Tolik gastronomická situace městečka Pecky, jež se choulí na dohled od Krkonoš.
Do restaurace hotelu Roubal pudí přespolní zvědavce a Pražáky zvlášť především nemístné asociace dotýkající se Ivana Roubala, obžalovaného z pěkné řádky vražd. Při vstupu do lokálu můžeme zažít leknutí v podobě štamgasta, rozmachujícího se na nás hrozivě šipkou. Leč nebuďme vztahovační: ten člověk prostě míří na terč elektronického automatu umístěného poněkud riskantně hned vedle dveří. Žádné neštěstí se prý zatím nepřihodilo, hra je v podniku jen velmi krátce. Tak či onak, další atrakce výčepu, totiž biliár, působí o něco bezpečněji. I zde jsou však tribuny v bezprostřední blízkosti hrací plochy, a tak tupý konec tága často pronikne až do osobního teritoria kibice u stolu.
Případný pes je u Roubalů přijat bez nelibosti a za chvilku už chlemtá vodu z přinesené misky. Pána vybízejí porcelánové tácky s osmicípou hvězdou, aby si - než se začte do jídelního lístku - objednal některý ze tří druhů čepovaných piv. Místní patrioti dávají zřejmě přednost novopacké produkci a Gambrinus zvučnějšího jména postává v trubkách, což mu neprospívá. Pivař nechť tedy raději činí v Pecce to, co Pecčané (nebo snad Peckáci či Peckovští?). Dobře ošetřené regionální pivo se u Roubalů jeví jako neprávem podceňovaný, kulturní nápoj. Není divu, že novopacký pivovar už vyhnal své šlahouny i do několika výčepů východní periferie Prahy.
Pohled na jídelníček je utěšený. Jen při pohledu na specialitu zvanou Roubalovo tajemství a specifikovanou jako maso v bramboráku člověka maličko zamrazí. Vždyť těla dvou z údajných obětí usměvavého vězně s lysinou a plnovousem nebyla dosud nalezena. Romsteack (původní pravopis zřejmě rumpsteak) jen posiluje dohady, zda jsme se neocitli v doupěti zčásti rasově motivovaných kanibalů. Harantova topinka a Kryštofova kapsa pak upomínají na nejproslulejšího ze zdejších hradních pánů, Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, sťatého po Bílé hoře na Staroměstském náměstí.
Po obědě, večeři a dalším obědě je už hostu jasné, že síla Roubalovy kuchyně tkví spíš v hotových jídlech. Polévky (dršťková, čočková s uzeninou, hovězí s nudlemi) jsou vydařené, segedínský guláš za Kč 35 jakbysmet, kuře pečené na bambusových výhoncích za Kč 44 je příjemnou raritou. (Pokud jde o láci, je nejbrizantnější cenovou bombou hotelu plná penze za 210, pro děti do třinácti let za 160 korun. Vždyť na srovnatelnou sumu může člověka vyjít i pobyt v jeho vlastním bytě v pražském paneláku, a to si ještě musí sám stlát, nakupovat a vařit.)
Nabídka minutek je bohatá, jenže tak trochu bez záruky. Steak z lososa ve zdejší úpravě by ocenil milovník japonského suši: je u páteře naprosto syrový. Orientální či tropické kreace z kuřete jsou uspokojivé, ovšem "romsteack" by mohl být o poznání šťavnatější i křehčí. Proti pstruhu na zelenině nelze nic namítat. Saláty trochu přesýrované, ovšem čerstvé, takže pořád lepší, než kdyby absentovaly.
Snad nejsvětlejším bodem restaurace hotelu Roubal je obsluha: vstřícná, domácká, ulamující hroty případné nevraživosti mezi místními a balíky z Prahy. Číšník se vinou jisté nesoustředěnosti občas naběhá víc, než by musel. Paní vedoucí si krátí prostoje hrou v šipky, přičemž vynikne její temperament.
Při troše štěstí lze v hotelu Roubal zažít i taneček, který se protáhne až do doby, kdy už se newyorští penzisté uložili k spánku.
HOTEL ROUBAL, Pecka 7. Otevřeno pondělí - čtvrtek 10 - 22 hod., pátek - sobota 9 - 23 hod., neděle 9 - 22 hod. Zatím zhruba 80, po otevření formanky 100 míst u stolu.
Žádná hvězdička v našem hodnocení je nejméně, pět nejvíc.
Brouček (novopacká sv. 10°) *** Kč 8.50
Gambrinus 10° ** Kč 10,00
Rumburak (novopacká sv. 12°) *** Kč 11,00
Kvalita obsluhy ****
Celkový dojem ***
 Hotel Doubal je na samotném náměstí Pecky. |
