ale to platí jen v době Dušiček. Na zahradě jsou jejich pestré květy obvykle posledními světýlky, která září do houstnoucích podzimních mlh.
Většina zahrádkářů i mnoho zahradníků zná tyto pozoruhodné květiny spíše pod názvem chryzantéma. Profesor botaniky by se však zadumaně podrbal na čele a upozornil by, že někdejší široký rod Chrysanthemum, kam dříve patřily kopretiny, řimbaby, vratiče i listopadky, byl pro zpřesnění rozdělen do několika nových. Nyní tedy v odborných příručkách najdete někdejší chryzantémy pod latinským názvem Dendranthema. Poetické české jméno listopadka, které dostaly podle toho, že vydrží kvést až do hlubokého podzimu, jim však naštěstí zůstalo. Mezi listopadkami lze vybrat množství druhů i kultivarů nejrůznějších barev i vzrůstu. Ty drobné, které dorůstají do výšky dvaceti nebo třiceti centimetrů, vyniknou na skalkách, vyšší odrůdy a druhy se mohou stát zásobárnou řezaných květin. Při dobré kombinaci raných, středních i pozdních odrůd mohou mít ve váze hlavní slovo od září až do konce listopadu. »Tam, kde je dostatek místa, vyniknou listopadky na záhoně osazeném pestrou směsí kvetoucích letniček a trvalek: koncem léta jim to sluší v sousedství aster, aksamitníků, straček, rudbeckií a řady dalších druhů,« říká pražský zahradník Martin Schulz.
Slunce dělá květy
»Už léta, snad ještě po babičce, máme na zahradě několik keřů listopadek. Co pamatuji, ty žluté pokaždé bohatě a hustě kvetou, zatímco červená odrůda - jediný keřík, který pěstujeme - dá většinou jen pár kvítek, která se ani nevyplatí trhat do vázy,« stěžuje si Pražan Ivan Chládek na svou víkendovou zahrádku na chalupě v Českém ráji. Příčinou rozdílné chuti kvést však není barva odrůd. Zakopaný pes může být spíš v umístění rostlin: listopadky totiž pro bohatou násadu květů potřebují především dostatek slunce. »Většina druhů listopadek sice může růst jak na stinném, tak i na výslunném stanovišti - ale při nedostatku slunce pokvetou rostliny o poznání méně,« říká zahradnice Jitka Knotková z Ústí nad Labem-Neštěmic. Značný vliv na to, kolik květů se na podzim objeví, však má kromě pěstitele i vyšší moc: zatímco slunný, teplý podzim listopadkám přeje, za mlhavého a deštivého počasí se velkých úspěchů nedočkají ani ti nejšikovnější.
Kam není vidět, tam padá padlí
I když listopadky nejsou příliš vybíravé, pokud jde o půdu, přece jen se jim bude dařit lépe v humózní, středně těžké půdě. Pokud se záhon, který jste jim vybrali, této charakteristice znatelně vzdaluje, můžete listopadkám namíchat substrát na míru - například z rašeliny, kompostu a zahradnického substrátu. Keříky přinesené ze zahradnictví sice vypadají drobně a nenápadně, přesto by si při výsadbě měly zachovat uctivý odstup: podle vzrůstnosti odrůdy mezi třiceti a padesáti centimetry. V příliš hustých trsech se totiž daří chorobám. »Listopadky ohrožuje především padlí, které vytváří bílý povlak na rostlinách a při silném napadení odumírají i celé listy,« varuje Jitka Knotková. »Pokud je rostlina postižena jen málo, stačí otrhat nemocné listy. Při větším rozsahu choroby se používá postřik fungicidem - například fundazolem nebo ekologickým přípravkem Polyversum.« Se zimou se listopadky zpravidla vyrovnávají bez problémů: stačí je po odkvětu sestřihnout a před příchodem mrazů zahrnout vrstvou zeminy nebo borkou. Ochranu před zimou jim může poskytnout i papírový pytel ovázaný okolo stonků.
Z květináče na záhon
Pokojové listopadky se prodávají s již nakvetlými poupaty. Při nákupu v květinářství je dobré sáhnout po rostlině, u níž lze na poupěti poznat budoucí barvu květů: taková poupata se spolehlivě dokážou vyrovnat s přenosem a vykvetou. Zakrslý růst hrnkových rostlin je často výsledkem ošetřování růstovými hormony, takže v dalších letech se kompaktní květina promění v pořádného čahouna. Kromě toho potřebují rostliny pro nasazení poupat nižší teplotu, při níž by už lidem cvakaly zuby - proto se pokojové listopadky obvykle pěstují v bytě jen krátce, dokud neodkvetou. Vyhazovat je však nemusíte - řada pokojových druhů může po přesazení dál růst na zahradě, kde v obvyklý podzimní čas znovu rozkvetou.
Většina zahrádkářů i mnoho zahradníků zná tyto pozoruhodné květiny spíše pod názvem chryzantéma. Profesor botaniky by se však zadumaně podrbal na čele a upozornil by, že někdejší široký rod Chrysanthemum, kam dříve patřily kopretiny, řimbaby, vratiče i listopadky, byl pro zpřesnění rozdělen do několika nových. Nyní tedy v odborných příručkách najdete někdejší chryzantémy pod latinským názvem Dendranthema. Poetické české jméno listopadka, které dostaly podle toho, že vydrží kvést až do hlubokého podzimu, jim však naštěstí zůstalo. Mezi listopadkami lze vybrat množství druhů i kultivarů nejrůznějších barev i vzrůstu. Ty drobné, které dorůstají do výšky dvaceti nebo třiceti centimetrů, vyniknou na skalkách, vyšší odrůdy a druhy se mohou stát zásobárnou řezaných květin. Při dobré kombinaci raných, středních i pozdních odrůd mohou mít ve váze hlavní slovo od září až do konce listopadu. »Tam, kde je dostatek místa, vyniknou listopadky na záhoně osazeném pestrou směsí kvetoucích letniček a trvalek: koncem léta jim to sluší v sousedství aster, aksamitníků, straček, rudbeckií a řady dalších druhů,« říká pražský zahradník Martin Schulz.
Slunce dělá květy
»Už léta, snad ještě po babičce, máme na zahradě několik keřů listopadek. Co pamatuji, ty žluté pokaždé bohatě a hustě kvetou, zatímco červená odrůda - jediný keřík, který pěstujeme - dá většinou jen pár kvítek, která se ani nevyplatí trhat do vázy,« stěžuje si Pražan Ivan Chládek na svou víkendovou zahrádku na chalupě v Českém ráji. Příčinou rozdílné chuti kvést však není barva odrůd. Zakopaný pes může být spíš v umístění rostlin: listopadky totiž pro bohatou násadu květů potřebují především dostatek slunce. »Většina druhů listopadek sice může růst jak na stinném, tak i na výslunném stanovišti - ale při nedostatku slunce pokvetou rostliny o poznání méně,« říká zahradnice Jitka Knotková z Ústí nad Labem-Neštěmic. Značný vliv na to, kolik květů se na podzim objeví, však má kromě pěstitele i vyšší moc: zatímco slunný, teplý podzim listopadkám přeje, za mlhavého a deštivého počasí se velkých úspěchů nedočkají ani ti nejšikovnější.
Kam není vidět, tam padá padlí
I když listopadky nejsou příliš vybíravé, pokud jde o půdu, přece jen se jim bude dařit lépe v humózní, středně těžké půdě. Pokud se záhon, který jste jim vybrali, této charakteristice znatelně vzdaluje, můžete listopadkám namíchat substrát na míru - například z rašeliny, kompostu a zahradnického substrátu. Keříky přinesené ze zahradnictví sice vypadají drobně a nenápadně, přesto by si při výsadbě měly zachovat uctivý odstup: podle vzrůstnosti odrůdy mezi třiceti a padesáti centimetry. V příliš hustých trsech se totiž daří chorobám. »Listopadky ohrožuje především padlí, které vytváří bílý povlak na rostlinách a při silném napadení odumírají i celé listy,« varuje Jitka Knotková. »Pokud je rostlina postižena jen málo, stačí otrhat nemocné listy. Při větším rozsahu choroby se používá postřik fungicidem - například fundazolem nebo ekologickým přípravkem Polyversum.« Se zimou se listopadky zpravidla vyrovnávají bez problémů: stačí je po odkvětu sestřihnout a před příchodem mrazů zahrnout vrstvou zeminy nebo borkou. Ochranu před zimou jim může poskytnout i papírový pytel ovázaný okolo stonků.
Z květináče na záhon
Pokojové listopadky se prodávají s již nakvetlými poupaty. Při nákupu v květinářství je dobré sáhnout po rostlině, u níž lze na poupěti poznat budoucí barvu květů: taková poupata se spolehlivě dokážou vyrovnat s přenosem a vykvetou. Zakrslý růst hrnkových rostlin je často výsledkem ošetřování růstovými hormony, takže v dalších letech se kompaktní květina promění v pořádného čahouna. Kromě toho potřebují rostliny pro nasazení poupat nižší teplotu, při níž by už lidem cvakaly zuby - proto se pokojové listopadky obvykle pěstují v bytě jen krátce, dokud neodkvetou. Vyhazovat je však nemusíte - řada pokojových druhů může po přesazení dál růst na zahradě, kde v obvyklý podzimní čas znovu rozkvetou.
