Den před vaším narozením odsoudili vašeho dědu v politickém procesu na 15 let za „napomáhání k velezradě a ozbrojování za účelem násilného zvratu,“ vašeho tatínka povolali na vojnu a vaše matka musela živit celou rodinu. Povídáte si spolu o té době?
Ano, máme to všechno probrané a jsem moc ráda, že jsem dcerou své matky. O té době mi vyprávěla babička i děda a teď to mám doplněné ještě máminými vzpomínkami. Nebyla to žádná legrace a to, že máma uživila celou rodinu a uměla korunu dvakrát otočit, než ji za něco vydala, ji samozřejmě ovlivnilo. Lidi, co zažili opravdovou bídu, už nikdy neumějí rozhazovat. Máma je silná, ale křehká zároveň. Spousta věcí ji bolí uvnitř, ale nedá to na sobě znát. Už je to zkrátka velká holka.
Měnila byste něco na svém dětství?
Ne, neměnila bych. To bych musela změnit celou dobu padesátých let a to ani kouzelný dědeček z pohádky neumí. V rámci toho, co jsme žili od března 1955, kdy jsem se narodila, mě rodiče i prarodiče uchránili od všeho zlého a za to jsem jim vděčná. Měla jsem skromné, ale krásné dětství v rodině, která se milovala a která si pomáhala seč jim síly stačily. To si pamatuju nejvíc a to je to, co jsem si do života přinesla z dětství.
Vnímám vás obě jako velmi dominantní ženy, je tomu tak?
Máma dominantní je, ale je to tak v pořádku, protože od mého narození jí všichni v rodině říkali „dej mi“ a ona se snažila dávat. Přerušila školu a šla vydělávat. Každý v rodině se na ni obracel. Převzala takzvaně otěže za svého otce, kterého nám komunisti zavřeli do tvrdého žaláře. Tato situace udělá z člověka dominantu, ať chce nebo nechce. Je prostě postavený před hotovou věc bez možnosti výběru.
Já jsem z jiného těsta. To jen mé figury na jevišti jsou dominantní a já si je ráda zahraju, ráda si zahraju na svoji mámu a je mi v té kůži na jevišti příjemně. V civilu jsem plašší, veškerá rozhodování už nechávám na svých synech a je to pro mě velmi přirozené. Samozřejmě si rozhoduju o své práci, ale to je něco jiného. Divadlo, televize nebo film, tam umím rozeznat, která role mi patří a kterou ráda přenechám jiným, ale v životě v zásadních otázkách mám ráda u sebe chlapa, který za mě rozhodne.
Když dojde mezi vámi s maminkou k výměně názorů, kdo vyhrává?
Veškeré rebelie už mám čtyřicet let za sebou, dneska jsme dvě starší dámy a vždy se na všem shodneme. Jsem ráda, že mámu mám, že je v plné síle v těch nádherných 84 letech, tak jakápak výměna názorů. Když s něčím nesouhlasím, tak si to třeba jen myslím a ustoupím, jsou to stejně jenom nepodstatné věci. V těch podstatných, jako jsou otázky naší rodiny, v těch jsme absolutně zajedno.
Existuje něco, co se snažíte celý život na mamince změnit a nedaří se?
Pro Bůh, hlavně ať se nic nemění. O to prosím. Nesnáším změny. Jsem konzervativní a mám ráda všechno a všechny takoví, jací jsou. Ať je máma pořád a pořád stejná, to si moc přeju.
Někdy je lásku velmi těžké projevovat. Chyběla vám někdy láska mateřská?
Ne, nikdy. Máma je plná citu a to, že nevyznává slovy lásku na potkání, je jenom důkaz, jak je pro ni láska důležitá a intimní a citlivá. Máma je cudný člověk a to o ní ví málokdo. Než by se rozplakala, tak raději zařve, než by někomu měla vyznat lásku, tak raději jde a něco pro něj udělá, to je moje máma.
Italská láskaSimona Stašová v Římě vzpomínala na svou italskou lásku  |
Myslíte si, že jste vy lásku vždy dostatečně projevovala mamince?
Ale jo. Já pro vyznání lásky nejdu daleko, jsem otevřenější a možná tím i povrchnější. Já řeknu ´miláčku´ i kamarádovi. S mámou víme, jak se milujeme a co pro sebe znamenáme, to se ani popsat nedá.
Mluvila vám někdy ona do vašich lásek?
Jo, to mluvila. Asi jako každá máma. Ale kupodivu byla s mými bývalými kamarád. Se všemi. Dodnes je potkává, akorát s Italem Eusebiem si toho nikdy moc neřekli, protože máma nemluví italsky ani anglicky, Eusebio zase nemluví česky ani německy, ale má to výhodu, křivého slova si neřeknou.
Vy do lásek svých synů mluvíte?
Ne. Já jsem spokojená s každou dívkou, kterou přivedou. Myslím, že budu dobrá tchyně. Já mám prostě ráda holku, kterou má rád můj syn a já sama pro sebe ji vůbec nehodnotím. O mě přece nejde. Možná to dělám ze strachu, možná z vypočítavosti, ale v každém případě mi to jde ze srdce, takže s děvčaty svých synů nemám problém.
Dokáže vás matka ještě něčím překvapit?
Tak známe se už hodně, ale stále jsou nějaké maličkosti, které mě překvapí. Jako že se máma nebojí cestovat do exotických zemí a naopak já z nich mám už ve svém věku strach. Máma je velmi kurážná a jde do všeho po hlavě. To mě stále ještě dokáže překvapit a trochu i zahanbit.
Oslavíte její nedělní narozeniny nějak velkolepě či netradičně?
Velkolepě slavíme jen kulatiny, ale v kruhu rodinném oslavíme každé narozeniny. Letos bude mít 1. července můj táta 87 roků a tak zase půjdeme celá rodina, včetně mámy, oslavit jeho narozeniny. To se mi na té naší rodině líbí, že fakt držíme pohromadě.
Jiřina Bohdalová s dcerou a vnuky
Jakým dárkem jste svou maminku překvapila, rozesmála či rozplakala? A co jste pro ni letos přichystali?
Dávám jí různé dárky. K sedmdesátinám jsem jí nechala namalovat kamarádem Jiřím Ryvolou maringotku, která měla číslo popisné 70, pak jsem jí k jedněm narozeninám dala loutku klauna, která jí je strašně podobná, a letos mám pro ni dárek, který mi pomohla vyrobit moje kamarádka fotografka Lenka Hatašová. Je to fantastický dárek, ale nemůžu vám říct, co na něm je, to už by nebylo překvapení.
A jak jste oslavila vy své šedesátiny?
Můj milý kolega, výborný herec, ale taky vynikající hudebník Filip Cíl mi k mým narozeninám hrál v divadle ABC až do rána se svou kapelou, cimbál, troje housle, basa, každého zvedli ze židle a málem jsme všichni přišli o hlasivky. A druhý den přijela romská skupina osmi hudebníků, taky paráda. Takové dárky mám nejradši.
18. března 2015 |
Váš syn Marek vám možná brzy bude šlapat v úspěšnosti na paty. Už při studiích získal na festivalu Hrnec smíchu 2014 hlavní cenu v kategorii nejlepší studentské dílo za film Strejda, kde psal scénář a dělal režii.
Ano, Marek je šikovný scénárista a režisér, ale nemá rád, když o něm mluvím, tak to takhle nechme. Přijde čas a on bude mluvit sám za sebe.
Cítíte, že se babička dme pýchou, že i vnuk jde v uměleckých šlépějích?
Myslím, že je ráda, že ten kumšt v naší rodině stále pokračuje.
Měla jste vůbec představu o tom, co dělat mimo herectví?
Jako mladá jsem nikdy nepřemýšlela o ničem jiném, až teď ke stáru vím, že bych se dobře uživila jako dramaturgyně v divadle nebo jako překladatelka italských divadelních her. Ale stejně raději zůstanu už u toho herectví, přece jenom jsem v tom jistější.
GLOSA: Návštěva staré dámyAni Křemílek, ani Televarieté. Jak má vypadat dárek k narozeninám Jiřiny Bohdalové  Jiřina Bohdalová v televizním filmu Návštěva staré dámy |
Záviděla jste nějakou roli své mamince, kterou hrála ve filmu či na divadle?
To mě nikdy nenapadlo, mámě role závidět. Že jsem se v nějakých viděla a že jsem je milovala, to ano. Třeba Dámu na kolejích, tu jsem zbožňovala. Nebo Pěničku a Paraplíčko, Ucho nebo v divadle Dům na nebesích, Kočičí hru.....bylo jich hodně.
Dovedete si představit, že vás nebo vaši maminku bude třeba syn Marek režírovat ve filmu či na divadle?
To ještě nějaká voda uplyne. Sám řekl, že se nejdřív musí postavit na vlastní nohy a něco dokázat, než by o tom vůbec začal uvažovat. A já mu naprosto rozumím.
Na co se v práci momentálně nejvíce těšíte či si užíváte?
Užíváme si s Michalem Dlouhým v divadle ABC novou italskou komedii Vím, že víš, že vím... Nás to baví, diváci se baví, je to kus pěknýho divadelního života. Takovéhle komedie stále hledám a také nacházím. Takže tu dramaturgii vlastně taky dělám, ale jen soukromě a sama pro sebe a pro své báječné kolegy. Taky se teď moc těším na 20. května, kdy máme v kinech premiéru filmu Život je život. Mým manželem je Ondra Vetchý a máme tři dcery Terezu Voříškovou, Báru Polákovou a Sandru Sandevu. Mým milencem je Mirek Táborský. Už samo obsazení má svou chuť. Režisér Milan Cieslar mi volal, že je fakt na co se těšit, že se nám to opravdu povedlo.
Letos opět půjdete s maminkou taky Avon pochod, který podporuje boj proti rakovině prsu. Máte obě nějakou zkušenost s touto nemocí?
Na ten den se těším, je to vždycky takový svátek žen. A to, že půjdu zase s mámou, je pro mě ohromné potěšení. Zaplať pán Bůh, s touto nemocí se zdárně vypořádala naše kolegyně a tato nemoc je velmi na ústupu. Určitě za to může i Avon pochod a to je senzační. Tak pojďte taky.
