„Po skončení soutěže je to těžké a je jedno, jestli je ten člověk první, desátý, nebo čtyřicátý. Je to o štěstí, o tom jaké má lidi kolem sebe a potom taky o práci. Já s tím ale počítala, že to budu muset překonat, takže teď pracuji, s kapelou makáme a doufám, že to půjde dobře,“ říká Křováková.
Kapelu pojmenovala prostě Sabina a pracují na první desce. „Studium jsem s tím nezvládala. S kapelou jsme udělali materiál na desku, čekají nás v létě festivaly a na podzim řada akcí. Potřebujeme se pořádně vyhrát, abychom byli dobří, tak doufáme, že se na nás někdo přijde podívat,“ říká zpěvačka svým jemným hláskem, který dokáže tak překvapivě měnit v plný a silný hlas. „Nevím, proč to tak mám. Když se mi dívali do krku, tak řekli, že to tam mám v pohodě. Ale je to dobrý pocit, když to lidi nečekají a já to tam naperu,“ směje se.
Kvůli kariéře se přestěhovala z Děčína do Prahy a bydlí se třemi muži. „Já si s klukama rozumím, neumím si představit babinec. S holkama by to asi nebylo ono. Kluci jsou dobří, nejsou dlouho v koupelně, paříme spolu,“ vysvětluje Křováková. Ale žádný z nich k ní nepatří a partnera zatím nehledá. Přiznává, že občas si v Praze připadá trochu sama.
„V Praze člověk bojuje, aby mohl zpívat, hrát s kapelou. Je to tu trochu tvrdší, ale po soutěži jsem sem musela, aby se něco dělo. Mám tady kamarády, jdeme na pivo, na koncert, ale od rodiny jsem se odstěhovala a nikdo tak blízký tu není, takže kolikrát si připadám sama. Musím to ale vždycky zvládnout, musím být velká holka,“ dodává.
