Je jistý druh filmů poznamenaných zvláštním kouzlem. Jsou černobílé, obraz mají nekvalitní, zvuk kolísavý a chraplavý, herci v nich podivně šišlají či přehnaně deklamují, některé příběhy a motivy působí naivně.
A přesto k nim před televizní obrazovky stále usedá nemálo diváků, stále mají svoji magii. Ptáte se proč? - Odpověď je nasnadě. Především pro onu nenapodobitelnou nostalgii starých časů, přinášejících s sebou všechno to, co už dnes nejen na plátně či v televizi, ale občas ani v reálu moc často neuvidíme. Eleganci prvorepublikových kloboučků, rozevlátost dlouhých pánských plášťů, cudnost panen nejen kutnohorských, galantnost nesmělých nápadníků, okouzlující marnotratnost lehkomyslných továrnických synků či zarytost škudlivých pantátů a uštěpačnost a starostlivost kulatých matinek. A také nonšalanci, s jakou umí políbit dámě ruku jen Oldřich Nový, nekonečnou něhu v oku mladičkého Eduarda Cupáka, snivý půvab Lídy Baarové, když rozvlní svou dlouhou sukni, rozpustilé kousky Nataši Gollové, vlídný pohled Terezie Brzkové, ale i protivnou jedovatost Růženy Šlemrové nebo chlapáckou laskavost Otomara Korbeláře. A samozřejmě nakažlivý humor Voskovce a Wericha a neúnavného mistra starých komedií Martina Friče. Tváří v tvář plejádě vynikajících herců můžeme jen tiše žasnout nad jejich výkony, nad klidem, jaký ze zpracování filmů čiší, a koneckonců i nad nadšením a řemeslem dovedeným v rámci své doby k dokonalosti. Jak rádi odpouštíme tvůrcům drobné technické prohřešky, dnes nepřirozeně znějící mluvu, teatrální kulisy a naivitu příběhů. Možná že právě tato nevinnost starých filmů nás tak podvědomě přitahuje. A možná že právě teď, kdy se zdá, že svět zešílel, budeme mít větší potřebu se do útulné atmosféry pamětnických filmů alespoň na chvilku schovat.
Kantor Ideál, česká komedie, 1932, Prima, 16. 9.; 9.30 hod.
Studentská máma; čes. komedie; 1935; Nova; 15. 9.; 12.25 hod.
Pozor straší!; česká komedie; 1938; ČT1; 16. 9.; 15.25 hod.
Pelikán má alibi; český film; 1940; Prima; 15. 9.; 19.55 hod.
- sobota 15. září 2001
