Jsou prázdniny a vy s manželem i s chlapci ráda cestujete. Chystáte se na dovolenou?
Chystáme. Kluci jsou teď u babičky na prázdninách a my s Karlem sami jedeme na tři dny do Toskánska načerpat energii. Pak už budeme do konce léta s dětmi, jedeme i k moři, zase na Kanárské ostrovy a budeme i u nás na chalupě.
Jsou pro vás prázdniny teď náročnější? V tom smyslu, že musíte klukům vymýšlet program?
Kluci jsou čerti, jsou však to i parťáci a rozumí si. Jak říkám, jsou naladěni na stejnou notu a mají svůj svět, takže nevyžadují tolik pozornosti a hrají si sami. Samozřejmě pro ně vymýšlíme program. Určitě pojedeme do dinoparku, asi po sedmdesáté páté, to je jejich nejoblíbenější místo. Teď máme doma období dinosaurů.
Zmínila jste Kanárské ostrovy. Čekala bych, že pojedete někam za exotikou.
My Kanáry milujeme. Máme tam zázemí. Náš kmotr tam má dům a pro děti je to tam ideální. Moře, bazény, je tam i česká televize, můžeme si tam vařit. Je pravda, že já mám raději hotelový servis, ale co bych neudělala pro děti. Navíc se tam díky přátelům a zázemí cítím jako doma. Jezdíme tam už deset let.
Co já vím, jste milovnicí běhání. Dokonce jste přiměla běhat i svou sestru, která teď vypadá opravdu skvěle. Běháte i o prázdninách?
Běhám, snažím se na sobě pracovat, protože jsem dlouho nic nedělala. Běhala jsem hodně a způsobila jsem si nějakou únavovou zlomeninu, takže jsem musela na chvíli se sportem přestat. Teď už se mi noha vyléčila, takže už jsem zase začala. Nedělám nic extrémně a nejsem žádný vrcholový sportovec, ale běhání mě moc baví, čistím si tím hlavu.
Vedete ke sportu také syny?
Kluci hrají tenis, moc jim to zatím nejde, ale Radek Štěpánek nám domluvil trenéra, za což mu moc děkuji. Máme díky tomu skvělou tenisovou péči. Radek se dokonce byl na kluky i podívat a při jeho slovech jsem pochopila, že to je spíš jen tenis pro zábavu.
Co řekl?
„No, to budou spíš kuchaři.“ Takže nevím, jestli z nich budou sportovci. Hodně plavou, už asi od dvou měsíců, ale nesnažím se jim dát co nejvíce aktivit. Dávám jim volnost a když budu vědět, že je něco nebaví, tak je do toho nebudu nutit. Nechci je po škole vozit od rána do večera po kroužcích. Bruno teď chodí na divadelní kroužky, chtěl by být herec nebo moderátor. Je ukecaný a řekla bych, že se narodil pro showbyznys. Max je naopak takový introvert. Je milý a srdečný. Oba mají strašně moc energie a já vůbec nevím, kde ji berou.
Simono, jste módní guru. Přesto jsem si všimla, že v rámci karlovarského festivalu jste na večírek, kde byl předepsaný dress code „Iceland“, přišla v černých šatech. Co to?
Ona to byla náhoda. Já jsem měla k tématu o kterém mluvíte ušité šaty od Jany Pištějové, jenže při oblékání se mi roztrhly. Takže přišla na řadu rychlá varianta B, což byly šaty od Vivienne Westwoodové. Byla to taková rychlovka, takže jsem opravdu byla mimo téma, ale šaty to byly krásné a já jsem ráda, že jsem je vynesla.
Už se vám podobná situace někdy stala, nebo to bylo poprvé?
Občas šaty nevydrží a něco někde praskne, ale zrovna pět minut před večírkem, to bylo opravdu poprvé. Jednou jsem na plese v Opeře ztratila diamantové náušnice, ale jedna novinářka mi je našla, díky bohu! Byly totiž půjčené a stály opravdu astronomickou částku, takže od té doby nosím zásadně jen svoje šperky.
Náladu vám to asi nezkazí, když se stane podobná nehoda...
Jsem vyškolená showbyznysem třicet let, takže vím, že musíte vždy improvizovat. To jsou maličkosti a těmi si opravdu život kazit nebudu.
