Na velkou silvestrovskou party lze jít v čemkoli, ovšem tvářit se, že je v kalendáři o sto let méně, to si jen tak někdo netroufne. A proč ne? V mnoha rodinách se najde v šatníku po prababičkách určitě leccos zajímavého. Navíc přelom 19. a 20. století je pro nás více než zajímavý. Za posledních sto let je to totiž jediné období, kdy do módy zasáhl velmi výrazně Čech - Alfons Mucha. Art Nouveau neboli secese je spojena s jeho jménem velmi výrazně.
Mucha vstoupil do podvědomí evropské veřejnosti 1. ledna 1895, kdy se na pařížských ulicích objevily jeho plakáty pro Sarah Bernhardtovou v roli Gismondy. Místo křiklavých pouťových barev, které byly do té doby běžné, sáhl Mucha po jemných růžových, fialových, hnědých a zlatých odstínech. A z divadelních prken už byl jen krůček k módě, po níž toužily všechny ženy. Rozšířila se o to rychleji, oč více lidí přijelo na slavnou Světovou výstavu v Paříži v roce 1900. Jednoduché, splývavé linie nahradily spousty spodniček a nepřirozené "honzíky" zdůrazňující zadní partie. Místo výrazných barev přišly jemné pastely s téměř básnickými přívlastky. Nosily se odstíny slézové či čajové růže, lipového květu nebo barvy šeříku. Stejně jemné jako barvy byly i používané materiály - lehký voál, hedvábí, mušelín, batist, taft, samet či moaré. Změnily se i šperky. Objevily se výrazné dekorativní kusy inspirované zejména motivy květin a listů. Doslova do dějin módy vstoupil Muchův náramek s prstenem v podobě hada, který navrhl pro Sarah. I účesy se začaly inspirovat divadelními hrdinkami. Rozpuštěné, rozevláté vlasy s těžkým, nízko posazeným uzlem byly v té době stejně populární jako o desítky let později mikádo Vidala Sassoona. Pokud najdete ve svém šatníku či komodě něco po prababičce z tohoto období, můžete se snadno vrátit do období "belle epoque", která se díky Muchovi stala téměř českým fenoménem.
- pátek 31. prosince 1999
