Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Špičkový čtenář genů Václav Pačes

  0:01aktualizováno  0:01
Neměl to snadné od samého počátku. Jeho otec, chirurg, vystoupil po únoru 1948 na pražské lékařské fakultě proti tehdejšímu komunistickému akčnímu výboru. Musel ze školy odejít, načas se stal obvodním lékařem. Politický šrám se s celou rodinou táhl mnoho let. Který z těchto lidí podle vás nejvíc prospěl České republice?

"Dodneška jsem nezapomněl, jak na mne zavilá učitelka základní školy před třídou řvala, že naše buržoazní rodina je vředem na těle společnosti - skutečně užila tento výraz," vzpomíná profesor Václav Pačes.

Psal se rok 1958. Syn lékaře vytlačeného na obvod dělal zkoušky na medicínu. Složil je, ale přijat nebyl. Teprve po letech se dověděl, že ho jakýsi funkcionář vyškrtl se slovy: Pačesův syn medicínu studovat nebude - ať jde do výroby!

A stalo se: pracoval jako lisař a svářeč ve Vagonce Tatra Smíchov. "Ještě dnes, když jedu vlakem a stahuji okénko, přemýšlím, jestli jsem to madlo nelisoval já," usmívá se.

Ale na potřebu a touhu studovat nerezignoval. Složil zkoušky na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Absolvoval biochemii.

Potom se přihlásil na aspiranturu do Ústavu organické chemie a biochemie Československé akademie věd, jemuž tehdy šéfoval František Šorm. Byl to mimořádný ústav, stejně jako jeho šéf.

"Akademik Šorm měl velký politický vliv, ale především to byl vědec - výborný chemik, vynikající a prozíravý vědecký manažer," vzpomíná Václav Pačes.

Otevírání obzorů
Dostal se do laboratoře Jiřího Doskočila v oddělení molekulární biologie a zkraje obdržel úkol: izolovat z tkáně prostaty jeden enzym.

Pačes obstál. Doskočil enzym rozdělil do spousty malých zkumavek a zmrazil jej. Ještě několik let Pačesem získaný enzym používali ke studiu struktury deoxyribonukleové kyseliny (DNA). Ta je nositelkou dědičných znaků.

"Až později jsem si uvědomil, že jsem tehdy sledoval experimenty, které o mnoho let předběhly svou dobu. Doskočil byl geniální vědec." Když byl Pačes mladým badatelem, vědělo se o DNA ještě dost málo. Nenápadný génius Doskočil mu však otvíral obzory a učil ho rozvíjet vědeckou invenci.

Zkoumali třeba sloučeninu ovlivňující metabolismus DNA, a Pačes díky tomu objasnil některá její působení. Práce, které s Doskočilem napsal, mu později otevřely cestu do světa.

Hned po okupaci v roce 1968, právě když Pačes obhájil kandidátskou dizertaci, napsal Doskočil kolegům na univerzitu v Chicagu: Mám tu nadějného badatele. Nechcete ho přijmout na stáž? Pačes koncem roku 1968 odletěl.

V Chicagu zkoumal bakteriální viry. Jeho žena Magda získala stipendium ke studiu geochemie na univerzitě v Hamiltonu v Kanadě. Později se na stejnou univerzitu dostal i on. Pustil se do studia rostlinných hormonů.

"V Kanadě se nám žilo poměrně dobře. Mohli jsme bez obtíží zůstat. Měli jsme zaměstnání, uměli jsme anglicky, nemuseli bychom zápasit o existenci. Jak vypadá československá normalizace, o tom jsme měli jen matnou představu." Na podzim 1970 se vrátili domů.

Akademika Šorma manželé už nezastihli - normalizátoři ho zbavili všech funkcí. Jeho výměna však naštěstí nedopadla, jako se to tehdy stalo mnohde jinde, katastrofou.

Na Šormovo křeslo ředitele Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV usedl výtečný vědec Vlastimil Herout. Pačes mohl pokračovat ve studiu rostlinných hormonů. Výsledky měl víc než dobré.

Na špici doby
Koncem sedmdesátých let získal v Akademii věd velký vliv virolog Josef Říman. Vědom si významu moderní biologie, založil v roce 1976 Ústav molekulární genetiky, do něhož přešel i Václav Pačes.

"Když jsme tam nastoupili, s každým domlouval pracovní program. Mně navrhl, abych zavedl metodu čtení genetické informace DNA." Pačes získal na svou dobu značné privilegium.

Byl vyslán na kurz do anglického Bristolu. Vědecky byl opravdu "in". Angličan Frederick Sanger a Američan Walter Gilbert totiž později za zavedení metod čtení DNA obdrželi Nobelovu cenu.

Posléze se Pačes se skupinou doktorandů pustil do luštění dědičné informace bakteriálního viru PZA. Intenzivně pracovali tři roky. Podařilo se jim porozumět způsobu řízení životního cyklu tohoto viru, dokázali jej takzvaně přečíst.

Z dnešního pohledu, kdy už je téměř "dočten" celý lidský genom, může se výsledek Pačesova týmu jevit jako velmi dílčí. Ale tak rychlý je vědecký pokrok. Tehdy to byl zkrátka nesporný úspěch.

V té době dokončila tři genomové projekty pouze laboratoř výše zmíněného nositele Nobelovy ceny Fredericka Sangera v Cambridgi. Pačes a jeho spolupracovníci obdrželi za své snažení státní cenu.

Tato fakta však o pozici Václava Pačese neříkají celou pravdu. Od návratu z anglického Bristolu s rodinou nemohl vycestovat ani na dovolenou do Jugoslávie. Ve světě o něm věděli, neměl by problém se "venku" uchytit. Co když si v Anglii zařídil odchod do emigrace? strachovali se hlídači.

Situace se v tomto směru začala zlepšovat až koncem osmdesátých let. V roce 1988 pozval Pačese japonský profesor Kunio Yagi na stáž do svého Ústavu aplikované biochemie v Mitake. Český vědec směl odjet.

"Na začátku roku 1989 jsem pobyl v Japonsku tři měsíce. Nejvíc na mě zapůsobilo, že Yagi ústav vlastnil. Platil mě zajímavě. Vždy, když mě potkal, říkal mi s typickým japonským přízvukem: Doktore Pačesi, obávám se, že nemáte žádné peníze. Vytáhl šrajtofli a začal na stůl sázet bankovky. Po očku mě pozoroval a sázel je tak dlouho, až jsem si ty peníze zkrátka vzal. V témž roce mě Španělé pozvali, abych vedl kurz zkoumání DNA na univerzitě v Seville. Opět jsem mohl jet. Tuhý reálný socialismus už přece jenom začal praskat," vzpomíná genetik.

Synové v otcových stopách
Listopad 1989 otevřel československým vědcům svět. V létě 1990 odletěl Pačes do USA na Yaleovu univerzitu. Rok se tam věnoval výzkumu genů, které zajišťují správné umístění proteinů v buňkách.

Po návratu cítil, že má povinnost a právo zapojit se do organizace vědeckého života - například byl čtyři roky místopředsedou Akademie věd ČR, od roku 1990 předsedá České společnosti pro biochemii a molekulární biologii. V roce 1999 se stal ředitelem Ústavu molekulární genetiky Akademie věd.

"Spolupracujeme s přáteli z Chicaga i s kolegy z Evropské molekulárně biologické laboratoře v Heidelbergu. Nástup oboru genomiky jsme celkem dobře zachytili, ale co je to platné, když v mnoha zemích investují do tohoto oboru tak fantastické částky. My se proto zaměřujeme spíš na vybrané úseky různých genomů včetně genomu lidského. Například jsme sestavili databázi cizorodých úseků DNA v lidském genomu. Na tom se podílel hlavně můj starší syn."

V otcových šlépějích ovšem kráčejí oba Pačesovi potomci. Starší Jan se zabývá počítačovým zpracováváním obrovského množství informací o struktuře genů.

Mladší Ondřej je organický chemik a poslední dobou se zajímá o konstrukci biočipů. Ty umožňují "vypínání" a "zapínání" genů, což má význam při hledání genů způsobujících různé choroby včetně rakoviny.

Všichni tři Pačesové tedy pracují na analýze lidského genomu, každý z jiného úhlu.

VÁCLAV PAČES

Odkud jsem
Narodil jsem se za války, 2. února 1942, v Praze. Jsem Pražák tělem i duší. Otec byl lékařem, matka tlumočnicí bulharštiny. Je Češka, ale v dětství žila v Sofii, kde byl můj dědeček dopisovatelem agentury Reuters pro Balkán. Znal se dobře s Masarykem a po vzniku Československa byl pověřen založením ČTK. Moje žena je geochemička.

Čím vším jsem byl
Vždy jsem tíhl k nějakému výzkumu. Jako malému klukovi mi udělala obrovskou radost "pokusárna", krabice se základními laboratorními pomůckami a návody na jednoduché pokusy. Vystudoval jsem biochemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, ale školu jsem dost flákal, i proto, že jsem v té době vedl skautský oddíl - samozřejmě pod krytím turistického oddílu. Věda mě opravdu chytla až na Akademii věd.

Co se mi v životě asi nejvíc povedlo
Během aspirantury jsem vypracoval metodu, jak odlišit dvě těsně na sebe navazující fáze syntézy bílkovin. Tu jsem pak použil k výzkumu účinku jednoho léku. Pamatuji se na ten fantastický pocit, když se mi podařilo objasnit to, co jsem objasnit chtěl.

Můj nejbližší velký úkol
Chci sehnat peníze na novou budovu pro Ústav molekulární genetiky. Chci vytvořit prostředí pro naše mladé vědce, které by jim umožnilo uplatnit se jako rovnocenní partneři na budoucím trhu práce po vstupu do EU.

 

 

Autoři:


Nejčtenější

Byl jsem na dně. A pak jsem se zhroutil, přiznal Jakub Železný

Jakub Železný

Na měsíc zmizel z obrazovky a jen pár nejbližších vědělo proč. Vrátil se hubenější a se zarostlou tváří, což bere jako...

Lucie Vondráčková promluvila o rozchodu s Tomášem Plekancem

Lucie Vondráčková

Fanoušky zpěvačky Lucie Vondráčkové (38) překvapilo pondělní prohlášení jejího manžela Tomáše Plekance (35), že se po...



Stropnický s přítelem koupili zámek. Zachráníme kulturní dědictví, říkají

Předseda Zelených Matěj Stropnický byl hostem diskusního pořadu Rozstřel. (3....

Bývalý šéf Strany zelených Matěj Stropnický (34) a jeho přítel Dan Krejčík (24) se rozhodli odstěhovat z Prahy na...

Plánuji návrat do Kanady, říká Lucie Vondráčková po rozchodu s Plekancem

Lucie Vondráčková

Hokejista Tomáš Plekanec (35) oznámil v pondělí na sociálních sítích, že po vzájemné domluvě s manželkou Lucií...

Nemyslím si, že za naším rozchodem je někdo třetí, tvrdí Vondráčková

Lucie Vondráčková

Lucie Vondráčková (38) přiznala, že ji překvapila potřeba Tomáše Plekance (35) sdílet okamžitě informaci o jejich...

Další z rubriky

Nemusíte mít sex, je to jen vaše volba, radí Fondová starším ženám

Jane Fondová na Oscarech (Los Angeles, 4. března 2018)

Americká herečka a aktivistka Jane Fondová (80) loni po osmi letech odešla od přítele, hudebního producenta Richarda...

Nemyslím si, že za naším rozchodem je někdo třetí, tvrdí Vondráčková

Lucie Vondráčková

Lucie Vondráčková (38) přiznala, že ji překvapila potřeba Tomáše Plekance (35) sdílet okamžitě informaci o jejich...

Solaříková: Sociální sítě nahrazují noviny, jen si je člověk vydává sám

Patricie Solaříková

Patricie Solaříková (29) herectví nikdy nestudovala, roli studentky DAMU si alespoň zahrála v dobovém filmu České...

Najdete na iDNES.cz