Šedesát tři minuty v balóně

- Tento víkend se v Praze - Kunraticích konala fiesta horkovzdušných balónů , na které se sešli členové Balonklubu Praha, hosté ze Spolkové republiky a samozřejmě i jejich stroje. V sobotu se vznesly do vzduchu čtyři balóny, tři české a jeden německý. Příprava k letům začala v pět hodin ráno a po sedmé hodině byly již všechny balóny ve vzduchu a nabraly kurs tam, kam vál vítr.

Ranní let začal u Jílového u Prahy a skončil na krásně rozkvetlé louce nedaleko pivní metropole Velkých Popovic. Ještě před tím u snídaně se mě snažil zakládající člen Balonklubu a můj pilot Vratislav Hlavatý postrašit představou, že zůstanu sám na opuštěném místě kdesi v Čechách:
"Horší bude, jak se dostaneš zpátky. Já mam totiž tak malý auto, že tě zpátky vzít nemůžu"
"Zpátky odkud?" zněla naivní otázka.
"Já nevim, z Vídně, nebo z Budějovic", odpověděl lakonicky pilot a zabodl vidličku do vepřové pečeně. Touto větou vyjádřil celý princip balónového létání - pilot vždy ví kam letí, akorát nemůže nijak ovlivnit směr.

Počasí moc nepřálo
Nevyzpytatelné počasí, které jako by se spiklo proti všem letuchtivým lidem, neprostupná mlha a viditelnost okolo třiceti metrů moc na létání ideální není. Příroda se ale během nafukování balónů nakonec umoudřila. Mlha se částečně rozplynula. Piloti zkušeným okem posoudili situaci jako dobrou a mohli jsme vyletět.
Samotná příprava k letu ale trvá velmi dlouho. Balóny se nejdříve musejí rozbalit, připojit ke koši a rozložit na louce, kde se do nich vhání vzduch, aby se "nafoukly". Pomocí hořáku se začne v balónu vzduch ohřívat, ten se pomalu narovnává a spolu s ním i koš, původně položený na boku. Pak se už čekalo jen na vhodnou díru v mracích, kterou jsme vyletěli až nad mraky a mohli si vychutnat azurovou modř oblohy v kontrastu s mizejícím oparem pod sebou.

Smrkové šišky v koši
Náhle z oparu vystoupil jasně žlutý německý balón. "Hele, Luftwaffe," ukazuje jeden z mých spolucestujících. Tak osazenstvo balónu nazývalu partu německých kolegů, kteří letěli vedle nás. Občas jsme se nevyhnuli kolizi se stromem, který nasypal do koše šišky z vrchních větví. Srážka s modřínem ovšem byla dramatická. Jedno z lan se zachytilo o větev a nechtělo pustit. Pilot musel vylézt na hranu koše a odřezávat větvě kapesní pilkou. Vše nakonec dobře dopadlo - modřín balón propustil. Po šedesáti třech minutách letu a sérii několika drncnutí balón přistál na louce u Velkých Popovic, které jsou od místa startu vzdáleny přibližně sedm kilometrů.

Balón je drahým koníčkem
Létat profesionálně či mít balónové létání jako koníčka není ale jen tak. Balón stojí kompletně i s příslušenstvím (koš, hořák, ventilátor, vzduchové bomby) stejnou částku, jako automobil střední třídy - tedy půl milionu korun. Přitom životnost samotného obalu, který stojí polovinu z celkové částky balónu, je podle šetrnosti zacházení jen 200 - 400 hodin. Není se pak čemu divit, že tito fandové potřebují na svého koníčka peníze, které se dají vydělat za lety (jízdenka stojí od tří do pěti tisíc korun) nebo od sponzorů, kteří za své prolétnutí s reklamním sloganem mohou zaplatit až patnáct tisíc korun.
Na létání s balónem navíc platí určitá pravidla. Pilot s ním nesmí stoupat výše než tři sta metrů nad terén a některá místa jsou pro balóny dokonce tabu. "V okolí Prahy jde o letiště v Ruzyni, dále Pražský Hrad, letiště ve Kbelech a Ústav jaderného výzkumu v Řeži," upřesnil Jiří Pásek, který pilotoval v sobotu jeden z balónů.

Balon Jiřího Páska se připravuje k letu.

Takto vypadá složený balón.

Obal se musí s pomocí ventilátoru naplnit vzduchem, aby se rozbalil.

Hořák, kterým se ohřívá vzduch v balónu.

Plnění balónu Vratislava Hlavatého horkým vzduchem.

"Luftwaffe" aneb hosté z Německa.

Balón Vladimíra Laciny se vynořuje z mraků.

Vratislav Hlavatý se domlouvá se svým doprovodem na místu přistání

Pohled z balónu na vrcholky stromů.

Balón prolétá kolem špičky vzrostlého smrku.