Martina Němce, jehož vernisáž s názvem Salome potrvá v pražském Paláci Hybernia až do června, má prý rád nejen jako hudebníka, autora povídek, ale také jako malíře. Jeho obrazy se mu líbí natolik, že má jeden dokonce i doma. To, co mu závidí, je čas, který si na malování najde. Sám si ho totiž coby absolvent výtvarné školy stále ne a ne udělat.
"Pořád si říkám, že se taky pustím do malování, ale nevychází mi to. Nechápu, jak to ti ostatní stíhají, protože já pořád všechno nestíhám. Na rozdíl od některých žen, které jsou stíhačky, jsem nestíhač, protože nic nestíhám. Které stíhačky mám na mysli? Nemusím chodit daleko, jsem ženatý," říká s úsměvem.
Klid na usednutí k malířskému stojanu najde podle svých slov asi až v důchodu. Představu o tom, čemu se bude konkrétně věnovat, už má. "Nikdy jsem se pořádně nenaučil dělat oleje, dělal jsem hodně pastely a různé grafické techniky. Mojí představou je, že v důchodu budu dělat něco, co spojí fotografii a malbu dohromady, zkrátka výtvarnou fotografii. Sám sobě si ale říkám: slibem neublížíš."
Rodině teď ale slíbil dovolenou, kterou neměl rok a půl. "Chci jet v nejbližší době někam, kde bude teplo a moře. Ne že by mě tady štvala ta zima, ale dovolenou už bych si po té době možná zasloužil."