Když minulý víkend František a Josef Trojanovi doma oznámili, že jdou na focení svého florbalového klubu, nešli. Šli na rozhovor, o kterém táta neměl vědět. Věděla to jen jejich máma, herečka Klára Pollertová-Trojanová.
„Občas si myslím, že je to hrdinka,“ řekl patnáctiletý František, ale tím zrovna nemyslel onu tajnou akci. Klára se totiž doma stará o pět chlapů: manžela Ivana a syny Františka (15), Josefa (13), Antonína (5) a Václava (2). „Je to na ni dost zápřah,“ prohlásil Josef. „Ale možná je to pro ni lepší než čtyři chlapi a jedna malá holčička,“ dodal František.
V mnohém to jsou klasičtí bráchové. Pohádají se, poperou a starší mladšímu občas přispěje nějakou radou do života. „Říkám mu třeba, jak to mám s holkama, a on na to, že už bych si měl vybrat jednu a někam ji pozvat,“ říká mladší Josef. „Jinak se mu ale do života nepletu, vím, že to nehce,“ prohlásí František, který sám děvče má. Už víc než rok.
Taky už má za sebou pubertu. „A byla klidná,“ tvrdí. Mladší v ní právě je. „Občas se třeba snažím říct učitelkám, když něco nedělají úplně dobře,“ říká.
Jsou počítačová generace. Když mají spor - třeba kdo má vyvenčit psa - zahrají si o to fotbalovou FIFU. „Bez počítače bych nevydržel ani den,“ říká Josef. Na dotaz, jak na tom jsou s počítačovou gramotností rodiče, odpoví: „Máma celkem dobře, před dvěma lety začala ujíždět na všem od Applu. Táta zaostává.“
V rozhovoru pro úterní Magazín DNES mluví až nezvykle dospěle o tom, proč je štve prezident Zeman a proč není úplná výhoda mít jméno Trojan. „Nedávno jsme si třeba na koncertě dali jedno pivo a už to bylo v novinách. Což by nebylo, kdybychom nebyli Trojanovi,“ říká František. Na závěr rozhovoru si každý nechali vánoční vzkaz pro tátu...
