Stavitel hliněné kolonie

Louka, zahrada nebo sad, řekl by člověk náhodně procházející kolem soukromého pozemku kousek od Sedlčan. Majitel Miloslav Finke má však o využití prostoru jiné představy. »Tady bude stát centrum zdravého způsobu života - několik domků, čajovna, uprostřed náměstíčko, kde se bude hrát divadlo, zpívat,« říká třiapadesátiletý otec tří dcer. Domy mají být z hlíny, skla a dřeva. »Bude to oáza klidu,« plánuje muž, který studoval dvě vysoké školy. Pro tuto vizi opustil i místo v Institutu humanitní vzdělanosti Univerzity Karlovy.

»Měl jsem pocit, že mi asi nic jiného nezbývá,« odpovídá na Miloslav Finke na otázku, proč zvolil právě tento způsob života. Jí už sedm let jen rýži. Před pětadvaceti lety jej postihla - jak si to sám pojmenoval žaludeční neuróza. »Přestaly mi fungovat střeva, žaludek, zhubl jsem o více než dvacet kilogramů,« vzpomíná. Klasická léčba nepomáhala, a tak se rozhodl vzít ji do vlastních rukou. Začal dodržovat zásady makrobiotické stravy a odešel s rodinou na venkov. »A žiju,« zdůrazňuje. Myšlenka stavět hliněnou kolonii se v hlavě Miloslava Finkeho zrodila asi před patnácti lety. »Naočkoval mi ji architekt Vlado Milunič, mimo jiné spoluautor pražského Tančícího domu. Ukázal mi časopis Architekt a v něm článek o muži, který se zabýval stavbami vybudovanými pouze z přírodních materiálů. 'Hele, objevil jsem tady bezvadnou věc akorát pro tebe,'říkal.« Za čas se Miloslav Finke seznámil s architektem Petrem Suskem, který se pohyboval v oblastech, kde jsou hliněné domy běžné. Suske mu také pomohl s projektem na první sedlčanský dům.

Pozemek u Sedlčan

Na první stavbu jsou zatím připraveny jen základy. Se stavbou chce Miloslav Finke začít během letošního léta. Na pozemku však ve vysoké trávě už několik staveb stojí. Připomínají staré chátrající kůlny. Kromě nich se z trávy tyčí i dvě týpí, v nichž pan Finke bydlí se svým pomocníkem. Je tu i několik sloupů z hliněných kvádrů byly postaveny na zkoušku, aby stavitel viděl, jak tento stavební materiál »pracuje«. Při stavbě hliněných domů je třeba mimo jiné dbát na kvalitu hlíny. Naštěstí pro pana Finkeho leží na Sedlčansku skoro všude cihlářský materiál. Proto stačilo, aby jednotlivé kvádry základní články stavby - tvořil jen v betonářském bednění. »Tento domeček jsem stavěl před čtyřmi lety,« říká Miloslav Finke u jedné z už stojících hliněných staveb. »Měl jsem tenkrát dost práce, učil jsem na škole, k tomu tři děti a zaměstnaná manželka. T ak jsem si vzal na pomoc kamarády z Ukrajiny - to byla tragédie,« líčí prvotní neúspěch.

Dům za šedesát tisíc

Stavbě předcházelo deset let studia. »V té době jsem působil i jako takový neplacený propagační pracovník. Obcházel jsem výstavy, jako jsou For Arch a For Habitat, a tam jsem tři dny nadšeně rozmlouval s tisíci lidmi a vysvětloval, jak je bydlení v hliněných domech nádherné a skvělé. Byl jsem do té myšlenky čím dál zamilovanější,« vypráví Miloslav Finke. Podařilo se mu přilákat i další nadšence a má naději, že s ním do stavby hliněné kolonie půjdou. Zájemce má, ale jsou nerozhodní. »Jednou řeknou, že stavět začínají, vzápětí si to rozmyslí.« Přesto majitel pozemku doufá, že během dvou let po něm začnou stavět i další lidé. Na projektu, který má Miloslav Finke od architekta Suskeho, je namalován patrový dům, složený z věžiček, o ploše asi pětadvacet metrů čtverečních, jež budou spojeny zimní zahradou. Na ní mají být sluneční kolektory. I když původní návrh počítá se dvěma věžemi, přáním stavitele je spojit takové domy dva dohromady. S klasickou elektřinou, zemním plynem či svítiplynem se nepočítá. »Každá z dcer bude mít svou věž vybavenou kamny, jež budou vytápět celý prostor. Samozřejmě nebude chybět koupelna. Na pozemku máme studnu a ručním čerpadlem napumpujeme do domu vodu. Zatím nevím, kam umístit toaletu, ale určitě to bude kompostovací záchod, naprosto ekologický. Váhám, zda bude lepší přímo v domě, nebo ho umístím někam vedle a to místo budu temperovat solární energií.« Na kolik dům přijde? »Odhaduji to na takových šedesát tisíc korun,« odpovídá nadšeně pan Finke. Na nevěřícný pohled ihned reaguje. »No, já měl ohromné štěstí, že jsem sklo a dřevo skupoval při různých výprodejích a podobných příležitostech, třeba když se rozprodávaly krachující firmy,« říká muž, jehož rodina žije ze sociálních dávek a příjmu manželky. Levně by mělo vyjít i zařízení hliněného domu. Miloslav Finke už k tomu našel vhodný materiál - lyže. »Jsou prostě úžasné, pevné, a zároveň pružné. A zahnutými špičkami mohou třeba křesla krásně zdobit,« pochvaluje si. Lyže získává od kamarádů, kteří dovážejí do republiky použité sjezdovky ze zahraničí. Ty, co neprodají, mu věnují. Na pozemku u Sedlčan jich leží asi čtyři tisíce párů.

Zloději a policie Parcelu pana Finkeho hlídají

tři psi. Zloději zde už několikrát ukradli i to málo, co zde bylo. Byla tu i policie - ne kvůli zlodějům, ale kvůli panu Finkemu. Nařídila odstranit stavby podle zákonů postavené »načerno«. Případ leží u soudu. Miloslav Finke přiznává, že hliněné domy by asi stavebním povolením neprošly. »Proto je do všech dokumentů uvádíme jen jako zahradní domky, pro které nejsou tolik přísná pravidla jako pro klasické domy,« prozrazuje svou fintu. l