Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Romantik a dříč Petr Eben

  0:01aktualizováno  0:01
Napřed si vždy jen poznamenal melodii a byl nadšen, když mu ji ředitel hudební školy zahrál s doprovodem v plných akordech. Pak psal sám i ty doprovody. Tehdy na tom dnes čtyřiasedmdesátiletý hudební skladatel Petr Eben nic zvláštního neviděl. Myslel si, že to tak dělají všichni.

"Začal jsem hrát na klavír se stejnou samozřejmostí, jako jsem se začal učit číst a psát, a se stejnou samozřejmostí jsem začal občas i skládat," líčí své začátky, "rodiče to brali jako můj zájem, který ovšem musel stát až na druhém místě. 'Když máš hotové úkoly, tak si skládej,' říkali."

Gramofon doma neměli a rádio jim zabavili Němci. Když chtěli slyšet hudbu, museli si něco zahrát sami. "Co jsem si sám neobjevil, nezahrál, to jsem prostě neměl a neznal." Prohrabával stohy klavírních not od nejlehčích Lehárových operet k Brahmsovým intermezzům, až došel k symfoniím a kvartetům v úpravě pro čtyři ruce, které pak vytrvale hrávali s bratrem.

Anděl na půdě
Petr Eben se narodil v Žamberku, ale rodina se záhy přestěhovala do Českého Krumlova, kde mladý muzikant žil až do maturity. Rodiče byli učitelé (otec později inspektor) a byli dobře hudebně vycvičeni.

"Pamatuji si maminčin lahodný alt, když zpívala lidové písničky a nějaké ty melodie z operet a sama se doprovázela na kytaru. A tatínkovy housle. Chodil do amatérského orchestru a někdy doma cvičil. Všelijak při tom špulil pusu a bylo dojemné, jak velice se snažil."

Krumlovská idyla však netrvala dlouho. Otec, původem ze staré židovské rodiny, která do Čech přišla ze Španělska (matka je z křesťanské rakousko-polské rodiny), byl odvlečen do koncentračního tábora. Naštěstí se po válce sešli a rodina se přestěhovala v Krumlově do krásně situovaného domu v Radniční ulici u starého dřevěného mostu.

"Stále pod námi šuměla řeka a každou hodinu se z věže ozývaly fanfáry." Od roku 1948 bydlí skladatel v Praze. Nejdříve v Jinonicích, pak na Letné, ještě později na Smíchově, kde si s dětmi vybudoval koncem šedesátých let prostorný půdní byt. Ti, co ho znali, na něj dodnes vzpomínají. Na jednom ze zvýšených pódií pod zkoseným stropem byl skladatelův pracovní kout s křídlem, psacím stolem a telefonem. Pro návštěvníky byl kouzelný už vstup: za dveřmi je vítal anděl - stará dřevořezba z pohřebního vozu.

Tady také vznikly jeho kantáty Pragensia (1972) a Pocta Karlu IV. (1978). "Řadu let mi připadalo nevděčné žít uprostřed jednoho z nejkrásnějších měst a nepozvednout hlasu k jeho chvále," napsal skladatel. (Tento citát - jako i řada dalších - je převzat z knihy Kateřiny Vondrovicové; Petr Eben, ač ještě stále hraje a komponuje, má zdravotní problémy a hůře se mu hovoří.)

Dnes už jsou děti dospělé a smíchovskou půdu museli všichni už v roce 1988 opustit. Proč? Nikdo neví, jen se mezi lidmi šuškalo, že tam mělo být velitelství Varšavské smlouvy. Dnes je v domě hotel Julián a půdní vestavba zmizela.

Odvrácená tvář světa
Charakteristická pro přístup tohoto umělce nejen k muzice, ale i k životu je jeho úvaha z roku 1983, kdy byl organizátory festivalu v Salcburku vyzván, aby napsal skladbu s mozartovskou tematikou. Tehdy řekl: "To, co mě na Mozartově hudbě nejvíce dojímá, je jakási tesknota, která na některých místech jeho díla náhle pronikne nad úsměvně hravý povrch..."

Zvolil proto jako motto skladby několik vět z dopisu, který Mozart napsal v roce 1791, půl roku před smrtí, Konstanci: "Nemohu ti vysvětlit své pocity, je to jakási prázdnota, která mě bolí, jakási touha, jež nikdy není naplněna, tudíž nikdy nepřestává - stále trvá, ba den ze dne roste..." Pak ještě Petr Eben dodal: "Chtěl jsem se svou hudbou vcítit spíše do Mozartova smutku a stesku než do tak často obdivovaného radostného jasu jeho slohu."

Toto vyznání je typicky židovské: skladatele zajímá víc odvrácená tvář světa než ta nablýskaná. Moc dobře už geneticky ví, že za každou pěknou fasádou existuje hrůzyplný svět, o kterém buď slyšel z vyprávění o minulé katastrofě, jejíž důsledky pociťuje v prořídlé rodině, nebo tu katastrofu sám zažil - jako jeho otec.

Míra řádu a svobody
Ale vraťme se k začátkům. V Praze mladý skladatel studoval klavír a skladbu na Akademii muzických umění. Nejdříve u profesorky Postulkové, pak u Ladislava Vrchoty a Františka Raucha.

"Skladatelské umění začíná teprve tehdy, když látku pevně uchopíme a vnutíme jí tvar. Největší pedagogické úskalí spočívá tedy asi v tom uvést do pravé rovnováhy na jedné straně požadavek přísného řádu a na druhé straně toleranci vůči jeho uvolnění všude tam, kde naráží na projev silné individuality. Tuto pravou míru mezi řádem a svobodou jsem našel v pedagogické praxi profesora Bořkovce, ne jako učební metodu, nýbrž jako životní program."

Absolventskou prací v oboru skladby byl Koncert pro varhany a orchestr č. 1 s podtitulem Symphonia gregoriana. Kateřina Vondrovicová o něm napsala: "Toto více než padesátiminutové dílo nese znak rozmachu mládí ve formální koncepci, jež prozrazuje nadšení Brucknerovými a Mahlerovými symfoniemi..."

Myšlenkově byl první varhanní koncert koncipován - v době útlaku církví a pojímání varhan jako nositele nežádoucích spirituálních obsahů jako 'oslava Boha a chvála varhan'. Premiéra se konala 24. dubna 1954 ve Velkém sále Rudolfina v podání Jiřího Reinbergera a Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK za řízení Štěpána Koníčka.

Hudba jako služba
Od té doby napsal Petr Eben přes dvě stě skladeb (přesně jich na soupisu děl z roku 1995 najdeme 188) a patří k nejvýraznějším osobnostem české současné hudby. Platí to hlavně o varhanní a duchovní hudbě, kde si vydobyl celosvětové uznání.

Neméně úspěšné jsou jeho četné vokální, obzvláště sborové skladby. Řada dětských písniček a sborů téměř zlidověla, což znamená pro skladatele vždy poctu nejvyšší.

Za jeho hudbou je cítit s plnou vážností žitá skutečnost. Jednou řekl: "Zakusil jsem strach i hlad a několikrát jsem se podíval smrti přímo z očí do očí. A tu jsem si musel srovnat v hlavě několik velkých otázek, které by jinak patnáctiletého kluka asi nenapadly: jestli jsem se hloupě narodil do špatných časů, jestli to je všechno jenom náhoda a já mám prostě smůlu, anebo jestli za vším je hlubší smysl a velká naděje. A jestli smrt je opravdu stěna, za kterou všechno končí, či jestli tam na mě čeká něco jiného. A právě tam jsem se naučil milovat život, doufat a věřit."

Jindy zase medituje nad tím, že dříve, než odezněl strach z hrůzy nacismu, objevilo se na scéně nové ohrožení, které trvalo čtyřicet let a bylo s tím prvním srovnatelné. Svou úvahu končí slovy: "Ale stejně tenhle život, přesně tak, jak jsem ho prožil, byl vlastně pro mne ten nejlepší a dal mi všechny podmínky pro růst a rozvoj."

Petr Eben svým výkonem jen stvrzuje, že každé velké dílo bývá v životě vykoupeno těžkým životem. Ten nutí klást si velmi brzy důležité a nebezpečné otázky. U duchovní hudby rozlišuje Petr Eben hudbu spirituální a liturgickou.

Té první věnoval celý život a cítil by se velmi šťasten, kdyby jeho skladby alespoň nepatrně přispěly ke spiritualizaci světa, který se podle něho příliš utápí v materiálnu a ztrácí vlastní cíl života.

Do této kategorie počítá témata, jako je humanismus, láska a pokoj mezi lidmi, orientace na vše krásné od architektury Prahy až po Chagallova okna, souznění s poezií, nadšení z krásy řeči i řečí cizích, zklidnění věčného chvatu a usebrání v hektickém toku dnů.

V liturgické hudbě vidí zase úkol, který je mu uložen společenstvím lidí věřících, ať jsou jakéhokoli náboženství. "Plnění tohoto úkolu souvisí s mým přesvědčením o jisté služebnosti hudby oproti pojetí komponování jako seberealizace," říká. A to je možná nejvlastnější důvod, proč jako skladatel, muzikant i člověk tak vyčnívá.

PETR EBEN

Odkud jsem
Narodil jsem se 22. ledna 1929 v Žamberku. Ve třech týdnech jsem svým pláčem zachránil při požáru život matce i sobě. V roce 1953 jsem se oženil se Šárkou Hurníkovou, sestrou spolužáka, a ona mně darovala tři syny: Kryštofa (1954), Marka (1957) a Davida (1965). V mém věku se ale spíše ptám, kam jdu. Odpověď je pro mě plná naděje.

Čím vším jsem byl
Nebyl jsem nikdy ničím jiným než muzikantem a zůstanu jím jistě až do konce.

Co se mi v životě asi nejvíce povedlo?
To, co jsem dostal darem: milovanou ženu, s níž prožívám již 50. rok života, a tři děti, s nimiž ještě stále umělecky spolupracuji.

Můj nejbližší velký úkol?
Připravit se dobře na závěr života. Stáří mi přináší mnoho nečekaných obtíží, které se snažím trpělivě snášet. Těžiště mé práce se přesunulo z umělecké kariéry do oblasti duchovního života. Tam je člověk v bezpečí a komunikace nezná žádné překážky.

Autor:


Nejčtenější

Herec Bohumil Klepl měl nehodu na motorce, srazil se s autobusem

Bohumil Klepl

Herec Bohumil Klepl (60) měl v sobotu krátce po poledni nehodu na motorce. Na pražské Jižní spojce se srazil s...

Hvězda Hry o trůny se rozloučila se svou rolí krvavými teniskami

Maisie Williamsová na SAG Awards (Los Angeles, 29. ledna 2017)

Maisie Williamsová (21) se na sociální síti rozloučila s rolí Aryi Starkové. S postavou bojovnice v seriálu Hra o trůny...



Štěpánek: Život bez dětí, když je chcete a můžete mít, by byl smutný

Nicole Vaidišová a Radek Štěpánek

Bývalý tenista a momentálně velký milovník golfu Radek Štěpánek (39) po krátké trenérské epizodě v týmu Novaka...

Myslela jsem, že budu stará panna, přiznala manželka George Clooneyho

Georg Clooney a jeho manželka Amal (Los Angeles, 22. října 2017)

Manželka George Clooneyho (57) Amal (40) nedávno poprvé na veřejnosti promluvila o muži a dětech. Při slavnostním...

Barbora Špotáková má druhého syna, dostal jméno Darek

Barbora Špotáková má druhého syna, dostal jméno Darek

Oštěpařka Barbora Špotáková je od soboty dvojnásobnou maminkou. Olympijská vítězka a mistryně světa přivedla v...

Další z rubriky

Herec Bohumil Klepl měl nehodu na motorce, srazil se s autobusem

Bohumil Klepl

Herec Bohumil Klepl (60) měl v sobotu krátce po poledni nehodu na motorce. Na pražské Jižní spojce se srazil s...

Oba synové česky rozumí i díky prarodičům, říká Karolína Kurková

Karolína Kurková (Washington, 2. prosince 2017)

Karolína Kurková (34) patří mezi světové topmodelky. Přestože bydlí v Miami, ráda a často se vrací do Česka. Dokonce...

I po svatbě si nechám svoje jméno, prozradila Nikol Moravcová

Nikol Moravcová

Modelka a blogerka Nikol Moravcová (30) se bude brzy vdávat. Klasickou svatbu prý však nechystá. „Bude to mejdan....



Najdete na iDNES.cz