkové oči a plachý pohled zespodu. A taky upřímnou touhu přiblížit se prostým lidem.
Po její tragické smrti v létě roku 1997 zpíval Elton John na jejím pohřbu píseň Svíce ve větru právě na Williamovo přání. Náležitého vzdělání se následníkovi britské koruny dostalo především v Etonu. Tato mrazivá aristokratická bašta britské vládnoucí vrstvy, která vychovala třináct britských premiérů, se poslední dobou těší liberálním poměrům.
Proto mohl William se studenty chodit na procházky v džínách, a nikoli v oblečení, kterým si vysloužili vlídnou přezdívku tučňáci. Naučil se tu mnohému - například vařit či východnímu bojovému umění aikido. Ve volném čase hrál s ostatními fotbal a ragby, které patří k jeho oblíbeným sportům. Kromě toho budoucí král horuje pro techno, vodní pólo a rychlá auta. Taky má rád hamburgry, zelenou a modrou barvu a je levák.
Po skončení Etonu se princ vydal na rok do světa na zkušenou - cestovat a pracovat jako dobrovolník charitativních organizací. V Patagonii pomáhal při stavbě domova důchodců, učil místní děti angličtinu a roznášel těžkou poštu do zapadlých končin. Také se střídal s ostatními při uklízení v táboře. Snímky budoucího britského krále, jak umývá záchod, obletěly celý svět. Časy se zkrátka mění a budoucí panovníci 21. století s nimi.
Loni v září začal studovat dějiny umění na nejstarší skotské univerzitě. Stojí v St. Andrews, městečku na pobřeží Severního moře, s jasnou oblohou a dlouhými večery v létě a s temnými větrnými dny v zimě. Mladý sir se tu snažil co nejvíce splynout s davem. „Chtěl bych prostě studovat a užívat si,“ říkal. Proto se také podepisuje prostě William Windsor, ačkoli mu od osmnácti let náleží titul Jeho královská Výsost, a všem nařídil, aby mu říkali Williame.
Již po necelém roce v St. Andrews však William zjistil, že jej univerzita moc nebaví. Věnuje se tedy více zábavě a večírkům, na nichž prý nechybí ani marihuana. Dokonce chtěl se studiem úplně skončit, protože mu život v malém skotském městě připadal nudný. Chce totiž „být spolu s takovými lidmi, mezi nimiž může být sám sebou“, řekl jeden z jeho přítel.
Nyní tedy alespoň se svým otcem, korunním princem Charlesem, zvažuje, že po ukončení prvního ročníku přestoupí z dějin umění na geografii. Ačkoli bylo studentům v St. Andrews přísně zakázáno poskytovat jakékoliv údaje z princova soukromí, média - jak vidno - jej nakonec dostihla i tam. Lidé prostě potřebují své prince a své pohádky.
|
|
|
 Princ William vystupuje z auta po úspěšně zvládnutých řidičských zkouškách |
 Princ William s instruktorem Chrisem Gilbertem během řidičské zkoušky |
 |
