Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Soukup, Osvaldová: Milence netajíme

  16:40aktualizováno  16:40
V bytě u Karlova mostu žijí spolu, i když má každý svého partnera. Může se to zdát zvláštní ale když s nimi strávíte pár minut, trochu to pochopíte. Rozumějí si, popichují se, je u nich veselo. Rozvést se, to je nikdy nenapadlo.
Ondřej Soukup a Gabriela Osvaldová

Ondřej Soukup a Gabriela Osvaldová | foto: NGUYEN PHUONG THAOMF DNES

FOTOGRAFIE ZDE

* Přete se někdy o to, jestli mají život jednodušší muži, nebo ženy?
Osvaldová: Povšechně to samozřejmě mají jednodušší chlapi, ale neměnila bych. Na vás visí starost uživit rodinu a já jsem v podstatě šťastný a líný plnič úkolů.
Soukup: Gábina netuší, v jaké bance máme účty nebo že se musí zaplatit nějaké pojištění za auto. Programově to nechce vědět.
Osvaldová: To je ale jediné, co na tebe zbylo, rozlepit pár dopisů a rozeslat pár pitomých faktur. Jinak probíhá Soukupův život tak, že neumí pustit automatickou pračku a neví, kde máme lux. Někdy je to až směšné. Kdysi jsem měla souseda a to byl malíř. Přišla jsem k němu a říkám: „Hele, Ivane, nemohl bys mi půjčit trochu soli?" - „Sůl, sůl, ale kde to je?" - „No asi by mohla být ve špajzu." - „Špajz, špajz, to jsou asi ty malý dvířka." Vrátil se a povídá: „Člověče, něco jsem našel, ale to asi nebude ono. Je na tom napsáno sůl kamenná."

* Mnoho historek se traduje o vašich hádkách. Tisícovky letěly z okna, kabelka z jedoucího auta, ale řekněte mi, házeli jste taky něco jeden po druhém?
Osvaldová:
No samozřejmě.
Soukup: Po mně už letělo všechno možné. V našem starém bytě jsme měli ve zdi zaseklou čtvrtku hrníčku i s ouškem.
Osvaldová: I pekáč letěl, tím jsme rozbili okno.

* Kvůli práci?
Osvaldová: Ne, byly to běžné rodinné hádky. Ladili jsme formu manželství.
Soukup: Až jsme ji doladili k naprosté spokojenosti.
Osvaldová: Soukup je dost sebedestruktivní typ. Jednou v pět ráno, ačkoliv není žádný sportovec, vyrazil vzteky z náměstí Jiřího z Poděbrad poklusem na Petřín, oběhl rozhlednu a pak zase přiběhl zpátky. Pálil prachy, házel je z okna a vyhodil všechny dárky, co mi přivezl z Itálie, protože se mi nelíbily.

* Slušné výkony.
Osvaldová: Někdy ten jeho vztek působí směšně. Jednou se namíchl a první, co bylo po ruce, byl budík se třemi nožičkami. Vzal ho, třískal se jím do hlavy, něco řval a těmi nožičkami si perforoval kůži. Do krve, takže druhý den měl na hlavě asi tři sta padesát ďubek a strupů.
Soukup: Chtěl jsem samozřejmě zabít budíkem svou ženu. Ale protože jsem džentlemen, vybil jsem si vztek na sobě.

* Slovní souboje vyhrává kdo?
Soukup: Samozřejmě Gábina. Umí líp argumentovat a přesně ví, čím mě dostane. Vztek se ve mně drží několik dní a jí je to po půl hodině jedno nebo na to zapomene, což je pro mě úplná potupa.
Osvaldová: Jsem v tom trénovaná. Moji rodiče se dost hádali a bralo se to jako sportovní disciplína. Kdo s koho, kdo koho uřval. Poražený odešel, praštil dveřmi a vysklil je.
Soukup: Je pravda, že když jsem měl párkrát blízko k vítězství, tak jsme taky zasklívali dveře.

Do poroty už ne

* Gábino, vy píšete texty, Ondřej skládá hudbu. Desítky let už se věnujete muzice. Jak se pozná blbá písnička?
Osvaldová: Hned.
Soukup: Jak myslíte, že se pozná blbá holka?
Osvaldová: Dokud nepromluví.

* Čili dokud nezazní. Ale konkrétně, co je pro vás blbá písnička? Poupata, Sladké mámení. Holky z naší školky?
Soukup: Jsou písničky, které mohou být velmi prvoplánové, podpásové, s nádechem bavorského vkusu, ale mohou mít velmi zručně napsané melodie. Člověku se nelíbí proto, že nemá rád typ hudby, ke kterým patří, že mají blbý text nebo že jejich interpret je truhlík.
Osvaldová: Písničky, které jste jmenoval, ještě nejsou nejhorší. Smutné ale je, že je spousta lidí miluje a považuje za báječné. Při SuperStar jsem byla kolikrát překvapena, když někdo říkal: „Tu písničku jsem si vybral proto, že má krásný hluboký text, který mě vždycky dojme." Přitom to byla ta největší blbost, kterou člověk může dát dohromady.
Soukup: Holt někomu se líbí obraz jelena s parohama, pak uvidí Picassa a řekne: „Proboha, co je to za slátaninu."
Osvaldová: Kdysi jsem dělala s Markem Vašutem v televizi parodii na skupinu Kelly Family. Jmenovali jsme se Kelly Debily a otrocky jsem přeložila jeden původní text. ,Já miluji tě, já chci tě, já chci být s tebou, zblázňuji se nyní." Říkala jsem si, že blbější věc už udělat nemůžu, a pak mi přišel dopis od jedné dívky, která měla chlapce v nemocnici. Chtěla, abych ten text poslala, že by mu ho zazpívala a zahrála, na kytaru.

* Zkuste dát tedy příklad blbého textu...
Osvaldová: Především písničky Michala Davida vynikaly blbými texty. „Díváme se z paneláku na výfuky náklaďáků. Je to naše věc, my to dobře víme, na čem záleží, tomu rozumíme." To jsou takové hovadiny, že je to až do nebe volající. Kdo to otextoval, nevím.

* Vy jste hodnocení „blbý text" použila i jako porotkyně SuperStar. Bylo to u písničky Zejtra mám od kapely Ready Kirken.
Osvaldová:
No ta je strašná. Zejtra mám svůj den... Ještě by tam chtělo dorýmovat: „Půjdu někam ven, život je jak sen a s tebou jen." Napsali ji mladí kluci a divím se, že necítí tu kravinu. To už snad zpívala Markéta Muchová s Kroky Františka Janečka. Mám svůj den superden.

* Jistě. Ale oni přece můžou totéž říct o vašich verších „když choděj kluci s klukama a holky s holkama".
Osvaldová: Samozřejmě. Ale já jsem nikdy nezastírala, že ten slogan nevznikal z žádného intelektuálního zamyšlení. Seděla jsem na dřezu, klátila nohama, Ondřej kroužil s flaškou a já říkám: „Kluci s holkama, s klukama... A tak jo." Pak mě jaksi upozornil pan Svěrák, že tento nápad už použil a že jsem mu ho zcizila. Věřím mu, je to jistě pravdomluvný učitel, ale já jsem tu jeho píseň opravdu neznala.

* Kdy jste přišla na to, že Mácha není kamennej, jak jste do textu písničky Láska je láska napsala?
Osvaldová: Už dávno, neboť jsem vyrůstala na Malé Straně a chodili jsme se že je z bronzu. Jenže kdybych napsala „Mácha má štěstí, že je bronzovej", tak by to skončilo větou, že život je už takovej.

* Často se říká, že česká pop-music cosi potřebuje. Cosi nového, ale nikde nic. Nebo se pletu?
Soukup: SuperStar trochu něco změnila. Už to vypadalo, že je česká hudba navěky zasádrovaná. Nikdo nový.
Osvaldová: Do soutěže ale občas vlezou středoproudaři, kteří jsou sice mladí, ale nic mladého nepřinášejí. Pořád chtějí zpívat něco, co už někde slyšeli. Jsou to kvalitní plagiátoři, ze kterých se možná časem vyvine osobnost. Ano, SuperStar přinesla zpěváky o třicet let mladší, ale jinak mají podobný vkus. Zbytek odkoukali z MTV. Málokdo z nich jde do soutěže proto, aby ukázal svůj krásný zpěv. Většinou chtějí být slavní.

* Patříte k těm, koho víc bavila řada první než druhá?
Soukup: Ano, to můžu mluvit za oba. Letos začala být soutěž opravdu zajímavá až v závěru. Byli tu lepší zpěváci, naopak chyběly výrazné osobnosti, ale jedna věc zůstala stejná. Všichni se pořád tváří, jací jsou kamarádi, jak si navzájem fandí, ale to samozřejmě není pravda. Jsou to konkurenti a závidí si úspěch.
Osvaldová: Je zajímavé, že se zbytek vždycky proti někomu spikne. Jako ve škole. Vždycky se najde nějaký ukopánek a ten se všeobecně nemá rád.

* Michael Foret?
Osvaldová: Toho nenáviděli. Možná to bylo proto, že je opravdu výjimečný talent, u kterého jsem si myslela, že vyhraje. Hodně se vyptával a ostatní to považovali za vypočítavost - že porotě leze do zadku. Jenže on spíš nevěděl. Je mu osmnáct a přijel z malého města do Prahy. V minulé desítce byl trochu podobný případ Standa Dolínek. Toho neměli rádi tak, že to až hraničilo se šikanou.
Soukup: Pak se separovali Sámer s Martinou Balogovou, protože měli pocit výjimečnosti.
Osvaldová: Spiknutí schopných.

* Když Nova rozjede třetí řadu, budete u toho?
Soukup: Určitě ne. I kdyby mi to nabídli.
Osvaldová: Já taky ne. Fakt si myslím, že by tam už měl sedět někdo, komu je nejvýš třicet.

* Teď už to můžete říct: hodnocení zpěváků jste si dopředu připravovali, nebo bylo spontánní?
Osvaldová: Spontánní, ale třeba Michal Horáček před natáčením chodil a něco si mumlal. Říkali jsme mu: „Horáčku, neblbni, vždyť nevíš, jak budou zpívat." Ale on stejně pochodoval s rukama za zády a předříkával si. Loni si stejně mumlal Ondřej Hejma.

V kuchyni jsme měli stan

* Vy občas míváte nezvyklé nápady. Kdysi jste spolu absolvovali kurz přežití v extrémních situacích. Proč?
Soukup: To už je osm let. Hledal jsem učitele angličtiny a kamarádka mi doporučila vysokého štíhlého chlapce s pevným postojem i pohledem. Říkala, že je trochu zvláštní. Jmenoval se Larry, byl z Aljašky a nakonec z něj vylezlo, že je ranger a že byl deset let aktivním vojákem.
Osvaldová: Naše výuka angličtiny skončila tím, že jsme stanovali v kuchyni. Kotlíky, baterky, deky, buzoly, mapy.
Soukup: A on nás zkoušel.
Osvaldová: Chtěl mít rotu, takže přibral i syna Františka. Stáli jsme v řadě jak tři páka a museli jsme po něm opakovat.
Soukup: Vypadalo to asi takhle: „Co byste si vzali na místo, kde je jen sníh a okolo žádní lidé?" - „No nevím, asi tričko." - Jaké tričko?" - „Asi bavlněné." -„Ne, nikdy. Protože bavlna zabíjí. Zopakujte to!" - A my jsme jak blbci opakovali: „Cotton kills - Bavlna zabíjí." Larry kývl hlavou: „Absolutely - Naprosto."
Osvaldová: A pak nám udělal test.
Soukup: Přivezl plnou tašku blbostí, jako mapu, žiletku, sirky a nožík, rozprostřel je v kuchyni na stůl, vyšel ven a měl řeč. „Vaše letadlo nouzově přistálo na Sibiři. Máte dvacet vteřin, než vybuchne. Co si vezmete s sebou?" Pak nás jednoho po druhém pouštěl dovnitř, mačkal stopky a podle vybraných věcí nám dával body. Vyhrál František.
Osvaldová: Ty lekce jsme ale zúročili - když jsme se během bouře při dovolené málem utopili na katamaránu. Larry nás upozornil, ať si vezmeme bundy, jakmile se někde udělá černý mrak. Učil nás v podstatě banální věci, ale když je máte nadrilované, dříve vám sepnou. Když třeba musí skupina lidí opustit loď, měla by se svázat do kruhu. Jednak se navzájem hřejou a jednak je snáz někdo najde.

* Umíte si udělat krabičku poslední záchrany? (Gdbina vstane a přinese plechovou krabičku)
Osvaldová: Tady ji mám. Sirky, svíčka, rozinky, prášek proti bolesti, deštník (parapličko, kterým se zdobí nápoje), zavírací špendlík, tužka, knoflíky a dva papírky v angličtině. Ten první je pro domorodce: „Nechci vaše zlato. Jsem váš přítel, nezabíjejte mě, prosím." Na druhém je S. O. S. Tím jsem Larryho mučila. Ale jinak ho máme rádi - absolutně.

* Bavilo by vás dělat politiku?
Osvaldová: Hned po vyplňování složenek a psaní faktur. Dělat revizora v tramvaji a politiku, to jsou dvě nejstrašnější činnosti, které si umím představit.
Soukup: Na politiku musí být člověk naprogramovaný a s naší lehce anarchistickou povahou by to opravdu nešlo. O veřejné věci se však zajímáte.

* Vy jste, Ondřeji, podepsal petici za propuštění Bohumila Kulínského z vazby. Sbormistr Bambini di Praga čeká na soud, který určí, zda obtěžoval děvčata. Co vás k tomu vedlo?
Soukup: Nevyjádřil jsem se k vině ani nevině. Vadí mi, že si soudy usnadňují práci. Člověka dají do vazby a nechají ho tam, jak dlouho potřebují. Když byl půl roku ve vazbě jen kvůli tomu, aby mohli vyslýchat další a další holky, je to absurdní. Jak ho znám, on by je neovlivňoval. A že by dál páchal trestnou činnost, mi přijde ještě víc padlé na hlavu. Kulínský není pedofil, který honí malé holky po parku.
Osvaldová: Dost jsme se o to s Ondřejem přeli, protože já bych to nepodepsala. Už to, že jeho manželka přišla s peticí, mi připadá jako ovlivňování. Navíc byla ta petice prezentována ve stylu, že až bude propuštěn, vy se zaručujete za to, že nebude na svobodě ovlivňovat svědky.
Soukup: No ano. Jsem ochoten se za to zaručit.
Osvaldová: Je sice špatně, že ve vazbě tvrdl tak dlouho, ale... Možná není pedofil, který běhá po parku, ale zneužíval své obliby a vůdčího postavení k ovlivňování dětí, kterým to může ublížit na celý život. Petice se mu dostalo proto, že je VIP. Kdyby za tebou přišla paní Vocásková z Vodňan a řekla ti, že její starej je pedofil, nevím, jestli bys pro něj podepsal petici.
Soukup: Jenže já neznám pana Vocáska z Vodňan a Kulínského jo. Proto se za něj můžu zaručit.
Osvaldová: Byl jsi s nima v sauně?
Soukup: Nebyl, ale znám spoustu lidí, kteří prošli jeho souborem. Petice hovoří jen o tom, aby si soudy neusnadňovaly práci. Kulínský přece není vrah.
Osvaldová: Může být vrah duše a sexuality malého dítěte. Nevím, co bys dělal, kdybys tam měl dceru.
Soukup: Kvůli tomu nemusel být tak dlouho ve vazbě.
Osvaldová: V. tom máš pravdu.

Své partnery neskrýváme

* Máte spolu jednoho syna, jedenadvacetiletého Františka. Kdy jste o něj měli největší strach?
Soukup: Ztratil se nám na dovolené v Jugoslávii. Bylo mu dva a půl roku a mysleli jsme, že ho unesli.
Osvaldová: Než jsme vynesli kufry z auta do hotelu, zmizel. Říkali nám: „To se tady stává často. Děti se kradou a pak prodávají." František se šel naštěstí jen vyčurat za karavan. Pak jednou uplaval na širé moře, když jsme se potápěli. To člověk zažije pocit, kdy si říká, že je konec, že je všechno v háji. No a pak se jednou příšerně rozsekal na kole. Našla jsem ho v bezvědomí - ležel hlavou dolů v betonovém kanále.

* Ještě byl jeden moment, kdy nebylo jisté, zda vůbec bude žít: pár hodin, dnů a týdnů poté, co se narodil.
Soukup: To bylo příšerné.

* Co se přesně stalo?
Osvaldová: My o tom nechceme mluvit. Patrně kvůli nešťastné náhodě v porodnici málem přišel o nohu. Dnes přesto sportuje a je dokonce velmi dobrý tanečník.

* Po kom zdědil taneční talent?
Osvaldová: Já byla hodně mrštné dítě. Maminka chodila do baletu, byla krasobruslařka a já jsem odmala k tancování tíhla. Dokonce jsem udělala zkoušky do artistiky. Jenže od té doby, co jsem se doživotně ozdobila Soukupem, jsem všechny večírky proseděla s vyvalenýma očima. On netancuje, takže jsem vedle něj trpěla. Nejsem ten donucovací typ, který by říkal: „Pojď, táto, skočíme si." V tancování je asi František po mně. Trénuje otočky rak vehementně, že vyvrtává díry do koberce.

* On si na vaši výchovu v jednom směru docela stěžoval. Že prý jste mu nic nezakazovali.
Soukup: Ano. Řval na nás, že nemá mantinely.
Osvaldová: Jediné, co jsme mu nepovolili, byla motorka. Jinak spíš dostával rady do života: hlavně aby se nevytahoval. Jako malý dával dětem najevo, že je něco víc. Že má lepší kolo a kdesi cosi, což mě na něm docela štvalo. Byl arogantní fouňa, což v něm trochu zůstalo. Říkala jsem mu, že s tím narazí a že dřív nebo později dostane od těch vesničanů po hubě.

* Nikdy vám nevadilo, že není zrovna excelentní student?
Soukup: Vzhledem k tomu, jaký já jsem byl student... Začalo to trojkou z chování v osmé třídě, protože jsem zorganizoval útěk školy. Podařilo se nám, že prchly všechny ročníky základní školy ve Vlkově ulici, a to jen proto, že jsem se nenaučil biologii a měl jsem strach, že budu vyvolán. Byl to slušný organizační výkon, ale bohužel jsem byl odhalen.
Osvaldová: Mě by spíš mrzelo, kdyby ho nic nebavilo. Kdyby byl takové to bezcílné blbé dítě čumící na video.

* Což rozhodně není. Nedávno se svou kapelou Nightwork pokřtil desku. Jaká je vaše recenze?
Osvaldová: Ztrácím soudnost, protože jsem ji od vzniku prvního tónu slyšela přes zeď do kuchyně. Některé písničky se mi líbí, protože šlapou. Franta moc zpívat neumí, ale má zvláštní barvu hlasu. Není to rozhodně hloupá muzika.
Soukup: Kdyby byla, dost bych trpěl. Opravdu je tam pár zajímavých věcí.

* O vás dvou František říká, že už jste spíš kamarádi než manželé. Každý máte svého partnera, Lucii a Mirka. Jak byste svůj vztah definovali vy?
Soukup: Manželé a kamarádi.
Osvaldová: Nikdy jsem se nechtěla vdávat a nikdy jsem si nepřipadala jako něčí manželka. Ten papír z úřadu pro mě nemá žádný význam. Když se máme rádi, tak spolu chodíme, a když se nemáme rádi, tak spolu nechodíme. Soukup občas přišel a říkal: „Stará, pojď se mnou zase chodit."
Soukup: Opravdu jsme spolu během manželství několikrát chodili.

* Proč jste se tedy brali?
Osvaldová:
To je taky kapitola sama pro sebe. Soukup je vdávadlo, já ne.
Soukup: Rozhodl jsem se, že si ji vezmu. Trochu jsem se bál, že mi zdrhne. Gábina byla taková neřiditelná, nelapitelná, tak jsem si říkal: „Počkej, panenko, dostaneš čepeček."

* A na stáří se k sobě zase vrátíte?
Osvaldová: Že bychom si dělali opěrné hole?
Soukup: Až nás všichni opustí, nic jiného nám nezbude. Máme se rádi, výborně spolu vycházíme, neustále si máme o čem povídat a taky spolu myslím máme dítě.

* Vašim partnerům ještě zdaleka nebylo třicet. Nerezignovali na to, že budou mít rodinu? Vlastní děti?
Soukup: To se zeptejte Gábiny, jestli chce mít ještě děti.
Osvaldová: Já s tím, Ondřeji, nemám problém. Myslím, že ho máš ty.
Soukup: Já nevím.
Osvaldová: Ale víš.
Soukup: Nechci o tom mluvit.
Osvaldová: U žen je to problém, tam je potřeba mít děti větší. U mě je jasné, že si ve dvaapadesáti dítě nepořídím.

* Nikdy u vás nebyly náznaky žárlivosti?
Soukup: Samozřejmě, že byly.
Osvaldová: Proto lítaly ty pekáče. Náš vztah procházel velkým vývojem.
Soukup: Tam se motalo lidí, to si neumíte představit.
Osvaldová: Do stavu, že tolerujeme partnera toho druhého, jsme dospěli po bouřlivých debatách.
Soukup: Trochu jsme se vykašlali na konvence. Nic víc. Stejně jako my žije velmi mnoho lidí, s tím rozdílem, že oni to tají. Na nás je vidět.

* Možná je to u vás ještě o úroveň výš. Pokud vím, všichni čtyři spolu dobře vycházíte.
Osvaldová: V podstatě jo. Proto mě vždycky štve, když se o mně a o Lucii mluví jako o sokyních. Nebo když se píše: „Šli se předvádět s milencem." Přece když chci s tím člověkem žít, nebudu ho skrývat ve sklepě.
Soukup: Naopak je to takhle jednodušší, protože nemusíme mít hysterické křeče v žaludku, jestli nás někdo přistihne.
Osvaldová: Jistě, podle konvencí bychom se měli rozvést a každý se počestně odebrat ke svému partnerovi.
Soukup: Pak bychom spolu šli na kafe a byla by aféra, že se k sobě vracíme.
Osvaldová: Nikdy jsem si nepřipadala vdaná, tak nevím, proč bych se měla rozvádět. A skupinový sex neprovozujeme.

* Mohou vaši partneři kdykoliv přijít do vašeho společného bytu?
Soukup: Proč by nemohli? Nehrajeme si na schovávanou.
Osvaldová: Ale nebydlíme tady ve čtyřech a partičku na společné dovolené taky neděláme. To mi přijde jako z Párala.
Soukup: Trochu noblesy by mělo zůstat.

Ondřej Soukup
Poprvé na sebe výrazně upozornil bezmála před čtvrt stoletím, kdy jako vynikající baskytarista odešel z Pražského výběru ke Karlu Gottovi. Narodil se 2. května 1951 v Praze, vystudoval konzervatoř. Dnes je skladatelem a producentem. Skládá písně, muzikály i hudbu pro televize a film. S manželkou, textařkou Gabrielou Osvaldovou, píše pro Lucii Bílou. Spolu dali dohromady i muzikál Johanka z Arku, který vidělo přes 350 000 lidí. Jeho hudba zazněla v téměř dvaceti filmech (Kolja, Requiem pro panenku. Bony a klid). Dvakrát získal Českého Iva, a to za filmy Tmavomodrý svět a Nejasná zpráva o konci světa.

Gabriela Osvaldová
Úspěšná textařka se narodila 25. července 1952. Vystudovala DÁMU, hrála v divadle, ve filmu (trilogie Osada havranů, Pumpaři od Zlaté podkovy, Marečku, podejte mi pero), v televizních inscenacích i seriálech (My všichni školou povinní). Od konce osmdesátých let píše texty, v posledních letech je takřka výhradní autorkou Lucie Bílé, s manželem Ondřejem Soukupem pro ni složili alba Missariel, Lucie Bílá a Jampadampa. Jejím největším hitem je nejspíš Láska je láska. Se Soukupem mají dospělého syna Františka, žijí v Praze na Malé Straně. Osvaldovái Soukup bylí členy poroty obou ročníků soutěže Česko hledá Superstar.




Nejčtenější

Končíme, oznámili Pokondři. Je to umělá kauza, říká vedení stanice
Je to definitivní, končíme. Těžkej Pokondr odchází z Frekvence 1

Moderátoři Roman Ondráček a Miloš Pokorný tento měsíc skončí na Frekvenci 1. Těžkej Pokondr se na tom dohodl se...

Předseda Zelených Matěj Stropnický byl hostem diskusního pořadu Rozstřel. (3....
Matěj Stropnický přiznal vztah s hercem Danielem Krejčíkem

Šéf Strany zelených Matěj Stopnický (34) potvrdil, že je gay. Už dva měsíce chodí s hercem Danielem Krejčíkem (23)....



Melania Trumpová a Donald Trump (Washington, 13. října 2017)
Za Melanii Trumpovou zaskakuje dvojnice, spekulují lidé na sítích

Ona není ona. Má jiný nos a maskuje se velkými slunečními brýlemi. To jsou některé z argumentů lidí na sociálních...

Princ William sleduje, jak vévodkyně Kate tančí s medvídkem Paddingtonem...
Těhotná Kate si zatančila s medvědem. Její strýc má průšvih

Těhotná vévodkyně Kate (35) sice stále trpí ranní nevolností, ale pomalu se začíná vracet ke královským oficialitám. V...

Agáta Prachařová a Jakub Prachař
Agáta Prachařová: Všichni říkají, že je dcera celý Kuba. Ze mě nemá nic

Agáta Prachařová (32) je od porodu dcery přes měsícem, 13. září, v jednom kole. Nejde však jenom o péči o děti a...

Další z rubriky

Martha Issová
Martha Issová odchází na mateřskou, prozradila její kolegyně

Herečka Martha Issová (36) a producent David Ondříček (48) se brzy stanou dvojnásobnými rodiči. O těhotenství Marthy...

Jan Přeučil
Na dnešních českých seriálech je znát „horká jehla“, míní Jan Přeučil

Herec a pedagog Jan Přeučil (80) se v mládí kvůli procesům s Miladou Horákovou nemohl hned věnovat své lásce -...

Julia Robertsová
Na začátku kariéry jsem se chovala jako spratek, míní Julia Robertsová

Hollywoodská herečka Julia Robertsová (49) zavzpomínala na začátek své hvězdné kariéry. Byla velmi ambiciózní, aby...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.