Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Šteindler: Můj život určil Sklep

  11:25aktualizováno  11:25
Je sympatický, vtipný, zábavný. Má smysl pro sebeironii a tragikomično. Je ješitný, ale ne nafoukaný - dá se říci: normální kluk z Dobešky, který má radost, když ho lidé pochválí za to, co se mu povedlo, neboť do poslední chvíle si tím sám není jist.

Proto režisér a herec Milan Šteindler rád zdůrazňuje, že si vždy přeje mít v životopisu poznámku "…a v kolektivu je oblíben", a dodává: "Když mě ve škole chválili, šlo mi to lépe, takže je lepší mě chválit."

Jeho nejbližší spolupracovníci o něm říkají, že ve chvílích, kdy se začne škrábat pravou rukou nad levým uchem, stává se jako režisér nesnesitelným.  Naopak pročísne-li si vlasy vpravo, je mile potěšen a v ten moment není úžasnějšího a roztomilejšího šéfa.

"Někdo si kouše nehty, někdo má jiný zlozvyk. U mě to není známka napětí, jen potlačené sexuální představy," směje se muž, jehož hvězda se zrodila více než před třiceti lety na hromadě uhlí a brambor ve sklepě babičky jeho kamaráda z dětství Davida Vávry. Od té doby je Milan Šteindler, tehdy přezdívaný Epstein, vzácnou hvězdou kultovního divadla Sklep, režisérem a bavičem.

"Bylo nám tehdy čtrnáct. Pracovali jsme například tak, že David viděl v divadle hru Hospoda na mýtince, vyprávěl mi ji a hned nato jsme ji Cimrmanům ukradli a zinscenovali něco podobného, avšak kratšího, poněvadž jsme si to celé nepamatovali," vypráví o svých profesních kořenech.

"Hráli jsme u Vávrů ve sklepě pro kamarády a každé představení bylo vlastně takový kulturní mejdan. Otevřeli jsme si láhev jabčáku a hráli. Až do chvíle, kdy Davidova babička našla ve svých zavařovacích sklenicích načůráno od našeho kolegy Pavla Auerbacha. Tehdy nás nekompromisně vyštvala ze sklepa do nedalekého kulturního domu Dobeška, čímž jsme se dostali z podzemí na povrch, kde se z nás později stal vřed na pokožce naší kultury."

Cesta k režii

S Davidem Vávrou také točili na zahradě němé grotesky. "Zapomněli jsme si však přinést šlehačkové dorty, a tak jsme místo nich po sobě házeli chleby s marmeládou."

Původně by se byl možná rád stal pilotem, ale nešla mu matematika a musel by na vojenskou školu. Navíc jeho fyzická kondice prý budila dojem, že do letadla ani nevyleze. Tak šel studovat Střední odbornou školu výtvarnou na Hollarově náměstí. Jedním z předmětů výuky budoucích propagačních grafiků byla i fotografie. Ta ho bavila a od ní už byl jen krůček k filmu.

"Shodou okolností na školu přišli filmaři hledat vhodný objekt do role nějakého grázla a pan ředitel poslal pro mě." Po maturitě ho napadlo ucházet se o místo v televizi. S pozdějším slavným dokumentaristou Ladislavem Kvasničkou zatelefonovali z budky, že by tam chtěli pracovat. "Řekli, ať přijdeme. Čekali jsme umělecké posty, a oni nás poslali tahat kabely," líčí Milan. Podobně to dopadlo i na Barrandově, kde dělal rok a půl rekvizitáře.

"Pamatuji pana režiséra Rážu, jak stojí v ateliéru v dekoraci luxusního paláce, dívá se na mnou dodané papundeklové šachy a říká: Pane kolego, vy myslíte, že nám divák bude věřit, že tohle jsou drahé, ručně vyřezávané renesanční šachy? Já na to: Nó… S jistotou to tvrdit nemůžeme, že?"

Nakonec povýšil na asistenta režie a doprovázel pana režiséra Vláčila během natáčení jeho filmu o Antonínu Dvořákovi Koncert na konci léta. "Předem naprosto přesně věděl, co chce. Bral mě s sebou do střižny, někdy i na skleničku. I když jsme se zdrželi déle, ráno byl vždycky dokonale připraven a měl scénu rozkreslenou v obrázkovém scénáři, ve kterém si byl Josef Vinklář na každém políčku podobný."

S tříletou praxí u filmu ho v roce 1979 přijali na FAMU. Vybral si režii, protože tam mu připadaly zkoušky paradoxně nejlehčí.

S Halinou Pawlowskou

Dohromady je svedla společná práce již na FAMU. Po studiích pokračovali dále a v roce 1989 uchvátili publikum komedií Vrať se do hrobu, v níž si Milan Šteindler zahrál i hlavní roli.

"Byl to film, který jsme dělali jako parta kamarádů: hudební skladatel Míla Halík sehnal hlavní hrací kostým, kameraman Mirek Čvorcjuk vymyslel, která písnička se bude hrát v určité scéně, číšnice a barmani ve vinárně U Rarášků, která už dneska neexistuje, mi obkládali bolavý zub ledem a nalévali mě becherovkou, abych byl druhý den ve formě. Prostě všechno bylo 'hodně spontánní'. A je to z toho asi cítit. Ale časy se mění a způsob práce též.

Při natáčení komedie Díky za každé nové ráno to bylo úplně jinak, protože jsem si za celý film nedal ani skleničku! A tak už to od té doby většinou při natáčení zůstává. Člověk sice už možná není tak spontánní, ale zase se nemůže stát, že by ho při promítání denních prací překvapilo, jaké vtipné scénky to včera vymyslel."

V roce 1994 získal snímek Díky za každé nové ráno, natočený podle scénáře Haliny Pawlowské, čtyři České lvy a cenu za režii na filmovém festivalu v Moskvě. Dvojice Šteindler - - Pawlowská se stala pojmem a Milan Šteindler se nechal dokonce ještě v roce 1998 slyšet, že netočí, protože čeká, co Pawlowská napíše. Ale nedočkal se.

Po osmi letech odmlky přišel v roce 2001 s kontroverzním příběhem o drogách Perníková věž podle scénáře kapelníka skupiny Precedens Martina Němce, který u diváků vcelku obstál, ale kritika jej označila za nekompaktní. Dnes už zase přemýšlí o další komedii.

Dřímající potenciál

"Vždycky jsem se sám sebe ptal: To jsem zvědav, kdy přijde ten skvělý rozjezd, úžasný život a šťastná budoucnost. Pořád jsem na to čekal, a pak jsem pochopil, že už to tady je. Že to tady bylo celou dobu a pořád to dál pokračuje, bere další kličky.

Rád bych v téhle souvislosti citoval mého otce, který se dožil vysokého věku: 'Jediné, co mě mrzí, je, že se nedozvím, jak to tady (na světě) dopadne.' I mě to mrzí, ale jinak jsem s tím, co je tady a teď, docela spokojen," říká šestačtyřicetiletý režisér, který má na svém kontě tři celovečerní filmy, několik televizních inscenací a filmových rolí v českých (např. Pražská pětka, Kopytem sem, kopytem tam, Vyhnání z ráje) i zahraničních filmech, září v kurzech Alles Gute v České sodě.

Jeden Šteindlerův kamarád z Dobešky o něm tvrdí, že je trojským koněm české kinematografie, který na svůj velký film ještě čeká. Mezitím točí kratší projekty a úspěšné reklamy. Drsný spot o chlapíkovi, který natírá plot a říká své dotěrné tchyni: "Až to budu natírat příště, to vy už tu, maminko, nebudete," získal řadu prestižních cen za reklamu.

"Nemůžu-li dělat velké komedie, rád dělám aspoň malé. Reklama prý naučí filmovou zkratku," komentuje svou práci pro reklamu režisér. "Ovšem člověk si čas od času uvědomí, že by neměl zapomenout podceňovat ani tu filmovou délku!"

Odkud jsem
Narodil jsem se 12. dubna 1957 v Praze na Štvanici. Občas mi připadá, že jméno tohoto místa poněkud určilo běh mého života. Do školy jsem začal chodit v Nuslích, ale záhy jsme se přestěhovali do Braníka na Dobešku, kde žiji (s několikaletým přerušením, kdy jsem bydlel v paneláku na Jižním Městě) dodnes.

Čím vším jsem byl
Napřed žákem ZDŠ. Paní učitelka říkala, že jsem třídní šašek. Když mi bylo čtrnáct, ještě se to zhoršilo. S Davidem Vávrou jsme se začali exhibovat na prknech, jež znamenaly SKLEP.

Co se mi v životě asi nejvíc povedlo
Co možná: některý z mých filmů. Co určitě: děti. Umějí věci, které jsem v jejich věku neuměl nebo se na ně vykašlal. Koukám na ně a říkám si: To se mi tedy povedlo víc, než jsem čekal. Říkávám, že je vodím na výstavy, aby případné zájemkyně viděly, jaké krásné a chytré děti dělám. Ovšem je to hlavně díky jejich mámě. Má žena Janka to tak nějak od přírody s dětmi umí, což je asi prapříčina, proč jsou takové, jaké jsou.

Můj nejbližší velký úkol
Co se filmu týká, ať už vám práci jiní pochválí nebo ne, vždycky člověk zápasí se svou vlastní nedokonalostí a s nespokojeností, tedy bojuje sám se sebou. Takže v nejbližší době mě asi opět čeká boj.

O režiséru Milanu Šteindlerovi se ví, že umí točit humorné reklamy.

Milan Šteindler

Z města cesta... Kde točí Tomáš Vorel, tam nesmí chybět jeho sklepácký kolega Milan Šteindler.

Petr Čtvrtníček a Milan Šteindler se perou při moderování předávání hudebních cen Anděl 2002. (20. března 2003)

Petr Čtvrtníček a Milan Šteindler moderují předávání hudebních cen Anděl 2002. (20. března 2003)

Milan Šteindler při on-line rozhovoru v Karlových Varech.

Milan Šteindler při on-line rozhovoru v Karlových Varech.

Milan Šteindler při on-line rozhovoru v Karlových Varech.

Milan Šteindler při on-line rozhovoru v Karlových Varech.

Autoři:



Nejčtenější

Leoš Mareš se podruhé oženil. Moniku Koblížkovou si vzal na zámku

Leoš Mareš a Monika Koblížková (Karlovy Vary, 3. července 2016)

Leoš Mareš (41) je od úterý podruhé ženáčem. Na zámku v Litomyšli si vzal svou přítelkyni Moniku Koblížkovou (36)....

Hlásí se další Trumpovy milenky. Playmate prozradila, jak tutlal zálety

Karen McDougalová (vpravo) si v roce 2001 zahrála v béčkovém filmu Aréna

Po bývalé pornoherečce Stephanii Cliffordové se začínají ozývat další ženy tvrdící, že měly sexuální styk s Donaldem...



Amerika nebyl dobrý nápad, pořád jsem brečela, přiznala Prachařová

Mariana Prachařová

Zpěvačka Mariana Prachařová (23) se rozhodla postavit na vlastní nohy a vydala se sama do Ameriky. Tímto rozhodnutím ze...

Lawrencová o úniku nahých fotek: Jako by se mnou spala celá planeta

Jennifer Lawrencová (Toronto, 10. září 2017)

Hvězda filmů X-Men a Hunger Games Jennifer Lawrencová (27) opět zavzpomínala na incident z roku 2014. Hackeři tenkrát...

Anistonové nevyšlo další manželství, s Therouxem oznámili odluku

Jennifer Anistonová a její manžel Justin Theroux (Santa Monica, 17. ledna 2016)

Američtí herci Jennifer Anistonová a Justin Theroux oznámili oficiální cestou svou manželskou odluku. Informovala o tom...

Další z rubriky

Není vyhráno, říká manželka o nemocném Menzelovi slavícím osmdesátku

Slavný český režisér Jiří Menzel dorazil do Velkých Karlovic na degustační...

Oscarový režisér Jiřím Menzel v pátek 23. února slaví životní jubileum, ale oslavu osmdesátin musela jeho manželka...

Miloš brzy bude jediný, kdo žádnou herečku nezneužil, žertuje Formanová

Martina Formanová

Martina Formanová (52) žije s manželem, oscarovým režisérem Milošem Formanem (86) už řadu let v Americe. V rozhovoru...

Princ Harry a Meghan dostali poštou podezřelý balíček s bílým práškem

Meghan Markle a princ Harry na návštěvě Skotska (Edinburgh, 13. února 2018)

Londýnská policie zahájila vyšetřování kvůli podezřelému balíčku, který dorazil minulý týden na adresu prince Harryho...

Najdete na iDNES.cz