Partnerka jednoho z nejdražších fotbalových brankářů světa Gigi Buffona pomalu omezuje pracovní aktivity a šetří se. Před pár dny ještě naposledy navštívila Prahu, aby nafotila reklamní kampaň pro známého výrobce kočárky.
Kdy se chystáte nastoupit na mateřskou?
Nechci už moc riskovat cesty letadlem, takže práce mě čeká už jen v Itálii v pořadu televize RAI Sportovní neděle. Mám podepsanou smlouvu až do 15. prosince, samozřejmě s výhradou vzhledem k mému stavu, kdyby se dělo něco neočekávaného.
Nejste už unavená?
S tím problém opravdu nemám, těhotenství mě nijak v práci neomezuje. I první tři měsíce, kdy většina žen trpí nevolnostmi, u mě proběhly v pohodě. Možná se jen víc než dříve zadýchávám, když jdu do schodů. Ale jinak se cítím úplně dobře.
Jak dlouho chcete zůstat s dítětem doma?
Je to moje první dítě, a proto logicky nevím přesně, jak bude vše postupně probíhat. Budu se rozhodovat až podle situace, která nastane. Teď zatím nic neplánuji.
Je to tajemství, nebo prozradíte, zda vám do rodiny přibude dcera či syn?
Tajemství to není, čekám chlapečka. Chtěla jsem to vědět dopředu, už kvůli nakupování výbavičky, nechtěla jsem všechno mít jen v nějaké neutrální barvě.
A jméno?
Tak to sice také není tajemství, ale ani já ho zatím neznám. Vymýšlí ho tatínek.
Necháte to úplně na něm?
To ne, ale diskuse nad jménem začnou, až mě seznámí se svými návrhy. Pak se teprve uvidí.
Vaším rodištěm je Praha, ale teď žijete i pracujete v Itálii. Kde budete rodit?
Já už jsem v Itálii doma, proto se tu narodí i můj syn.
Bude u porodu otec?
Nechávám to na něm, aby se sám rozhodl. Byli jsme se už podívat na porodním sále, kde by se mělo miminko narodit, seznámili jsme s tím prostředím spolu, ale teď je to už jen a jen na něm. Je pro mě důležité, aby si byl on sám jistý, že tam chce být se mnou.
A vy sama se nějak na porod chystáte?
Nijak zvlášť. Víte, já věřím na osud. Proto si myslím, že teď už nic neovlivním a bude to tak, jak má být a víc o tom nepřemýšlím. Samozřejmě věřím, že bude vše v pořádku a narodí se mi zdravé miminko.
Bude vám někdo zpočátku s péčí o miminko pomáhat, většinou se tohoto úkolu zhostí maminka, kterou ovšem máte daleko...
Ani u mě to nebude jinak, na první dny po porodu za mnou maminka z Prahy přijede. Ale nebude to na dlouho. Moje osmnáctiletá sestra Eliška je v maturitním ročníku na gymnáziu, tak potřebuje také mít maminku doma.
Zapojíte do péče i partnera?
Samozřejmě, ale Gigi má náročnou práci, tak jen podle možností. Ale určitě na to budeme oba dva.
Když jste mluvila o výbavičce, už máte všechno?
Mám všechny důležité velké věci, jako kočárek, vaničku, kolébku a i spoustu oblečení, ale něco se ještě bude dokupovat, zatím třeba nemám pleny ani dudlík.
Podle čeho vybíráte ty důležité velké věci, třeba kočárek?
Tak jednoznačně na prvním místě je barva. Favoritem je u mě bílá. A protože jsem žena, je pro mě důležitý i celkový design, atraktivita a moderní vzhled. Ale to je spíš pro oko, pak už přicházejí na řadu ty praktičtější věci. Všechny tyto podmínky splnily kočárky Casualplay, pro které jsem teď nafotila reklamu, a které už mám. Bílý kočárek budu mít v Praze a druhý, naprosto úžasný, zase naopak černý, v Itálii.
A nakupujete tady nebo v Itálii?
Většinou v Praze, zrovna včera jsme s maminkou ještě něco dokupovaly. V Itálii je vše o hodně dražší a některé věci tam vůbec nemají, třeba pyžamka. A protože mě zajímá móda, tak jsem koupila také nějaké věcičky hlavně pro svoji radost. Například košilku se stojáčkem na měsíční mimino a už se těším, jak ho do toho nacpu (smích).
Vypadáte velmi spokojeně, můžete budoucím maminkám poradit, jak se udržujete takhle ve formě?
No, nevím, jestli zrovna budoucím maminkám, ale spíš bych se obrátila na lékaře. Chtěla bych, aby si více uvědomovali, že my, budoucí maminky, jsme sice v jiném stavu, ale nejsme nemocné. Tak ať s námi tak jednají a netrápí nás samými zákazy, Aspoň já mám takovou zkušenost. Moc jsem si naštěstí ty zákazy nebrala k srdci. Dál jsem jedla, na co jsem měla chuť, dál chodila do posilovny a žila stejně jako před početím. Samozřejmě že nedělám nic, co by mohlo jakkoli dítě ohrozit, jen se chovám naprosto normálně. Řekla bych, že i proto prožívám radostné těhotenství a všem bych takové přála. Dělám, na co se cítím a je mi dobře. A asi to ze mě přímo čiší, protože skoro každý, s kým o tom mluvím, má prý chuť jít taky hned "dělat děti".
