Rybová: Vždy se mi líbili starší chlápci

  • 14
Ona je téměř svatá, on ji podvádí, a tak se rozvádějí. To jsou jejich role v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Zvláštní je, že oba herci, manželé, zažili něco podobného i ve skutečnosti. David Prachař se do Lindy Rybové zamiloval, když byl ještě ženatý. Hodně lidí si říká: Nehrají vlastně sami sebe?

Jaký je to pocit, když si uvědomíte, že Linda byla batole, zatímco vy už jste byl téměř dospělý?
David: Zvláštní. Ale napadá mě co, jen když se dívám na starší film. Jak je ze šedesátých let, pookřeju. Dělá mi dobře vidět auta a budovy, které si pamatuju z dětství. Přesně si vybavuju atmosféru těch let. Linda to má posunuté. Když vidí ty své filmy, uvědomuju si, že v té době jsem už chodil na vysokou.

Přece jen, o šestnáct roků starší muž... Nechybí vám stejné zážitky z mládí? Třeba stejná hudba, která vyvolává vzpomínky.
Linda: David miluje Pink Floydy, mně se líbí, ale nic se mi při nich nevybavuje. To je ale asi tak všechno, co mě napadá. Vůbec totiž nemám pocit, že je David starší.

Zkusíme příklad: 17. listopad před šestnácti lety. David, v té době už ženatý herec, je v centru dění, zatímco Lindě, školačce, je nějaká revoluce úplně fuk...
Linda: No tak to se pletete! Z té doby jsou naše zážitky společné. Bylo mi třináct, běhala jsem po Národní třídě a David tam byl taky...
David: Akorát mě nenapadlo dívat se po třináctileté holce. Zkoušel jsem v Divadle E. F. Buriana, měli jsme těsně před premiérou. Když přišla revoluce, místo premiéry jsme jezdili přemlouvat lidi, aby nepracovali a stávkovali.

A co dělala na demonstraci třináctiletá holka?
Linda: Byla jsem tam s budoucím manželem mé sestry, hledali jsme ji a tátu. Byli uvnitř policejního kordonu. Úplně přesně si pamatuju, že z něj vždycky vypadl nějaký zmlácený a zakrvácený člověk. Měla jsem šílený strach, brečela jsem. Vedle mě stála cizí paní, podala mi ruku a říkala, že musíme vydržet.

Rodiče věděli, že jste tam šla?
Linda: U nás byly tyhle věci jasné. Táta mě vzal už předtím v lednu na demonstraci na Václavák. Říkal: Kdyby něco, musíš běžet jako srnka. Odmala jsem doma poslouchala Hutku a Kryla a věděla jsem, že o tom nemám mluvit ve škole. Líbily se mi Hutkovy texty.

Co jste o něm věděla?
Linda: Táta mi vyprávěl, že je v emigraci a nemůže se vrátit. Seděla jsem u kazeťáku a představovala si, jak mu musí být smutno. Bylo mi z toho mizerně. Říkala jsem si, že taky budu muset emigrovat, že budu někde daleko a bez rodičů. Když pak byly další demonstrace, tahala jsem na ně spolužáky ze základky. Až tehdy mi rodiče říkali, ať tam radši nechodím, protože se nevědělo, jestli tam nevtrhne vojsko. V tomhle nemám společné zážitky s lidmi z mé generace. Neznám nikoho, kdo by ve třinácti ty události tak silně prožíval.

Jsem unavená, David vydrží víc

Říká se, že muži po boku mladší partnerky omládnou. Pozorujete nějaké příznaky?
David: Co to znamená - omládne? Když s někým žiju, vždycky do vztahu musím dávat energii. Koroze může přijít časem vždycky, ale stejně tak člověk přece může mládnout i v partnerství dlouhodobém, trvalém. A to tím, že máte děti. Ty přinášejí do vztahu stále něco nového, nenechávají vás stárnout.

Znám případy, kdy muži, kteří mají druhou partnerku, o děti nestojí. Mají je už z prvního manželství, vědí, co to obnáší.
David: Tak jsem nikdy neuvažoval. Když jsme spolu začali žít, bylo mi jasné, že spolu budeme mít děti. To je přece ta nejlogičtější věc.
Linda: Mně taky bylo jasné, že chceme děti. Ale neodsuzuju lidi, kteří do toho podruhé nechtějí jít. To, že máme hned dvě holčičky tak rychle po sobě, je Davidova statečnost. Není pohodlný v ničem, tak v tomhle také ne. Vydrží mnohem víc než já. Já si častěji připadám šíleně unavená.
David: Vím, že je to náročné, ale děti za to přece stojí.

Jedna dcera má dva a čtvrt roku, druhá rok. Davide, umíte s nimi být sám?
David: Nouze naučila Dalibora housti, mě naučila přebalovat. Ale teď je to komfortní, pamatuju, že když byl malý můj syn Kubíček, tak se pleny musely vyvarovat. Když jsem měl syna a dceru v prvním manželství, byl jsem hodně mladý a připadalo mi to normální. Teď až tak úplně ne. Už vím, že se vždycky nemusí povést děti mít, jsem asi pozornější, zodpovědnější. Budu se o ně hodně bát.

Lindo, vy jste jednou mluvila o svém hrůzném zážitku s drogami - něco jste smíchala a skončila v nemocnici. To je pro Davidovu generaci asi nepochopitelná věc...
David: Samozřejmě. My jsme si koupili litr nejlevnějšího vína, vypilo ho nás pět dohromady a mysleli jsme, jaký to není mejdan.

Drogy jste nikdy nezkusil?
David: Ale jo, zkusil. Není to moc dávno, někdy kolem čtyřiceti.

Ve čtyřiceti? Co vás v tom věku vedlo?
David: Prostě jsem si zkusil dát trávu. Po jednom představení jsme dostali jako dárek buchtu s maihuanou. Linda byla u toho a smála se mi. Byl jsem totiž strašně veselý. To je jako s alkoholem, někdo se opije a je smutný, nebo protivný, já jsem veselý. Ale byl bych nerad, aby z toho někdo měl pocit, že tady propaguju drogy. To ne. Naopak mi nepřipadá normální, že je tak snadné drogu získat.

Nezlobte se, ale napadá mě, že bychom těžko hledali názornější příklad, kdy muž mládne, než že si ve čtyřiceti dá poprvé marjánku.
Linda: No jo, fakt to tak vypadá, ale mě se vždycky líbili spíš starší chlápci. Nevím proč. Ne, že bych měla pocit, že si se stejně starými spolužáky nemám co říct, ale vždycky ve mně vyvolávali dojem, jako by byli moji mladší bráchové. Ve čtrnácti jsem chodila s klukem, kterému bylo dvacet sedm a vůbec mi to tak nepřipadalo.
David: Moji rodiče byli od sebe třináct let a vždycky si dělali legraci, že táta mámu uhnal, když byla ještě pionýrka. Kdysi by byl náš věkový rozdíl mnohem víc znát. Lidi vypadali starší. Když bylo před dvěma sty lety někomu šedesát, byl to kmet s plnovousem. Vemte si Bedřicha Smetanu, v šedesáti vypadal na devadesát. Dneska chlapi v šedesáti vypadají úplně jinak. Vůbec čím dál hůř poznáte, kolik je komu let. Změnil se styl oblékání, mladá móda se neliší od toho, co nosí lidé ve středním věku.

Což ovšem vede k tomu, že se všichni zoufale snaží vypadat mladě. Není to zbytečné?
David: Je to nebezpečné. Dříve se stáří bralo jako něco, co patří k životu, dnes jako cosi, co se nehodí. Všimněte si, jak se v nemocnicích změnily k lepšímu porodnice. Jsou nové, moderní. Pak přijdete na gerontologické oddělení nebo na internu, kde se umírá, a vidíte spoušť. Je to tam stejné jako kdysi. Jako by lidem připadalo zbytečné dávat tam lepší vybavení, jako by nechtěli přijmout, že tam jednou všichni skončíme. My svět prostě chceme mít rychlý, barevný a pěkný. Jako v reklamách. Všechno si vezmi, užij si to, ale nepřemýšlej, co bude dál.

Nejhorší období v mém životě

Věděli jste předem, že v seriálu Ordinace v růžové zahradě budete hrát manžele, kteří se rozvádějí, protože on se zamiloval do jiné?
Linda: Byly napsané čtyři díly. Věděla jsem, že budeme manželé, kteří řeší nějaké problémy. Detaily ne.
David: Když se píše seriál, postavy jsou jednoznačně popsány. Například: mladá a kladná. Nebo: starší a trochu záporný. Jsou to přesně rozvrstvené typy. Takže jsem věděl, že mám být manžel, který své ženě zahýbá, takový hlupák a budižkničemu. Snažil jsem se prosadit, aby měl aspoň trochu smysl pro humor. Jen ne nudu!

Co jste si pomysleli, když jste zjistili, že hrajete zápletku, kterou jste sami prožili?
Linda: Jak to myslíte?

Copak to není podobné? David byl ženatý táta dvou dětí, když jste se poznali. Dana Batulková, jeho první žena, na to neradostné období v rozhovorech několikrát vzpomínala.
Linda: Ježišmarja... (pokládá hlavu na stůl). Podle mě to bylo nejhorší období v mém životě. Fakt se už k němu nechci vracet. Tak to ten rozhovor radši skončíme.

Počkejte, jen se ptám. Prostě jsem slyšela, jak lidé říkají: Hele, oni hrajou to, co prožili. Tak mě napadlo, nevybrali vás na Nově s tím, že právě kvůli tomu budete pro diváky zajímaví?
David: Tak jsme opravdu neuvažovali. Náš osobní život přece nemá se seriálem nic společného...
Linda: No to snad ne, doufám. Myslím, že hodně diváků ani neví, že jsme manželé, natož co máme za sebou. Ale já na toto téma opravdu nechci mluvit. Několikrát jsem už o sobě četla, jaká jsem mrcha, která Davida rozvedla... Vždycky pak mám pocit, že jsme v životě neudělali nic jiného, že se nám povedly jen tyhle kousky.
David: Herec musí podlehnout pocitu, že to, co hraje, opravdu žije. Takže jestli hraje svou zkušenost, je to výhoda. Ale neznamená to, že když má ve scénáři, že se rozvádí, měl by být ve skutečnosti rozvedený a ještě své zážitky veřejně rozebírat. Do svého soukromí nechci nikoho pouštět, kromě svých nejbližších.

Milenky politiků nás nezajímají

Nový ministr zdravotnictví David Rath klidně mluví o tom, že ač ženatý, žije ve druhém svazku s přítelkyní. Premiér v tom nevidí problém... Připadá vám, že si to politik může dovolit?
Linda: Na jedné straně je mi jedno, jaké mají politici soukromí. To není to, v čem by měli vynikat. Na druhé straně vím, že by měli být jakýmsi vzorem. Lidi by měli mít ke komu vzhlížet, mít někoho, kdo by je motivoval být lepší. Takže je to docela problém.
David: Zodpovědnost nese ten, kdo ho jmenoval. Není to trestný čin, tak proč by nemohl být ministrem? Chápu, že u lidí může zaznamenat záporné body, ale to se ukáže až časem. Mně je celkem jedno, že žije v neurovnaných vztazích. Za politiky se stydím, když nedělají dobře svou úřednickou práci, ale ne proto, že mají milenky. Co když někdo bude bezvadný manžel, oblíbený u svých dětí, ale v politické funkci zcela nemožný? Co je menší zlo? Silní a schopní lidé takové věci přežijí. Vzpomeňte si na Václava Havla, také neztratil kredit kvůli tomu, že si brzo po smrti své ženy vzal Dášu.

Znám hodně lidí, u kterých si to tím pokazil.
David: No ano, kdekdo to řešil... Ale oni dva věděli, co dělají. Byli přesvědčení, že je to správné, tak si to obhájili.

Ve Spojených státech by ministr s veřejně přiznanou milenkou v křesle nevydržel.
David: Američani jsou prudérní, takové věci neodpouštějí. Jenže tam je zakódováno, že se takové věci nedělají, všichni to vědí a podle toho se navenek chovají. Že se vše děje pod tou vrstvou, to je jiná. Je to stejné, jako když zakážete alkohol. Je prohibice a pije se tajně.
Linda: Mně naše společnost připadá na jedné straně měšťácká, takže jí takové vztahy jakoby vadí, ale zároveň tak otupělá, že nesouhlas nedá najevo. Takže se zdá, že to vlastně lidi nezajímá.

Dali byste Rathovi ve volbách hlas?
Linda: Nevím. Já už dlouho nevím, koho volit. Minule jsem si vybrala malou stranu, která nemá šanci uspět. Říkala jsem si, ať je tam od nich pro změnu aspoň jeden člověk. Teď je to tam tak strašné... Prostě budu volit pravici, i když s ní úplně nesouhlasím.
David: Já taky, aby se vystřídali a pohlídali.

Co by pro vás politici měli udělat jako pro mladou matku dvou dětí?
Linda: Ekonomický tlak je velký, to ví každý, kdo má děti. Možná, že kdyby byla vyšší mateřská, nešla bych do práce tak brzo. I když vím, že potřebuju dělat i něco jiného než se jen starat o děti. Cítím se psychicky lépe, i když jsem strašně utahaná.

Kolik by mateřská měla být?
Linda: Tak s deseti tisíci by se už dalo žít. Znám holky, které si dítě opravdu nemohou dovolit z finančních důvodů, ale samozřejmě i takové, které se na to jen vymlouvají. Každopádně sociální politika státu nepomáhá tomu, že lidé budou mít víc dětí. Hlavně mi vadí, že mladé matky nikdo nechce do práce, nikdo jim nedrží místo. V herectví je výhoda, že se na to nikdo neptá. Když řeknete: já to beru, je jen na vás, jak si vše zařídíte. Nikdo nebere ohledy, ale máte možnost si to zařídit po svém. V tomto směru už máme vrcholný kapitalismus.

Hlídají babičky, když oba natáčíte seriál?
Linda: My hlídací babičky nemáme. Táta má grafické studio, máma dělá na Hradě. Paní Prachařová je skvělá žena, loutkoherečka, pořád točí nebo je na zájezdech. Máme dvě chůvy. Je fakt, že tak pracovně náročné období jsme ještě neměli, ale o tom je asi zbytečné mluvit.

Jen ho zkuste popsat.
Linda: V létě byly týdny, kdy jsem točila šest dnů od rána do večera a pak hrála v divadle. Teď točím jen čtyřikrát do týdne. David od šesti ráno do devíti točí Ordinaci, od desíti do dvou je na zkoušce v divadle, pak točí zase od tří do pěti. Od šesti je znovu v divadle a večer hraje. Když se sejdeme doma oba a máme celý den volno, je to největší svátek.

Davide, vy máte 17. listopadu ve Stavovském divadle premiéru tragikomedie Duše - krajina širá. Na plakátech stojí, že je o neklidném srdci středního věku. To vypadá, že zase hrajete vlastní zkušenost.
David: Autor Arthur Schnitzler popisuje neklid, který lidé cítí na konci dvacátého století. Hra vznikla mnohem dříve, ale měl předtuchu, kam se společnost bude ubírat. Popisuje lidi, kteří o manželství přemýšlejí jinak, než bylo zvykem. Dříve je považovali za nedotknutelný svazek: lidé se měli vzít, mít děti a pak společně zemřít. Teď je to jinak. Láska a manželství jsou prchavé, lidé se s tím neumějí vyrovnat, to všechno v nich vyvolává pochybnosti o budoucnosti civilizovaného světa. Najednou zjišťují, že do duše člověk nevidí.

Linda Rybová
Letos jí bylo třicet. Vystudovala herectví a balet na konzervatoři. Hrála v divadlech Pod Palmovkou, v Řeznické a v Divadle Komedie. Objevila se v několika pohádkách, známá se stala po rolích ve filmech Tmavomodrý svět a Kytice. V létě hrála v Shakespearovských slavnostech na Pražském hradě, roli má také v divadle Ungelt. Pro Novu teď natáčí seriál Ordinace v růžové zahradě, kde hraje hlavní roli - zdravotní sestru Kamilu.

David Prachař
Narodil se v roce 1959 v herecké rodině - matka je loutkoherečka, otec byl herec Ilja Prachař. Po DAMU vystřídal několik scén, nyní hraje v Národním divadle. V letech 1994 a 2001 získal prestižní cenu Alfréda Radoka. Z prvního manželství s herečkou Danou Batulkovou má dceru Marjánku a syna Jakuba, s Lindou Rybovou mají dcery Josefínu a Rozálii. V seriálu Ordinace v růžové zahradě hraje manžela Lindy Rybové.

Linda Rybová

Linda Rybová

Herečka Linda Rybová během on-line rozhovoru z 36. MFF Karlovy Vary.

David Prachař

David Prachař

Linda Rybová

Linda Rybová

David Prachař

Linda Rybová a David Prachař