Paradoxy od protinožců
Obelstít se toho dá spousta, ale nikoliv vlastní kůže. Ta si dobře pamatuje, že jí bylo ublíženo a všechny hříchy tiše sčítá. Pokud například patříte k fototypu "Kelt", můžete dělat doslova psí kusy, a stejně nezhnědnete - zato pořádně se spálit vám nečiní žádný problém. Je proto smutnou pravdou, že lidé se světlou kůží by se nejen neměli vůbec opalovat, ale dokonce by si měli odpustit i pobyty u moře. Varovným příkladem, byť z opačného konce světa, je rostoucí množství zhoubných nádorů kůže u Australanů. Není divu - pleť potomků někdejších emigrantů a vězňů z Irska a Anglie si ani po mnoha desítkách a stovkách let nezměnila a většina Australanů dodnes není geneticky připravena na obrovské dávky slunečního záření, které jejich předkové ve své původní vlasti nikdy nemohli zažít.
Solární otužování
Třicetiletá průvodkyně Denisa Veselá z Prahy už sedmé léto pečuje o české turisty na italských plážích. S blond vlasy a bledou pletí by na slunci bez úhony dlouho nevydržela. Recept, který vyzkoušela doslova na vlastní kůži, zní: solárium. Říká tomu sluneční otužování a začíná s ním na přelomu zimy a jara. Do solária chodí jednou, maximálně dvakrát týdně na pár minut - a sbohem, spáleniny! Nesouhlasí s ní však ani lékařka, ani další odborníci. Brněnská dermatoložka Dagmar Bednaříková tvrdí, že doporučit takový postup coby univerzální návod by bylo zhoubné. "Světloléčba může pomoci lidem, kteří jsou na slunce alergičtí a trpí na nejrůznější vyrážky. V soláriu si jejich tělo postupně a bez většího rizika zvykne, v kůži se vytvoří více pigmentu, a tak vznikne bariéra proti záření skutečného slunce," poznamenává. "Není to ale prevence proti spálení, protože člověk se světlou kůží se spálí vždycky a za všech okolností." Kosmetička Ústavu léčebné kosmetiky v Brně Miluše Vrbová má k soláriím ještě jinou výhradu: "Sluneční záření je samo o sobě dost škodlivé, tak proč pleť zatěžovat ještě dalším zářením?"
Jak se kdo (ne)namaže, tak se také spálí
Většina lidí už však přece jen osvětě podlehla, a když už si slunění neodříká, používá alespoň opalovací krémy s UV filtrem. "Vyrobit přípravek s účinným ochranným faktorem proti UVA i UVB záření je drahá a nákladná záležitost," říká kosmetička. "Určitým vodítkem při výběru skutečně kvalitního krému je proto cena - například průměrně velké balení kvalitního opalovacího krému s faktorem kolem dvacítky by mělo stát od čtyř set korun nahoru." Nad nabídkou ochranných krémů, emulzí, tyčinek a mlék v lékárnách a drogeriích sice oči přecházejí, ale chce to udělat si před nákupem čas a začíst se do návodu. "Správný opalovací krém pro typického Čecha v tuzemských podmínkách by měl mít UV-filtr s číslem nejméně kolem dvanáctky," tvrdí dermatoložka Bednaříková. Čím dál směrem na jih - anebo výš do hor - se chystáte, tím by mělo být číslo vyšší. U moře by měl být krém odolný proti vodě, a pokud chcete i trochu sportovat, pak také proti potu. Osmadvacetiletému Petrovi Endlerovi z Tábora dokázaly ochranné faktory pořádně zamotat hlavu. Je totiž nejen náruživý lyžař, ale také puntičkář, a tak si při zimní dovolené v Savojských Alpách všiml, že zatímco on používá opalovací krém s ochranným faktorem dvacet, okolo něj se všichni zvesela mažou tu čtyřicítkou, tu šedesátkou. "Není to už zbytečné?" ptá se Petr. "Zbytečné to není nikdy, obzvlášť v Alpách, kde UV záření zpravidla nefiltrují žádné mraky a kůže je tam vystavena mnohem většímu riziku," uvádí lékařka Yveta Štouračová z brněnského Ústavu lékařské kosmetiky. "Čím světlejší pleť lidé mají, tím vyšší faktor by měli používat - a číslo by mělo stoupat rovněž spolu s nadmořskou výškou." Zatímco tmavším typům bude krém s ochranným faktorem do dvaceti bohatě stačit, lidé se světlejší pokožkou by měli bezpodmínečně používat faktor vyšší. Přípravky, které bývají označovány jako "sunblocky", UV záření zkrátka nepropouštějí. A aby to nebylo tak jednoduché, téměř každá firma používá svou vlastní stupnici, takže podle čísla ochranného faktoru na obalu se lze řídit opravdu pouze orientačně.
Jak zamknout slunce v pokožce
K dobrému opalovacímu krému samozřejmě patří i regenerační prostředky, které se používají po opalování. Osvědčený postup nabízí brněnská kosmetička Miluše Vrbová. "Po koupání u moře by první cesta měla vést pod sprchu (pokud ze zdravotních důvodů není žádoucí naopak nechat mořskou vodu působit co nejdéle) a pak - protože slaná voda zbaví tělo přirozeného ochranného filmu z mazových a potních žláz a i běžné a mírné opalování pokožku vysouší - namazat celé tělo hydratačním krémem, emulzí či pleťovým mlékem, nejlépe s přísadou aloe vera." Šťáva z listů této byliny se využívá v kosmetice už od starověku; díky chladivému a hojivému účinku se přidává nejen do opalovacích přípravků, ale také do šamponů a krémů. Stoprocentní výtažky aloe vera neboli aloe pravé dostanete v lékárně; v jižních zemích si ovšem můžete listy nalámat cestou z pláže, přiložit je na rozpálenou pokožku a osprchovat se teprve poté, co odezní první žár. Drobným paradoxem, s nímž se setkávají mezi svými klienty dermatoložka i kosmetička, je domněnka, že suchou kůži nejlépe promastí olej. Podle lékařky Bednaříkové mastnota zůstane na povrchu kůže a nevstřebá se. "Mastné krémy a oleje navíc zesilují pocit tepla," podotýká Miluše Vrbová. "Přípustný by snad byl olej z obilných klíčků, který se přidává do hydratačních emulzí." Pro krémy před opalováním i po něm je lépe se vydat do lékárny. V parfumeriích a drogeriích nedostanete ani odborné rady na úrovni, ani letáky, a ještě k tomu snadno můžete koupit výrobek s prošlou záruční lhůtou.