Jak se Lído cítíte takto krátce po porodu?
Musím uznat, že velmi dobře. Je to tentokrát fakt bezva, takové skoro až za odměnu, takže já jsem v pohodě. (smích)
Pocítili jste doma nějaký velký předporodní stres?
Saša: Nebyl to ani tak stres, byla to taková jako tíha. Zvětšující se tíha toho břicha a zároveň tíha toho čekání, protože byl termín, pak bylo po termínu, jeden den, dva, tři, čtyři, pět... a pak deset dní. (smích) Pak už začalo magické vyvolávání lékařské a ještě to trvalo další dva dny. No a potom to trvalo půl hodiny, takže jsem do porodnice sotva stihl dojet.
Mění se s narozením vašich dětí ty pocity? Je to stále stejná radost?
Saša: Radost je kupodivu stále větší. Čím jsem starší, tím jsem vůči tomu bezbrannější. A tím jsem taky daleko lépe připraven odhodit všechno ostatní a nepodstatné a jenom se radovat.
Dnes tu spolu vybíráte kočárek. Víte vůbec, v čem kdysi rodiče vozili vás?
Lída: Já mám pocit, že jsem měla takový nějaký oranžový kočárek, asi jediný co tehdy byl. Nevím ani z fotek. Jenom vím, že jsem v něm nechtěla být. Máma říkala, že když jsem byla trochu větší, neustále jsem z něj vypadávala a dělala akrobatické kousky.
Saša: To byly podle mě takové ty mega hluboké kočárky, ze kterých to dítě nevidělo vůbec nic. Jenom tu obrubu té střechy. Já jsem měl nejoblíbenější stroj, který je dosud v našem rodinném vozovém parku. Takový ten zelený dvoukolák, vypletený pletivem s tvrdými gumovými koly, ve kterém nás oba s bratrem postupně vozila po Zbraslavi naše sestra.
My jsme to úplně milovali a když jsem se pak před sedmi lety vrátil s Lidunkou na Zbraslav, kde jsem vyrostl, tak jedna z prvních věcí, kterým jsem se věnoval, byla oprava toho dvoukoláku. Za další dva roky už v něm jezdila Maruška. A Emilku to určitě čeká taky. Takže to je taková folklorní historická outdoorová varianta kočárku. Puristická klasika, jenom železo a guma.
Včerejší večer Cen Thálie jsem si moc užil,všem nominovaným i oceněným blahopřeji,byl jsem šťastnej že tam byla moje milá máma,sestra,milá roztomilá dcera moje Toňa a milá a milovaná žena Lidunka. Zde foto ze Slavie kam jsme šli posedět,děkuju @franckprovostcz za krásný účes mě ženy a @nikolkouklova za její super outfit ala Mefisto!!!A svému kamarádovi @burimade Štěpánovi za svůj parádní oblek!!!!
Na jaké typy výletů se s kočárkem budete vydávat?
Lída: Na různé, určitě jak městské, tak nějaký outdoor.
Saša: Outdoor máme už ve chvíli, kdy vyjedeme na zahradu. Takže je skvělé, že tam už jsme ten kočárek otestovali vlastně hned. My jsme se na zahradě dostali do místa, kde je náš malý dětský ráj. Trampolína, pískoviště, bazének a všechny tyto věci. Tam to kočárek úplně zvládá a na to město je to paráda. Skvěle se to dneska rychle skládá, je to lehounké, což ocením i já. Ne, že bych neměl sílu, ale to vlastně má fungovat tak, že přijedete někam autem a šup ven, šup zpátky.
Z každé vteřiny zdržení je pak člověk nervózní a furt je v té dopravě. To je další věc, někde stavíte s autem, vyndáváte dítě, máte oči navrch hlavy, hlídáte to ze všech stran i shora. Pro starší sourozence je velký upgrade teď ty skejty, že se k tomu kočárku lehce přicvakne plato s dvěma dalšíma kolečkama…
Lída: A hned je štěstí na všech frontách! (smích)
Saša: Starší sourozenec je samozřejmě namachrovanej, protože si tam jede na svým skejtu.
Saša Rašilov je čtyřnásobným otcem |
Zvládáte rodičovské povinnosti levou zadní, nebo je něco, co vám dělá problém?
Saša: Kdyby tady nebyla žena, tak bych samozřejmě mohl říci úplně suverénně, že to všechno jako zvládám, což je i teda pravda. Akorát teď chvilku zase trvalo, než jsem si opět zvykl na obsah těch plen a všechny tyhle věci, než jsem si to jako srovnal. Ale už je to dobrý!
Až budete chtít malé ukázat, co tatínek dělá, a zasvětit ji do své profese, co bude ten první počin, který jí promítnete?
Saša: Asi to začne tak, jak se s dětmi vždycky má začínat. Prostě se doma zahraje divadýlko nebo se někam jde na loutky, na takovýhle typ zábavy. Protože je to hlavně o sdílení s ostatními. Ne o tom, že koukám sám do mobilu, sám si něco pouštím, ale jdu někam s někým, mám společný zážitek. Společně se smějeme, třeba i bojíme a něco se tam děje.
S Maruškou už jsme teď Emilce hráli divadlo. Máme takové malinkaté, to všem doporučuju. Je to strašně jednoduché a vtipné, vystřihovánky z papíru. Z jakýchkoliv figurek si uděláte loutky, na ně nalepíte magnet, takže potom můžete zespoda tyčkou, na které je magnet, pohybovat tou figurkou a ona vám chodí a jezdí v tom divadle. No a už to jede!
Co ráda necháváte Sašovi, aby se jako rodič uplatnil?
Lída: On fakt zvládá všechno. Říkal, že se vyhýbal přebalování, ale ne, všechno je v pohodě. Máme to tak vyrovnané. Pomáhá mi hodně, je to bezva.
Váš manžel účinkuje v seriálu z lékařského prostředí. Nepřistupovali k němu v té porodnici tak, že přece je ten doktor a měl by vše vědět?
Lída: Tak vlastně to tak bylo, že jo?
Saša: Jo. Jednou jsem zaslechl i větu, berme to samozřejmě s nadsázkou a s velkým nadhledem, kterým tam musí být všichni vybaveni, protože to je pro všechny zúčastněné prostředí velkých emocí, že ano, ta porodnice... Všechny sestřičky a lékaři ten nadhled nutně potřebují. Tak jsem slyšel něco o tom, že já jako pan doktor bych to měl snad vědět. Za což já se nijak nestydím. Naopak všude vždycky veřejně a rád řeknu, že sebelépe můžu toho lékaře zahrát, ale nikdy mě to nebude katapultovat do toho, že bych si myslel, že se s tím mohu nějakým způsobem srovnávat. Velký respekt k této profesi.
Přiučil jste se v nemocničních seriálech přece jen něčemu?
Saša: Naučil jsem se při těch operacích a těch věcech, které jsou spojené dejme tomu s tou krví a tak, to bravurně zvládnout tak, že je to opravdu profesionální. V mém osobním životě mi to nijak nepomohlo, naopak se to trošku zhoršuje. Takže naštěstí, když o něco půjde, tak vím, že zasáhne moje žena, zatímco já se mezitím někde opřu o zeď.
Jak byste shrnula své prozatímní pocity z šestinedělí?
Lída: Šestinedělí je náročné převážně v tom, že se střídají pocity jako ohromné štěstí a... vzápětí vás všechno rozpláče. Ale je to tentokrát tak, že díky tomu, jak šel dobře porod, tak je vlastně poměrně v pohodě i to šestinedělí, takže to zvládám. Tentokrát je nějak lepší než při prvním dítěti. (smích)
Saša: Jeden z typických znaků, podle kterého žena pozná, že je v šestinedělí a že všechno probíhá tak, jak má, je, když je v supermarketu s nákupním vozíčkem a přistihne se, že ten vozíček houpe.
2. září 2019 |
