„Řekl bych, že jedním z důvodů, proč jsem se dal na herectví, byla spousta mindráků, které mám. Baví mě skrývat se za různé postavy. Když pracuju, miluju objevování a fakt, že ty různé postavy jsou jinou stránkou mé osobnosti, ty rád sdílím se světem. Pravda ale je, že si částečně užívám fyzické přeměny mé osoby v různých rolích,“ tvrdí herec známý z filmů Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna, Sněhurka a lovec či Hunger Games.
V minulosti prý při natáčení zažil ponížení kvůli své postavě. Na place ho donutili vysvléct tričko a pak si dělali legraci z jeho břicha a říkali mu, aby zhubl.
„Cítil jsem se jako kus masa. Nedávno jsem v jednom rozhovoru o tom četl, jak to říká nějaká herečka. A je to úplná pravda. Muži to berou také špatně. No, možná ne až tak úplně, a navíc o tom nemluví. V 50. a 60. letech to nikdy nebyl problém. James Bond nikdy neměl na břiše pekáč buchet. Měl chlupatý hrudník,“ řekl s tím, že přestože má nyní vypracované tělo, bez dřiny by tak přirozeně nevypadal.
Herectví mu občas připomene mindráky, ale paradoxně mu také na druhou stranu dodává sebevědomí.
„Aby člověk vybočil z davu a mohl vtisknout své práci originalitu, musí dost věřit sám sobě, musí věřit tomu, co dělá. Mám pořád pocit, že se učím stát pevně na vlastních nohou a každý den se něco nového učím. Určitě jednou nastane chvíle, kdy si budu věřit na sto procent, doufám v to. Ale ještě tam nejsem. Jako herec vlastně neustále panikaříte kvůli tomu, co si budou myslet lidé, bytostně totiž jako herci toužíme po dokonalosti. Ale problém na tom být hercem je, že dokonalí nebudeme nikdy,“ dodal Claflin.
