Plastické operace
Sledovat další díly na iDNES.tvKterou část sama sebe máte ze všeho nejraději?
Tu veselou, tu vnitřní. (smích) Myslím, že je to hlavně o tom, jak se člověk cítí. Občas se máme rádi více, někdy méně. Záleží asi na tom, v jaké jsme mentální pohodě. U žen se to odrazí i na vnějšku. Když se necítíme dobře, nebo nás někdo zlobí, trápí, tak máme pocit, že jsme vždycky škaredé. Musí vás vždy obklopovat milí lidé a hodně lásky, pak jsme všichni krásní. Nebo si to myslíme. A o tom to je.
Jste od přírody veselá kopa, nebo optimismus musel přijít časem?
Smích je nejlepší lék na prodloužení života. Říká se, že kdo se směje, dlouho žije, tak doufám, že tady ještě budu chvíli. (smích) Snažím se být optimistka, ale někdy jsem také velká pesimistka. Mám i stavy, že všechno vidím černě. Ale snažím se věci vnímat pozitivně a obklopovat se lidmi, kteří mě spíše motivují k pozitivním myšlenkám. Mám ráda lidi se smyslem pro humor, kteří dokážou z každé situace s rychlostí vybruslit a hrozně bych chtěla být jako oni. Přiznám se, že jsem trémistka a dokážu se vystresovat kvůli maličkostem. U zásadních, rozhodujících krocích v mém životě jsem ale zase byla docela v pohodě. Mám to tedy naopak, že blbosti mě dokážou rozhodit a vážné věci dokážu řešit s klidem.
Máte smůlu v tom, že sama sebe dokážete dostat do prekérních situací?
Ano! Do prekérních situací se dostávám často, ale myslím, že to k životu patří. V situacích, kdy si nedokážu poradit, mám vždy vedle sebe někoho, koho se chytnu. Musím mít mantinel a v tom mi hodně pomáhá manžel. Nebo moje ségra, ta má vždycky chladnou hlavu a dokáže vyhodnotit situaci jinak než já.
Jste dlouholetou tváří kliniky krásy a dá se říct i průkopnicí estetických zákroků u nás. Uvědomujete si to?
S Luckou Libovickou, která založila kliniku, jsem v podstatě od začátku. Nejdřív to bylo vlasové studio, pak to postupně rostlo. Byla jsem u zrození toho všeho a jsem už takový inventář. Vždycky se tu cítím dobře a nechodím sem jenom na zákroky, ale i na kafe. Hodně mluvím, takže když mám dlouhou chvíli a děti jsou ve škole a zrovna nemám co dělat, tak přijdu sem a otravuji je tady na recepci. Vždycky si sednu, dám si kafe a kecáme. Někdy je i tohle dobrá terapie, jenom se potkat s příjemnými lidmi a hned se člověk cítí krásnější.
Dá vám hodně práce udržet si svůj půvab?
Všechno v životě musí mít správný balanc. Člověk by měl mít sebedisciplínu a vůli, protože věřím, že všechno ovládá naše hlava. Je to hnací motor, ovladač, jako ten televizní. Tělo nemá žádné limity, ty si určujete vy v hlavě. Když se člověk rozhodne, že něco dokáže, tak není problém, aby to nedokázal. Horší je se demotivovat tím, že na to nemám.
Jsem velmi disciplinovaná a mám nastavená pravidla nějakým způsobem, ne pro ostatní, ale pro sebe. Člověk by si měl uvědomit, že věci, které chce dělat, nejsou pro partnera nebo pro partnerku, ale je to pro něho. Vy se musíte rozhodnout, že takhle se budete mít radši. Když se vám něco nechce, nebo vám vadí, ale vy to překonáte, uděláte něco, co jste si nemyslel, že se vám někdy vůbec povede, to je potom strašně fajn pocit.
Musíte si hlídat stravu a hodně cvičit, abyste vypadala tak skvěle?
Nejsem člověk, který by ráno vstal, jenom si zaběhal, jedl saláty, měl sebekontrolu nad vším. Já si ráda užívám života a jsem gurmán, miluji jídlo, víno, lidi a život jako takový. Takže ten správný balanc tomu dodávám tím, že o to víc mě baví sport. Pak věci děláte s daleko větší lehkostí. Když zhřešíte, tak nemáte pocit, že děláte něco špatně, protože víte, že už jste ráno něco uběhl, nebo odcvičil, dal jste tělu něco dobrého. Balanc je v životě strašně důležitý. A ve všem. Myslím si, že ve vztazích, v tom, co děláme pro sebe, bychom ho obecně měli mít, nebo se měli snažit ho najít.
Přišla jste v doprovodu manžela, máte někdy doma Itálii?
Jasně! Kdyby to nebyl horkokrevný blázen jako já, tak by mě to asi nebavilo. Ale je pro mě i takovým ostrovem naděje a odpočinku. U něj vím, že nemusím být dokonalá a perfektní, dobře oblečená, přesto mě vždycky bude mít rád. Máme i tyto momenty, ale pak máme i momenty, kdy si velmi nahlas říkáme, co si myslíme. Nikdy se tedy nehádáme před dětmi. Jsem zastáncem toho, že rodina by opravdu měla být v harmonii a děti strašně ovlivňuje, co doma cítí, co vyzařují rodiče. Podle toho se pak budou v budoucnu chovat. Snažím se tedy nikdy nedávat před dětmi najevo jakékoliv tenze, stresy.
Jen líné ženy se vymlouvají, že na sebe nemají čas, míní Krainová |
Občas samozřejmě vylítnu, nebo manžel, ale nelítají talíře, snažíme se věci nějak rozumě vykomunikovat. To je u partnerů určitě nejdůležitější. Je třeba si o věcech povídat a nečekat, až vznikne opravdu problém. Spousta lidí dnes nad vším mávne rukou, ale pak se trápí a nevyřčené věci jsou potom toxické látky, které musí z těla ven.
Já věřím tomu, že lidé by si měli vždycky vše vyříkat. Když vás něco trápí, tak to tam hoďte bez skrupulí. Jsem velmi upřímná, co na srdci, to na jazyku a někdy se potkávám s lidmi, kteří to úplně nedokážou skousnout. Mě už život naučil, že není důležité, co si o mě budou myslet ostatní, ale co já si myslím o nich. Priorita pro mě je, jak se cítím já a co mi lidi dávají za emoce. Pak podle toho dostanou stejnou odezvu zpátky.
27. února 2016 |
