Zatímco v soukromí je herec Saša Rašilov šťastným čerstvým otcem svého třetího potomka, v nové romantické komedii Věčně tvá nevěrná zažívá ve vztahu nejednu prekérní situaci. Bizarní situace však neprožívají jen jeho postavy, ale také herec sám. Například když absolvoval konkurz na dabing kreslených postaviček Walta Disneyho.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
Námět komedie Věčně tvá nevěrná si pohrává s myšlenkou, že nevěra může zachránit skomírající manželství. Co na byste na takovou poněkud bizarní myšlenku říkal v reálném životě?
To není jen trošku, ale totálně bizarní myšlenka! (smích) Film je komedie a navíc jde o tezi, kterou v něm prosazuje jedna konkrétní postava, což je v uvozovkách bláznivá teta, jež je také psycholožka a snaží se pomáhat manželským párům. V tomhle případě se zaměří na své příbuzné, a právě tahle rada zde zafunguje. Ovšem, jak děj postupuje, projeví se, že to není úplně dobrá metoda.
Bývá natáčení komedie samo o sobě legrace i pro lidi na place?
Je fajn, když je u práce atmosféra příjemná. To je pravda. Ale na druhou stranu to není nutnost a není to podmínka, protože se pak také může stát, že na place je sice naprostá pohodička, jenže pak se zjistí, že to, co se natočilo, je úplně na nic a že výsledek je ptákovina. Dost často funguje také naprosto protikladně, že to, co vypadá během natáčení hrozně vtipně a skvěle to funguje, se pak dostane před diváky a nic. Smích nepřijde. Také se stává, že při natáčení se věci hodně opakují. Poprvé, podruhé, potřetí vám to přijde legrační, ale když točíte scénu popatnácté, musíte se spíš soustředit na to, aby váš výkon byl pořád svěží a opravdový. Není to vždy k popukání, to opravdu ne.
Když se podíváte za všemi svými rolemi, o které z nich si myslíte, že vás v očích diváků nejvíc definuje? Pro mě budete například vždycky chytrý princ – kominík z pohádky Kouzelný měšec.
Už se toho přeci jen trochu nakupilo a šlo by to rozdělit na určité generační vrstvy. Pro část lidí je zásadní spojení se mnou právě tahle pohádka. Pro velkou část lidí je to zase film Samotáři. Sám bych řekl, že s tímhle snímkem se pojí ještě pořád největší zpětná vazba. A pak jsou tady četné seriály. Naštěstí jsem ale nikdy nehrál ve třech nebo čtyřech najednou.
Když už zmiňujete seriály, zajímalo by mě, jak to bylo s vaší přípravou na pokračování legendární Nemocnice na kraji města, kde jste hrál syna doktora Blažeje. Prý jste dokonce přihlížel skutečným ortopedickým operacím. Copak je něco takového běžné?
Není to úplně normální praxe, to je pravda. Novou řadu režíroval Viktor Polesný, což je svojí podstatou režisér-dokumentarista. Takže často preferuje skutečnost před děláním věcí pouze „jako“. V případě Nemocnice trval na určité přípravě z naší strany. Zrovna v tomhle případě bylo důležité, abychom ve výsledku působili jako skuteční lékaři, nevráželi do zdí, když si dáme roušku a podobně. Je spousta vychytávek a úkonů, které už mají lékaři zautomatizované. Bylo skvělé vyzkoušet si, jaké to je, pohybovat se v takovém prostředí. Některé záběry operací v seriálu byly skutečně reálné. Od té doby se mimochodem znám s tehdy mladým perspektivním lékařem Láďou Hospodárem, nynějším klíčovým členem našeho olympijského lékařského týmu. Jsme oba stejně staří, podobné tmavší typy. V seriálu pak byly místo mých rukou ty jeho.
Jaké to pro vás jako absolutního laika bylo sledovat skutečnou operaci?
Šlo o velkou benevolenci nemocnice. Byli jsme doslova podělaní strachy. Museli jsme stát přesně na svém místě a nikomu nepřekážet. Instrumentářka by nás jinak snad zabila. Vraždící pohled nasadila, už když jsme se na metr a půl přiblížili ke stolku s nástroji. Byl to opravdu extrémní zážitek. Na place jsem ale potom měl dobrý a sebejistý pocit z toho, co dělám.
Vaší silnou disciplínou je také dabing. Údajně jste v Česku jediný, kdo smí dabovat postavičku Mickey Mouse. Jak jste se k tomu dostal?
To je celé trochu jinak. Po revoluci, když se k nám v plné míře dostávaly věci ze Západu, a tedy i disneyovky, tak se známé ikonické postavy jako kačer Donald nebo Mickey Mouse castovaly. Bylo kolem toho velké haló. V Americe totiž už nastupovala počítačová animace a rušilo se mnoho pracovních míst. Odbory se proti tomu bouřily, a tak se pro zaměstnance muselo najít nové uplatnění. I z tohoto důvodu následně vznikla sekce dohledu nad dabingem všech Disneyho produktů po celém světě. Nejen u nás, ale i jinde po světě probíhaly castingy, nahrávky se posílaly do Ameriky a celé to byl velký proces. Připadal jsem si, jako bych dělal konkurz na Titanic, a přitom šlo o Mickey Mouse. Dokonce tady byl i Američan, který mi předváděl, jak správně vystihnout jeho hlas. Vysvětlovali mi, jaké má Mickey Mouse vlastnosti a charakter. Ptali se mě, co si myslím, že rád jí a pije. Správná odpověď byla samozřejmě hamburgery a kola, jak jinak. Takhle absurdní to bylo.
Saša Rašilov při dabování seriálu Dexter
Ale uspěl jste
Ano. Obhájil jsem to. Došlo ale k bizarní situaci, pokud šlo o kačera Donalda. Američanům se pořád nikdo nelíbil. Vystřídali se všichni možní elitní dabéři a pořád nic. Na Barrandově řekli, že už další herce nemají a oni jim odpověděli, že pokud talenty nepřicházejí, musí se jít hledat do ulic. Takže zdejší produkci donutili, aby vyslala nějakého zoufalce do ulic, a ten dostal úkol odchytávat lidi a nahrávat je. Paradoxně takhle nakonec opravdu našli nějakého kluka z Ostravy, který tu roli skutečně dostal. Zněl hlasově sice perfektně a Američanům se moc líbil, ale nebylo mu absolutně rozumět, co říká. Nebyl to profík a nebral vůbec v potaz, že musí mluvit do tečky a tak dále. Pak se Donald musel stejně přeobsadit. Já sám jsem vydržel dabovat fistulí Mickey Mouse dva nebo tři roky. Měl jsem potom tolik jiné zajímavé práce, že jsem se na to prostě vykašlal.
Jste dabérem Johnnyho Deppa. Ten letos přijede do Česka se svojí kapelou jako předskokan Ozzyho Osbourna. Nepůjdete se na něj podívat?
Možná ano, ale musím říct, že už se raději netěším na žádné koncerty.
Máte v práci kultury dost?
Kdepak, ale vždycky, když se na něco těším, zrovna proti tomu hraju nějaké představení. Možná, kdyby to bylo v létě… ale to zase hraju na Letních shakespearovských slavnostech, takže zase nic. (smích) Naposledy se mi podařilo jít na koncert kapely Zrní, ale to už budou dva roky. Mám na to prostě neskutečnou smůlu.
Loni jste se stal trojnásobným tatínkem. Jak velký rozdíl vnímáte v tom, když jste vychovával vaše dvě dnes už dospělé dcery a tím, co zažíváte dnes?
Takhle. Já bych své starší dcery rád vychovával ještě dneska. To by chtěl asi každý rodič. Na druhou stranu je mi jasné, že tahle doba už jaksi minula. Ještě si dobře pamatuju, jak rodičovské rady mohou mladého člověka zdržovat a bránit mu v rozletu, protože sám ví vše nejlíp. Nicméně teď je to úžasné a užívám si rodičovství nikoli víc, ale zase trochu jinak než před lety. To ale neznamená, že bych svou dceru rozmazloval. Nad tímhle už mám také určitý nadhled.
Saša Rašilov
|
