Šťastný život profesora Bodnera

- Dokud je člověk mladý, bolest ho tak nedojímá. Jak stárnu, je pro mne každý rok těžší říkat: Váš tatínek je na tom moc špatně..., přiznává univerzitní profesor dr. Ernst Bodner, přednosta chirurgické kliniky v nemocnici v Innsbrucku.

Z domova to má do nemocnice tři minuty. Z chalupy dvanáct minut. Chirurgii je tak připraven sloužit 24 hodin denně. Doslova v hodině dvanácté tak přijel operovat našeho prezidenta.
Je životně svázán s Innsbruckem, tady se v roce 1933
narodil, vystudoval, byl děkanem lékařské fakulty, asistoval na patologii - než se stal mezinárodně uznávaným specialistou na břišní chirurgii, prošel několika chirurgickými obory.
Udělal si pro rozhovor čas místo oběda a nedíval se přitom nervózně na hodinky. Pak vstoje vypil kávu s mlékem a snědl čokoládový bonbon. Za minutu ho už čekali pacienti. Jeho do běla vymydlená ruka měla při loučení pevný stisk...

Pane profesore, říkáte o sobě, že jste Tyrolák. Co si pod tím mám představit?
Podívejte se z okna, na ty hory. Tyrolsko je krásná země. A svobodná. Všichni milujeme volnost, kterou nabízejí hory. Na druhé straně rádi cestujeme. Ale ještě raději se vracíme. Tyroláci svoji zemi neopouštějí.

A vaše profese? Jaké povahové rysy by měl mít chirurg?
Myslím, že absolutně nejdůležitější je umění se rychle a přesně rozhodnout.

Jste spíš skeptik, nebo optimista?
Samozřejmě že optimista, bez toho bych svoji profesi nemohl dělat. Ale znám meze optimismu, vím, kde moje schopnosti končí.

Setkáváte se se samou bolestí a často s neštěstím. V čem hledáte uvolnění?
Čím jsem starší - a pozoruji to rok po roce - tím hůř se s bolestí lidí vyrovnávám. Stále mě dojímá. Naučil jsem se jeden trik: opouštím kliniku a za ty tři minuty, než dojedu domů, zapomenu. Jen při těžších případech, jakým je i váš pan prezident, mi to nejde a musím si vzít prášek na spaní. To však bývá jen párkrát do roka. A pak mám svou domácí tělocvičnu, kam obden na půl hodiny zmizím, abych tu provozoval "fitness pro profesory nad padesát let".

Kolik hodin denně pracujete?
Ve všední den přicházím na kliniku ve čtvrt na sedm ráno a domů se vracím mezi pátou a devátou večer. Každou sobotu i neděli jsem na klinice ráno v osm - to se střídá personál - abych se dozvěděl, jak se pacientům dařilo v noci. Žena mi občas připomene, že jsem si ani nevšiml, jak naše děti vyrostly. Je jí líto, že jsem nikdy nebyl doma. Byl jsem - a platí to dodnes - v nemocnici pořád. Má pravdu, ale zato jsem nasbíral obrovské množství zkušeností.

Jsou takoví i mladí lékaři?
Rakouští mladí lékaři smějí pracovat jen čtyřicet hodin týdně - to je nová sociální vymoženost, kterou jim nezávidím. Za nás to bylo sedmdesát hodin. Díky tomu jsem měl v padesáti letech zkušenosti, které oni mohou získat až o deset let později. Oni sice mají po práci čas ještě sportovat, ale možná právě v době, kdy hrají tenis, jim unikne případ, s jakým se v dalších šesti letech nesetkají. Sociální zabezpečení je chvályhodná věc, ale v některých oborech je kontraproduktivní. Jak se má stát z klavíristy virtuoz, když nemůže hrát? Budu-li smět operovat jen polovinu času, potom budu i já dobrý jen z poloviny.

Jak je vaše povolání a postavení společensky ceněno?
V Inssbrucku, který má 130 tisíc obyvatel, mě samozřejmě každý zná. Ještě z doby, kdy jsem byl děkanem lékařské fakulty. Mám ještě mnoho dalších funkcí a myslím si, že si mě lidé v Tyrolsku váží. V zahraničí mě pochopitelně znají zejména odborné kruhy.

V Čechách jste se stal hrdinou dne...
Toho si vážím, ale nepředpokládám, že bych to mohl nějak vrátit nebo že by ke mně začali od vás přijíždět pacienti.

Je na tom lékař v Innsbrucku dobře i finančně?
Nejsem boháč ani chuďas. Mám státní plat čtyřicet tisíc šilinků měsíčně, což na rakouské poměry není tolik. Smím však vedle své práce provozovat privátní praxi, a to přímo v nemocnici. V Rakousku má asi patnáct procent lidí soukromé pojištění a ti chodí k soukromým lékařům. Zákon mi neurčuje, jak velké částky mám za úkony vybírat, ale mám dohodu s pojišťovnou, že deset procent z úhrad od soukromých pacientů dostane nemocnice, moji zaměstnanci čtyřicet procent a ze zbytku zaplatím padesátiprocentní daň státu.

Jak žije v Rakousku člověk, který není ani bohatý, ani chudý?
Nemám paláce, ale dům a chalupu. Dvě auta a čtyři dospělé děti, které všechny mohou studovat. První syn je právník, druhý lékař, dcera učitelka a nejmladší teprve studuje. Žijeme si opravdu dobře.

Vyhovuje vám rakouský systém zdravotnictví?
Nemám žádné velké výhrady. Všichni lidé - až na výjimky - tedy 98 procent, jsou pojištěni. Všem lidem, i těm, kteří žijí v posledních údolích hor, se dostává nadprůměrné zdravotní péče. Jsem přesvědčen, že naše zdravotnictví je skutečně na světové úrovni a obzvláště v Innsbrucku. Každé město a dokonce i každá nemocnice má své zvláštnosti a výjimečnosti, které si pěstuje, ať už jde o lékařský obor nebo tým, o různé tradice...

Obešlo se slučování dvou chirurgických klinik v Innsbrucku bez bolesti?
Pro mě vůbec ne a oceňuji, že i při tomto shora nařízeném úředním úkonu hrála důležitou roli lidskost. V padesátých letech tu bývala jedna chirurgie, ale objevili se na ní dva vynikající odborníci aspirující na postavení šéfa - tak se klinika rozdělila na dvě, s různým zaměřením. Pak vláda rozhodla o slučování klinik do větších celků a bylo třeba tomu vyhovět. Kliniky se spojily, ale zůstala dvě oddělení všeobecné chirurgie. A také dva šéfové. Sloučí se opět v jedno oddělení, až jeden z nich odejde do penze.

Jste velmi otevřený a ochotný, když informujete novináře o léčbě pana prezidenta. Je to proto, že jde o hlavu státu?
Slyšel jsem, že vás to udivuje. Nevím, co na to odpovědět. Já se chovám úplně normálně.

Řeknete svým pacientům pravdu o jejich nemoci, i když je to pro ně špatná zpráva?
Pacienti mají nárok znát o sobě pravdu. To si myslím já a takový je i zákon. A tak mluvím pravdu - když se zeptají... Jen ve zcela zoufalých případech to dělám postupně, po krůčcích. První den oznámím, že operace proběhla v pořádku a další den přidám pochybnost. Dívám se jim do očí a někdy v nich vidím zděšení. Zastavím se a řeknu si: to by pro dnešek stačilo...

Jste rád, když pacienta podporují jeho blízcí?
Jistě, vždyť dobrý psychický stav je hlavní zdroj energie pro uzdravení. Chirurg může něco nezdravého vyříznout, sešít, ošetřit, podávat léky, ale neumí už "odstranit" bezesné noci, strach z operace, bolesti. Právě tady je velmi žádoucí, aby u nemocného byla jeho rodina a on věděl, jak je pro ně důležitý.

A co když už pacient nechce spolupracovat?
I s takovými jsem se pochopitelně setkal. Bývají to většinou staří, opuštění lidé, kteří už nemají chuť a zájem žít. I to respektuji - o to víc si v podobných chvílích uvědomuji, jak jsou pro každého jeho blízcí nepostradatelní.

Pane profesore, pocházíte z lékařské rodiny?
Ale kdepak, můj otec byl velmi chudý sedlák a nikde ve svém okolí jsem pro své dětské rozhodnutí stát se lékařem žádný příklad neviděl. A povedlo se to! Po škole jsem věděl, že ve svém oboru budu moci využít zručnost, pracovat i rukama. Měl jsem velké štěstí, že jsem se setkal s německým profesorem Langem, kterému jsem asistoval dva a půl roku na patologii. Od té doby vím, jak vypadá každý milimetr lidského těla. Pan profesor si mě nějak oblíbil a jednou se mě zeptal: "Co chceš vlastně dělat, zůstaneš u mne?" Pověděl jsem mu o svém plánu stát se chirurgem. Bylo to dost smělé, protože v té době nebylo vůbec snadné takové místo získat. S jeho dobrým doporučením se to nakonec povedlo. Pracoval jsem na gynekologii, hrudní chirurgii a postupně se specializoval na břišní chirurgii.

Potkáváte se s umíráním častěji než jiní lidé. Přemýšlíte o své smrti?
Ano. A taky o nemoci. Nikdy jsem od života neočekával to, co mi přinesl. Jak už jsem říkal, pocházím z velmi chudých poměrů a pak mě potkalo tolik štěstí - úžasná práce, kariéra, skvělá žena, děti... Někdy si říkám, že za tolik štěstí jednou budu muset zaplatit, jednou něco musí přijít... Chtěl bych být dlouho zdráv.

Modlíte se za to?
Modlím se, protože věřím v Boha, a jsem rád, že to dokážu, že jsem byl schopností víry obdarován. Já i celá moje rodina jsme katolíci. Mnohokrát jsem viděl, jak víra lidem pomáhá, zejména ve smutných a těžkých situacích.

Objevil jste někdy v tělech pacientů duši?
Ne, ne, ta se nehledá. Nevím, kde je duše lidské bytosti, neumím odpovědět na takovou otázku. Říkám, že jsem věřící, ale nosím v sobě nepatrný kousek pochybnosti. Nevím...

Autor:
  • Nejčtenější

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

22. března 2024  19:07,  aktualizováno  20:05

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

24. března 2024

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

26. března 2024  15:14

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila....

Budu upřímná, jedno dítě mi stačí, přiznává Patricie Pagáčová

22. března 2024

Moderuje jenom výjimečně. Patricie Pagáčová se cítí být především herečkou. I když na velkou roli...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Konec konspirací. Diagnóza princezny Kate přepisuje příběh uplynulých týdnů

23. března 2024  17:15

V královské rodině představuje Kate (42) závan svěžesti. Z lavičky v rozkvetlé zahradě vyslala...

Usadím se tam, kde najdu muže, říká herečka Vica Kerekes

28. března 2024  16:30

Slovenská herečka s maďarskými kořeny Vica Kerekes dnes slaví 43. narozeniny. Pracovně pendluje...

Otec umírá, chci se rozloučit, oznámila odchod ze Survivoru další celebrita

28. března 2024  13:49

Reality show Survivor Česko & Slovensko 2024 přišla o další účastníky. Kvůli vážné nemoci otce se...

Amouranth, Belle Delphine i Richardsová. Která vydělává na OnlyFans nejvíc?

28. března 2024  12:40

Některé kdysi nejvíce vydělávající tvůrkyně, jako třeba americká modelka Blac Chyna, už platformu...

Moje přezdívka by dnes neprošla kvůli korektnosti, míní Mel B ze Spice Girls

28. března 2024  11:32

Zpěvačka Melanie Brownová alias Mel B (48) ze skupiny Spice Girls prohlásila, že by dnes nemohla...

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...