to je téma, které dokáže silně oslovit každého bez rozdílu věku, pohlaví či vzdělání. Zvláštní pozornost mu ovšem může věnovat ekonomicky stabilizovaná společnost, která se dokáže opájet snadnými vítězstvími, handicapovat své menšiny - a možná i léčit si své komplexy právě ve filmových příbězích líčících morální vítězství nejrůznějším způsobem indisponovaných outsiderů.
Jistě není náhodou, že v USA měly v minulých letech takový úspěch snímky Rain Man (1988), Forrest Gump (1994) nebo Dobrý Will Hunting (1997). A možná není náhodou ani to, že příběh psychicky postižené hrdinky prosvětlující laskavostí a prostotou okolní konformní svět zaujal osvědčeného scenáristu Jiřího Hubače a zkušeného režiséra Karla Kachyňu právě v polovině 90. let v době, kdy se česká společnost začala cítit možná až příliš stabilizovaně a kdy zároveň začala pociťovat nedostatek vnitřní jistoty. Tragikomedie Fany s fenomenálním hereckým výkonem Jiřiny Bohdalové v titulní roli si v roce 1995 vydobyla mimořádnou diváckou i kritickou pozornost. Pozici jednoho z nejpůsobivějších titulů polistopadové kinematografie si však - nezávisle na změnách společenského klimatu - udržuje dodnes. Téma hledání skutečných lidských hodnot ovšem ve filmografii Karla Kachyni hrálo vždycky důležitou roli - ať už bylo spojeno s konkrétním dobovým kontextem (jako v případě komunistickou cenzurou zakázaných dramat Kočár do Vídně či Ucho), nebo ať podléhalo nadčasové stylizaci (Trápení, Kráva). Souvislost Fany s obdobně koncipovanými hollywoodskými příběhy je tedy podle samotného autora jen volná. Mentální handicap naší hrdinky je ovšem jiný. Jistou příbuznost vidím pouze ve zdůrazňování potřeby soucitu a tolerance," zdůraznil Kachyňa. Padesátiletá hrdinka jímavého vyprávění trpí oligofrenií, a tak i ve zralém věku zůstala prostoduchým dítětem, které svět posuzuje s naivní důvěrou i s dychtivým očekáváním. Ve své dětinské nesamostatnosti je proto odkázána na vnímavou péči lidí ze svého okolí. Ti se Fany ovšem musí naučit chápat i v okamžicích, kdy jedná impulzivně a navenek nesmyslně. Třeba ve chvíli, kdy se ujme toulavého psa a kdy s ním začne jednat jako se sobě rovným... I když v normálních" situacích a vztazích Fany pravidelně selhává, v okamžicích vyžadujících niterné pochopení se jeví jako neotřesitelně citlivý seismograf odhalující citovou prázdnotu svých okázale lepších" bližních. Fanyina jedinečnost se stává zřetelnější v okamžiku, kdy je svěřena do péče své sestry Jiřiny - úspěšné, pragmatické primářky interního oddělení městské nemocnice (tu s mimořádnou dávkou herecké citlivosti ztělesnila Jiřina Jirásková). Z konfrontace obou zcela odlišných sester dokázal režisér i obě představitelky vytěžit nadčasovou úvahu o základních principech určujících lidské chování. Rozum a cit se v osobách racionální, chladné Jiřiny a její dětsky naivní sestry nejprve nesmiřitelně střetávají, až se posléze začnou navzájem ovlivňovat. Krutá realita ovšem nenabízí žádné smířlivé žánrové řešení. Tomu, že se postava Fany pohybuje na hranici mezi komičností a tragickou opravdovostí, přizpůsobila své pojetí role i Jiřina Bohdalová. Při natáčení se proto údajně nejvíc obávala vypjatých okamžiků. Nechtěla jsem, aby se Fany změnila ve figuru nemístně směšnou, a často jsem musela krotit svůj temperament," potvrdila herečka. Svou postavu tak přetavila v jednu z nejvýraznějších hrdinek domácí filmové scény 90. let - a po právu za ni získala prestižního Českého lva.
Fany, český film, 1995 hrají: Jiřina Bohdalová, Jiřina Jirásková, režie: Karel Kachyňa ČT 1, neděle 29.07., 20.00 hodin
* * *
Jiřina Bohdalová a Jiřina Jirásková jsou protagonistky filmu Fany
- sobota 28. července 2001
