Saudková: Chlapi nejsou směšní

  • 6
V soutěži Miss by se asi neumístila, sama modelkami trochu pohrdá. Má velký nos, ostré rysy, ale nikdy by nešla na plastiku. Svérázná žena i fotografka Sára Saudková. "Jsem velmi romantická duše, i když smýšlím hodně prakticky. Až nelítostně," tvrdí o sobě.

Plná protikladů je i v životě. Mluví převážně spisovně, občas střídá drsné výrazy s poetickými. Deset let byla milenkou fotografa Jana Saudka. Nedávno porodila jeho synovi dvě děti. Jak tahle nespoutaná žena prožívá mateřství? "Pořád jsem psice, která běží všemi směry. Nežiju jen dětmi," říká osmatřicetiletá inženýrka ekonomie. Stará se o rodinu, fotí a stále je Saudkovou pravou rukou.

* Sháníte pro své focení modely po ulicích?
Vyčerpávám rodinné zdroje, vystačím si s přáteli a rodinou. A abych nevyšla ze cviku, tak občas ulovím někoho pro Jeníčka. Když vidím nějakou fešandu na ulici, tak ji oslovím. Byl by hřích to neudělat.

* Kdy jste lovila naposledy?
Minulý týden. Potkala jsem náramně urostlou dívku a přesvědčila jsem ji, že je nádherná.

* Za modely si většinou vybíráte plnoštíhlé dámy, fotila byste i manekýnu?
Mně se líbí, když jsou vidět na těle stopy života a všeho, čím člověk prošel. Když koukáte na modelky nebo na retušované fotky, vidíte prázdnou tvář. Chápu touhu lidí být věčně mlád, ale mně se líbí lidi poznamenaní časem, s příběhem ve tváři.

* Co si myslíte o plastické chirurgii?
Je to dobrý obchod.

* Je to podvod, zvětšit si prsa?
Podvod na sobě. Vždyť je to poznat na omak. Nikomu to nevyčítám, ale nikdy bych nechtěla mít na tváři kůži z kolena. (smích) Mít krásná prsa jako předpoklad pro lásku nebo pro lepší život? To je velké zjednodušení, druh fašismu.

Paroubkovou bych nefotila

* I lež je příjemná. Proměna premiérovy manželky Paroubkové byla přece změna k lepšímu, ne?
Dáma na té druhé fotografii je o dvě kategorie jinde. Ale jsou to kejkle fotografické, vizážistovy.

* Fotila jste někdy takhle?
Neumím to a nešla bych do toho. Kdybych běhala někde s fotkou, na které vypadám úplně jinak než ve skutečnosti, tak bych se styděla.

* Vyfotila byste paní Paroubkovou?
Spíš ne. Nevidím důvod. Není na ní pro mě jako pro fotografa nic zajímavého. I když to může být dobrý člověk.

* Když na ulici oslovíte ženu s tím, že by ji chtěl vyfotit Jan Saudek, máte stoprocentní úspěšnost?
Tak osmdesát procent. Těch dvacet je stud, zlý manžel...

* Setkala jste se někdy s negativní reakcí? Vyslechla jste si něco ošklivého, třeba o tom zvrhlém fotografovi?
Působím důvěryhodně. Ze své výšky 180 centimetrů působím jako sup, takže jsou lidi možná paralyzováni. Je to obtížné, říct mi nějakou ošklivost do ksichtu. (smích)

* Je rozdíl nahánět ženské a mužské modely?
Baví mě nahánět holky, vím, jak na ně. Chlapi se mi hlásí sami. Nesluší se, abych lovila chlapy. Na ženě poznáte, že by vám byla dobrým modelem.

* Co když míjíte na ulici muže?
Koukám se na toho člověka. Obnažím si ho pro sebe. Přemýšlím, v jakém příběhu by se mi líbil. Když se tak dívám na vás, tak vás bych vyfotila ráda.

* Díky za nabídku. Jakou roli byste mi vymyslela?
Přijďte, něco vymyslím na místě. Nebudu vás do toho nutit. Najdeme něco, v čem se budete cítit dobře.

* Fotíte hlavně obnažená těla. Přijdou vám nazí muži směšní?
Ne, zranitelní, dojemní. Ženská má v sobě vždycky tajemství, i když je nahatá a má na sobě jen sponku do vlasů. Chlap ne. A že se jim některé ženy smějí? Možná si takhle dodávají sebevědomí. Občas se ženy smějí z rozpaků. Já na muže nekoukám jako na komické bytosti.

* Ale jako na...?
Imponují mi, mám je ráda. Ve všech vidím kluka, odrostlé dítě. Správný chlap totiž nikdy nedospěje, vždy v něm zůstane kousek toho uličníka, který se pral. I já jsem byla v dětství spíš kluk. Šla jsem radši zkoumat jeskyně, to mi přišlo smysluplné. S holkama jsem hynula nudou, když chtěly jezdit s kočárkem.

* Teď ten kočárek tlačíte...
To přišlo samo, neplánovala jsem. Neproháněly mě mateřské pudy, ale chtěla jsem to vyzkoušet jako dobrodružství, další roli. Další barvu duhy.

* Neztratila jste svobodu?
Získala jsem mnohem víc. Dělám vše jako dřív, jen na děti pořád myslím. Dva Samíci, táta a syn, teď právě asi ještě spí a Sára je s kamarádkou na hřišti.

Jednu velkou fotku už mám

* Fotí se vaše děti rády?
Když vidí Sára nahého člověka, tak hned volá: Maminko, budeme se fotit. A leze před kameru. Samuel má obavy, že z toho bude frustrovaná jako kdysi on. Ale ji to baví. Zatímco některé maminky pořád zavařují nebo luxují, já fotografuju.

* Setkala jste se s názorem, že fotit malé děti nahé je zvrácené?
Děti jsou čisté bytosti. To byste musel mít zvrácený filtr v očích nebo duši, a pak jste ochoten hledat sprosťárnu všude. V Americe je řada puritánů, ale bývají to ti největší prasáci.

* Fotíte své děti jen stylizované, nebo i momentky?
Snažím se, aby všechny fotky vypadaly jako momentky, i když jsou přesně naaranžované. Sára se jednou tak zajímavě koukala z okna, ale pak jsem ji musela požádat, aby to zopakovala, abych si stačila zaostřit.

* Jan Saudek říkal: "Dobrý fotograf zanechá pět fotek, které ho přežijí." Kolik už jich máte vy?
Ještě nekončím. Čas ukáže. Můžete podlehnout tomu, že vás lidi chválí nebo že se to prodává, ale to nic neznamená. Přesto myslím, že jednu už mám.

* Co na ní je?
Jan hází žabky po vodě. Kámen skáče, nechává stopy, do toho prší, má to atmosféru. Představuju si, že takhle se chová svobodný chlap, který je pořád na cestě, zůstává klukem. To je Jan. Mám ráda i fotky, na kterých jsem s těhotným břichem a pak kojím malou Sáru a Samíka. Nedělám vlastně nic jiného, než že dokumentuji svůj život.

* Říkáte jim pořád Veverka a Plšík?
Sárinka si odmala cucala prsty, až si vycucala předkus, takže se už s tou Veverkou krotím. A syn je Macík.

* Mají jasno v tom, kdo je jejich tatínek a kdo dědeček?
Jasně.

* Pořád vás střídavě navštěvuje Jan a jeho syn Samuel? Pořád tak divně kočujete mezi čtyřmi byty?
Brzy dostavíme dům, i tak možná budeme dále kočovat.

* Je to ideální pro výchovu dětí, že s nimi tatínek nebydlí?
Ideální je, když mají děti domov, svoji postýlku, a vědí, že je oba rodiče milují.

* Vy byste si nepřála, aby se váš partner ráno probudil vedle vás?
Jistěže bych si to přála, ale jsem přizpůsobivá. Má to své kouzlo. Ráno zachrastí klíče, Sára běží ke dveřím, společně snídáme. Samuel zůstává do večera.

* Je to zvláštní vrtoch, aby měl pocit svobody?
Večer pracuje, potřebuje na to klid. Jsme oba staří bardi, kteří mají zažité pořádky.

* Nechtěla byste si ho vzít?
Mně se líbí být slečnou.

* Co si myslíte o manželství?
Kdo chce, ať tam vleze. Nepřísluší mi to hodnotit. Moji rodiče oslavili padesát let, drží se za ruce při procházce. To je nádherný příběh. Ale já si nepotřebuju svůj vztah potvrzovat manželstvím.

* Máte obavu, že by manželství mohlo váš vztah pokazit?
Věřím na to, stává se to. Ti lidé jsou si tím druhým až moc jisti a to vztah ničí. Hledám jistotu v něčem jiném, třeba že mě nepodrazí, že je na něj spolehnutí.

* V čem je Samuel lepší otec než Jan?
Nezažila jsem Jana v jeho otcovské roli. Věnoval se dětem krátce, ale intenzivně. Měl spoustu zájmů, ty své ženské, focení... Samuel je trpělivější a klidnější. Děti vždy vědí, kde ho najdou. Umí vše opravit, má velkou sílu, se vším si poradí.

* Jak si Jan Saudek vlastně užívá to, že je děda?
Ten kdyby vás slyšel... Není pro ně dědeček, ale Jeníček. Sára mu poprvé řekla Jajch a už u toho zůstala. Jan z nich má radost, potěší se jimi a může zase pláchnout, nemusí cítit zodpovědnost. Vyrůstala jste na Hané a předpokládám, že jste byla vychována, aby z vás byla velmi slušná dívka.

* Vzpomenete si na ten den, kdy jste poprvé zaklepala na dveře Jana Saudka, který byl v mnoha směrech asi dost přímočarý?
Musela jsem se nadechnout. Bylo to ohromující setkání. Víte, cudná výchova ve vás nemusí potlačit vášeň a rozlet. Měla jsem dojem, že jsem roztáhla křídla.

* Co na to říkali rodiče?
Odešla jsem v osmnácti do Prahy studovat. Od rodičů jsem žádné výčitky neslyšela. Viděli, že jsem spokojená.

Jsem notoricky věrná

* Žárlila jste na jeho milenky?
Ne, Jan bez žen nemůže existovat, jsou součástí jeho práce, života, dýchání... Jan je přírodní úkaz. Jak chcete soudit kámen? Musíte ho brát takový, jaký je, nemůžete ho osekávat.

* Odpustila byste nevěru i otci vašich dětí?
Do Sama bych vůbec neřekla, že mi je nevěrný. Třeba se mýlím. Jenže můj pocit štěstí se neodvíjí od takové malichernosti, zda mi je či není muž fyzicky věrný.

* A odpustila byste nevěru sama sobě?
Jsem notoricky věrná, mě to baví, být věrná. I s Janem jsem zažívala hluboký vztah. Nebýt jeho, tak bych asi nefotila. Nepoznala bych spoustu skvělých míst a skvělých lidí.

* Co třeba?
Nedávno jsme se vydali na cestu k pramenům Vltavy. Mě ta oficiální verze zklamala. Byla příliš banální, jako by chtěla znesvětit řeku, svázat ji do turistických příruček. Považovala bych za hřích si myslet, že Vltava pramení v nějaké zděné rouře, kde se všude válejí odpadky od turistů. Našli jsme si soukromý pramen Vltavy.

* Kde?
Šli jsme dál a zabloudili jsme. A hluboko v lese nám najednou začaly protékat pod nohama stovky drobných pramínků z tajícího sněhu. Jako kdybyste rozčesal horu. Ta voda nám stékala k nohám a já si říkala: Tohle je ta Vltava, tady všude pramení, aspoň pro mě. Je to živel, který se nedá spoutat. Znovu jsem si ověřila, že je v Čechách nejkrásněji.

* A na jaké setkání vzpomínáte?
Když jsem byla kdysi v Americe zahájit Janovu výstavu, potkala jsem se tam s herečkou Whoopi Goldbergovou. Připomínala mi v něčem paní Bohdalovou. Kus ženské, svérázná, uvolněná, taková hrr. Byla příjemná a moc mě potěšila. Říkala, že zná tři věci z mé země: prezidenta Havla, karlovarský festival a Jana Saudka.

Sára Saudková u jedné ze svých fotografií.

Sára Saudková

Sára Saudková nazvala svou krávu Okno do ráje.

RODINA. Saudkův syn Samuel a jeho partnerka Sára přivedli na svět Sáru a Samuela.

, Téma