Oč snadnější a přehlednější situaci měli předkové: karty byly jasně rozdány. Když bylo nejhůř, bouchl pradědeček pěstí do stolu. Prababička - se zarudlýma očima - pokorně přikývla a druhý den celou věc vyřešila po svém, přesně podle starého přísloví o hlavě a krku.
"I když v rodinných vztazích dávám přednost rovnoprávnějšímu postavení, něčemu jsem se od své babičky přece naučila," prozrazuje čtyřicetiletá pražská účetní Růžena Machová. "Když se doma snažím prosadit něco důležitého, dám si záležet na správném načasování. Zvláště po dobré večeři bývá můj muž ve velmi vstřícné náladě. Navíc když mi vyhoví, dobře ví, že to má u mě schované."
Dokonalé ustupování by mělo připomínat hru na půjčku a oplátku. Pokud se má stát projevem vaší velkorysosti, zralosti a sebevědomí, nesmí být stále se opakujícím, jednostranným rituálem.
Ústup, nebo útěk?
Stále ustupující partner, jemuž pod nosem šermuje pomyslná pěst agresivního nebo hysterického protějšku, se chová jako pohlavkovaný člověk. Co nejčastěji uniká z domova a své pravé místo nachází v zaměstnání nebo mezi přáteli. Přesně tak jedná i manžel dvaapadesátileté paní B., která svými italskými scénami, ultimáty a pronikavým jekotem proslula daleko za nosnými zdmi jednoho z činžáků na pražských Vinohradech. Ustoupit? To slovo paní B. nezná. Už proto, že jí rychle a rád ustoupí skoro každý, kdo netrpí silnou vadou sluchu.
"Každý z nás musí najít svoji hranici, za kterou už ustoupit nesmí. Vedle nezbytné smířlivosti je totiž stejně nutné zachovat si důstojnost a vážit si sám sebe," konstatuje psycholog Josef Pavlát. "Není možné couvat před hrozbou fyzického násilí a hysterie nebo se podřídit vykořisťování nespolehlivého, rizikového partnera."
Někteří lidé dokáží prožít pod knutou diktátu celý život. Celý život s trpkostí a bezmocným skřípěním zubů ustupují. Jiní se ovšem brzy poohlédnou po demokratičtějším prostředí.
Vytrvalcem proti své vůli
Pokud jste v situaci stále ušlápnutého pana B. a ještě jste své manželství nepověsili na hřebík, je třeba, abyste se pokusili něco zásadního změnit. Ke změně je ovšem nutná jistá dávka odvahy a především důslednosti.
Americký klinický psycholog a rodinný poradce Paul Hauck má mezi svými klientkami řadu žen, které jsou natolik závislé na lásce svých partnerů a klidné rodině, že ustupují téměř ve všech sporech. Cítí se přitom však dlouhodobě nešťastné a nespokojené. Podobný byl donedávna i příběh středoškolské profesorky Aleny V. Její manžel, pocházející ze známé ostravské hornické rodiny, byl totiž vychován v pevném přesvědčení, že svět je místo pouze pro muže. Dobrá manželka se podle jeho názoru pohybuje mezi domovem, mateřskou školou a nenáročným zaměstnáním. Na jakoukoli změnu reagoval tedy nevraživě.
"Když jsem přišla s přihláškou do rekvalifikačních kursů účetnictví, choval se, jako bych chtěla po nocích navštěvovat školu pro kankánové tanečnice. Před tím jsem vždycky ustoupila, ale teď se u nás doma lámal chleba. Nemluvil se mnou dva měsíce, a dnes je šťastný, že mám vyšší plat a lepší postavení v zaměstnání. Také zřejmě trochu pochopil, že mám svou vlastní vůli. To peklo stálo za to," pochvaluje si paní Alena.
Ústup kontra charakter
I podle Paula Haucka je nutné, aby se lidé čas od času postavili za svá práva. Jinak je totiž čekají samé nepříjemnosti. Budou nesnášet své partnery, protože jsou příčinou jejich nemožné situace. Tento pocit se může přenést na celé manželství, asi jako by nenáviděli práci, která by je neuspokojovala.
"Možná začnou dokonce nesnášet sami sebe. Hlavně proto, že nemají charakter a vědí to," konstatuje Paul Hauck ve své knize Manželské mýty.
Ve svém strategickém rejstříku byste tedy měli mít - vedle ústupnosti - i schopnost postavit si hlavu ve chvíli, kdy jde o požadavek, který ovlivní kvalitu vašeho dalšího života. Pokud tím nepřijatelně neomezíte nikoho dalšího, máte na to právo.
Jak ustupovat chytře
- ustupovat musí čas od času oba partneři, není však nutné, aby se střídali s matematickou přesností
- i když ustupování má připomínat půjčku a oplátku, vyzbrojte se velkorysostí a nechtějte zpět i úroky
- nebojte se ustoupit první, nezapomeňte ovšem dát partnerovi najevo, že tak činíte svobodně a z vlastního rozhodnutí
- pokud ustoupí partner, náležitě to oceňte
- trvejte na svém, pokud víte, že jste v právu a že byste ustoupením pozbyli sebeúcty
