Zatímco ve vás při šachové hře probíhá vnitřní drama, její vnější projevy jsou pro diváka bezdějově dlouhé. Můžete popsat, co se vám odehrává v mysli, když sedíte nad šachovnicí?
Je těžké to definovat. Šachy jsou vlastně velice ryzí forma boje. Člověk se při nich snaží dosáhnout maximální soustředěnosti tím, že se co nejvíce noří do pozice na šachovnici.
Proč se šachům věnuje tolik lidí, proč se do nich investuje taková spousta peněz?
Jde tu o intelektuální výzvu. Skupinka lidí, kteří šachům opravdu rozumějí, je sice malá, ale důležité je, že všichni ostatní jsou jimi fascinováni. Důležitým prvkem je samozřejmě souboj.
Co je tedy vlastně posláním šachů?
Opravdu se zdá, že jim chybí určitý praktický rozměr. Co dělá šach šachem, je jeho ohromná tradice, literatura. Šachy jsou druhem kulturního bohatství. Rozhodně to však není business, což tvrdím i přesto, že se šachy živím. Šachisté jsou většinou romantičtí lidé, kteří ve hře nacházejí intelektuální uspokojení. Je to vlastně poezie, druh umění.
Šachy jsou ovšem i velice solitérní záležitost. S prekérními situacemi při hře, opojením z výhry, ale i s frustrací při prohře se člověk musí vyrovnat jenom sám. Nemáte pocit, že když se pohybujete v podobném prostředí, zůstáváte solitérem i v životě a ve společnosti?
Šachy skutečně vedou k osamění tohoto druhu. To je způsobeno skutečností, že se šachisté věnují něčemu, z čeho je zbytek společnosti vyřazen. Výtvarní umělci jsou mnohem více zakořeněni v reálném životě, protože pracují s tvary, které přejímají ze svého okolí. Šachy jsou hra se spoustou přísných pravidel. Mnozí šachisté bohužel podlehnou nemoci z povolání a domnívají se, že stejně pevně daná pravidla platí i v životě, což podle mě není tak docela pravda.
Jste tedy individualista od přírody, nebo vás tak formovala právě šachová hra?
Myslím si, že kdybych si byl vybral jakoukoliv profesi, byl bych v ní vždycky solitér.
Může se člověk šachům naučit, nebo musí být geniální, aby se propracoval až na vrchol?
Samozřejmě, že k šachům je nezbytný určitý podíl inteligence, ale v principu si myslím, že hrát dobře šachy se může naučit každý. Pokud začnete brzy, máte šanci se vypracovat. V dnešní době je to ovšem stále obtížnější, protože jsme zahlceni informacemi. Člověk musí být dobře připravený a znát hodně z šachové teorie. Dříve neexistovaly žádné databáze a slabší šachisté se teorií vůbec nezabývali. Dalo se tudíž více vycházet z individuálního talentu a něco málo teorie stačilo k tomu, že jste ostatní poráželi na hlavu. Dnes musí šachista vědět, jaké volit postupy. Současný šach klade velké nároky, a pokud se člověk chce dostat až na vrchol, spoléhat jenom na talent nestačí.
Byl jste někdy ze šachů tak frustrován, že jste s nimi chtěl praštit?
Ano, to jsem zažil kolikrát. Smiřovat se s prohrou je velice těžké. Nikdy jsem to neuměl a dnes to bolí stejně jako před lety. Asi si na to nikdy nezvyknu. To člověk nespí, pořád analyzuje uplynulou partii. Faktem je, že po výhře je mnohem jednodušší přijít na jiné myšlenky, protože výhra je vlastně něco normálního. Zato při porážce prostě něco není v pořádku. Jako by byl člověk nemocný, pořád se ho to drží a nemůže se toho zbavit.
Co vás potom přesvědčilo, abyste to nevzdával?
Víte, hrát šachy znamená být jejich otrokem. S tím se prostě přestat nedá.
Průměrný věk špičkových šachistů stále klesá. Jestliže se dříve očekávalo, že člověk je v nejlepší kondici mezi třiceti a pětatřiceti, dnes je desítce nejlepších šachistů na světě kolem šestadvaceti, průměr dvaceti nejlepších je sedmadvacet let. Jak je to možné?
Zdá se, že se věkový průměr ještě sníží, protože dnes se šachisté začínají profesionálně věnovat šachům v mnohem mladším věku. Dříve se šachy nepokládaly za tu nejdůležitější věc - tou bylo vzdělání. Díky tomu se šachisté začali samozřejmě prosazovat později.
Vám už je ovšem sedmačtyřicet. Připravujete se na šachový důchod? Jak bude vypadat a jak daleko do něj máte?
Šachový důchod? Ne, to skutečně neexistuje. Alespoň prozatím ne. Současný prezident mezinárodní šachové federace FIDE, Kirsan Iljumžinov, však vyvíjí soukromou iniciativu, která by měla renomovaným světovým šachistům nad šedesát nebo sedmdesát let zajistit měsíční příspěvky. To pokládám za nesmírně chvályhodnou aktivitu. Člověk se může pustit do vyučování nebo psaní šachové literatury. To přináší řadu možností. Ale já mám pořád ještě hodně ambicí a představit si vlastní šachový konec je pro mě strašlivě těžké. Třeba budu hrát ještě za dvacet let - jako Viktor Korčnoj, jemuž je teď sedmašedesát.
Čím je pro vás domov? Uzavíráte se do něj před šachy, nebo naopak o svých prohrách a úspěších debatujete?
Přirozeně, že si o všem povídáme. Moje žena i děti se samozřejmě o šachy zajímají, dokonce i sami dobře hrají.
Vaše žena pochází ze Surinamu. Jak se Surinamci povahově liší od Holanďanů?
To se dá dost těžko definovat. V Surinamu existuje spousta etnických skupin - jsou tam Kreolové, Hindové, Číňané, Javánci. Ale určitě se dá říct, že lidé tam žijí více pohromadě a jsou nesmírně vřelí.
Pocítila vaše žena či děti někdy projevy rasismu?
Rasismus se občas projevuje i u nás, i když Nizozemí je v tomto ohledu dost tolerantní. Mnohem větší problémy s rasismem mají ve Francii nebo Německu.
Máte vůbec čas na to, abyste se kromě šachů věnoval i něčemu jinému?
Během zápasu ne, ale jinak rád čtu knihy. Občas hraju tenis nebo plavu. Čas od času si člověk potřebuje od šachů odpočinout. Rád cestuju a poznávám cizí města a země. O dění kolem sebe jsem se vždycky zajímal.
Ve vrcholovém šachu vládne poslední dobou značná řevnivost. Mistr světa Kasparov se rozešel s mezinárodní šachovou federací FIDE a od roku 1993 pořádá vlastní mistrovství světa. Asociace velmistrů GMA právě na začátku devadesátých let skončila svoji činnost kvůli rozporům o to, zda s FIDE spolupracovat, či nikoli. I to vlastně svým odchodem způsobil Kasparov. Jeho sdružení profesionálních šachistů PCA letos také zaznamenalo krach. Co se to vlastně děje? Proč nelze najít společnou řeč?
Když GMA v roce 1987 vznikla, tak tam vládla harmonie a Kasparov s Karpovem dokonce spolupracovali. Ale postupně se situace začala měnit, a to zejména kvůli přístupu Kasparova, který chtěl o všem rozhodovat a nebyl přístupný demokratickým principům. Ale nesvaloval bych to jenom na něj. Mám dojem, že šachový svět je dnes jiný než dříve. Šachisté už se do něj tolik nezapojují - pokud se něco zorganizuje, tak se zúčastní, ale dál už je nic nezajímá.
Garri Kasparov je tedy "enfant terrible"...?
Kasparov jedná z krátkodobé perspektivy. Aby se člověk mohl stát mistrem světa, nemůže působit moc sympaticky - musí být egoista a nemůže se vždycky chovat rozumně. To se dá lehce vysledovat na způsobu, jakým se Kasparov pohybuje v šachovém světě a jak se vlastním manévrováním izoloval od ostatních.
Je Kasparov opravdu nepřekonatelný? Jak dlouho bude podle vás ještě kralovat? Mistrem světa je už třináct let a porážku si zatím ani zdaleka nepřipouští...
Kasparov je velice silný soupeř, ale mám dojem, že v poslední době už přece jen nemá tolik síly jako dříve. Dlouho už kralovat nebude. Podle mě proti němu rozhodně mají šanci jak Kramnik, tak Anand. Posledně jmenovaný se sice potýká s určitými řekněme psychickými problémy z minulosti, ale sílu utkat se s Kasparovem by měl. Kramnik, který je mladší, by taky měl určitě šanci.
A co se týče pravidel zápasu o mistra světa? Kasparovovi se nelíbilo, že by podle těchto pravidel přišel o tradiční výhodu, která mu dávala možnost nemuset o titul bojovat za stejných podmínek jako ostatní, nýbrž jej obhajovat až proti vítěznému kandidátu z předchozích kol. Co si o tom myslíte vy?
Ten vyřazovací systém mi připadá dost neuspokojivý na to, aby dokázal určit nejlepšího hráče světa. Je škoda, že se FIDE pustila právě touto cestou. Dříve jsme měli velice komplikovaný systém, který také dlouho trval, ale na druhou stranu byl spravedlivý, protože nic neponechával náhodě.
Jak si vlastně proti mistru světa stojíte vy? V čem jste lepší?
Při zápase v Praze jsem byl zklamaný, protože jsem dvě partie vlastně prohrál bez boje. Ale když se na to dívám zpětně, nedopadlo to tak špatně. Kasparov je vynikající v konkrétním propočtu variant, skvěle partie rozvíjí. Jeho repertoár je založený na tom, že usiluje o určité vymezené pozice na šachovnici, zatímco u mě propočet rozhodně není nejsilnější stránkou. Já jsem lepší v manévrování s figurami a spíše mi sedí strategická stránka šachu.
Do čela šachové federace FIDE se dostala záhadná postava - prezident Kalmycké republiky Kirsan Iljumžinov. Bohatý člověk, který prý okrádá chudé Kalmyky tím, že rozpočtové peníze investuje do šachů a tvrdě se zbavuje svých odpůrců a kritiků. Právě kvůli němu a kvůli novým pravidlům pořádání mistrovství světa se Kasparov s touto organizací nadobro rozešel...
Iljumžinov je skutečně velice rozporuplný člověk. Na jedné straně dělá pro šachy dobrou věc, to se mu nedá upřít, ale na druhou stranu je zcela evidentní, že ne vždy dodržuje demokratické principy. Nelze však zapomínat, že před příchodem Iljumžinova byla FIDE těsně před krachem a že on do ní vložil spoustu peněz. No a teď chce diktovat, co se bude dít. Já si ovšem nemyslím, že by byl zapletený do té vraždy. (Nedávno přinesly agentury zprávu, že v Kalmycké republice byla zavražděna opoziční novinářka, která pátrala po Iljumžinových aktivitách, pozn. red.) Na něco takového je přece jen příliš inteligentní. Olympiády v Eliště se proto (na rozdíl od Kasparova, pozn. red.) zúčastním.
Jan Timman (1951) patří v posledních patnácti letech k absolutní šachové špičce. Mezinárodním velmistrem je od roku 1974, je mnohonásobným přeborníkem Nizozemska a vítězem řady prestižních mezinárodních turnajů. Dvakrát se dostal do závěrečného kola o titul mistra světa, čímž se zařadil na třetí příčku světového žebříčku. V září odehrál v pražském divadle Archa zápas s mistrem světa Garri Kasparovem. Napsal několik šachových knih, z nichž jeho Umění šachové analýzy je považováno za klasiku. Je ženatý, má dvě děti (20 a 16 let), žije s rodinou v Amsterdamu.
 "Šachy jsou druhem kulturního bohatství, je to intelektuální výzva, poezie," tvrdí jeden z nejlepších současných šachistů světa, holandský velmistr Jan Timman. |
