Je to docela podivuhodný a rozporuplný mladý muž. Líbí se pubertálním dívenkám, jež mu po koncertech posílají zamilované textovky, i divadelním kritikům, kteří na něj pějí ódy za jeho roli Hamleta. Donedávna neznámý mladík, který si skládal a hrál pro radost s partičkou havířovských muzikantů, teď se skupinou Kryštof získal prestižní cenu Anděl za titul Objev roku 2001. A spolu s ní i nálepku rebela, který odmítl cenu převzít. Teď zakouší, jaké to je rychle stoupat vzhůru a vybočovat z řady...
Pozoruji, že máte neuvěřitelně vysokou frekvenci příjmu textových zpráv. Je to mimořádná situace, nebo posíláte esemesky často a rád?
Často a rád. Bohužel.
Proč bohužel?
Stojí to spoustu peněz. Docela dost tomu celá kapela propadla. Nemáme čas na kamarády, tak jsme s nimi v kontaktu alespoň tímto způsobem. Naše cesty na koncerty jsou protkány SMS zprávami.
Prý vám hodně textových zpráv posílají fanynky. Slyšela jsem, že když jisté ostravské noviny měly titulek: Holky, Richard je volný, byla to smršť...
Jo. A pořád jich přibývá. Někdy v kapele řešíme, kde holky naše čísla vlastně berou. Ale to nevadí. Dokud to nejsou nepříjemné, výhrůžné zprávy a telefony, tak to nevadí. K muzice to patří.
Chodíte ještě vůbec někam do hospod nebo do klubů? Myslím mimo hraní, jen tak. Nebo je to už kvůli popularitě obtížné?
Je to pro mě dost velký problém. Jsem pařmenský typ a teď to vůbec nemám jednoduché.
Jak to tedy například probíhá?
Asi tak čtyřistakrát mě někdo pozve na panáka. Když odmítám, čtyřistakrát se dozvím, že jsem namyšlený frajer. Samozřejmě, trošku přeháním, ale občas mě to opravdu pořádně štve.
O své mamince jste v jednom rozhovoru říkal, že je vědma. Předpovídala skupině Kryštof slávu?
Neptám se jí na budoucnost. Jen na konkrétní věci. Dělá horoskopy, vykládá taroty. Věnuje se tomu asi pět let a zatím všechno, co předpověděla, vychází.
Ptal jste se jí, jestli dostanete některou z pěti cen, na které vás nominovala Akademie populární hudby?
Ptal.
Tak vy jste předem věděl, jak to dopadne!
Řekla, že nedostaneme pět cen, ani čtyři ceny. Že to bude hodně zamotané, ale že minimálně jednu dostaneme.
Myslíte, že člověk má předem dané, jaký bude jeho život?
Věřím v předurčený osud. Zároveň je v něm spousta okolností založených na náhodách. Náhody mají svůj smysl. Jsou vám předurčeny, když jste na určité křižovatce a před vámi je, abyste se dala tam nebo tam. O tom jsou karty. Také přesně neříkají, co vás čeká. Jen naznačují, předurčují směr, kterým byste se mohla dát.
Když jste si při vystoupení na Zlatém slavíku na protest proti hraní na playback vtelevizi přelepil pusu lepicí páskou, zařadil jste se do škatulky rebelů. Odmítnutím převzít prestižní cenu Anděla kvůli tomu, že přenos vysílá komerční televize Nova, jste ještě přitvrdil. Projevuje se tohle vaše rebelství i v běžném životě?
Jsem nervák, jsem rebel. Bohužel.
Proč zase to bohužel?
Neumím zavřít pusu v pravý čas a na pravém místě. Ale je pravda, že se zase aspoň nemusím za sebe stydět.
Projevovalo se to rebelství nějak už dřív? Nesnažil jste se třeba něco organizovat ve škole a tak?
To není o organizování. Spíše jsem býval bokem kolektivu. Dělal jsem jiné věci než většina spolužáků. Nejvíce se to projevovalo na střední škole. Nosil jsem černé oblečení, bavilo mě poslouchat The Cure, Sisters of Mercy, četl jsem Solženicyna. Tak nějak se mi to přihodilo.
Řekněte, nebylo vám přece jenom trochu líto, že na vyhlašování Andělů nejste, když jste viděl, že přišli lidé jako Lucie, Čechomor... Ty přece z podpory komerce netřeba podezírat.
Dlouho jsme to s kapelou probírali. Vydavatelská firma nám doporučovala, abychom tam šli. Někteří lidé říkali, že si tím kopeme hrob. Jiní nás naopak podporovali, ať nechodíme, že tím projevujeme svůj názor. Je to těžké. Víme, že jít do pořadu znamená prodat desky. Zároveň víme, že máme fanoušky, kteří ocení právě to, že stojíme za svým vnitřním přesvěd- čením. A že si nás kvůli tomu najdou, že za námi přijdou na koncerty. Vadí mi, že různí muzikanti v časopisech tvrdí, že jim estrády a telenovely komerční televize vadí, ale nakonec tam jdou. Já vím, ukázat se před třemi miliony lidí, to je lákavé. Ale když přece někde vyslovím svůj názor, musím si pak za ním stát.
Nesouvisí to s věkem? Co říkáte na možnost, že se na to třeba za deset let budete dívat jinak?
Je to věkem. Jsme takoví mladí a neklidní. Možná, že budu mluvit jinak už za pět let. Možná, že televize Nova bude za pět let úplně jiná. Nikdy neříkám nikdy. Co já vím, co bude za pět let...
Zatím jsme nemluvili o významné součásti vašeho života o divadle. Vážíte si víc Anděla za hraní s Kryštofem, nebo prestižní ceny Alfréda Radoka Talent roku 2000 za Hamleta?
Ta divadelní cena je něco úplně jiného. Tehdy jsem vůbec nečekal, že bych mohl být nominován. Málokdy se stane, že by se kritici a herci z Prahy jezdili dívat na herce do malého divadla a shodli se na nominaci někoho takového, jako jsem byl tehdy já, jedenadvacetiletý nejmladší český Hamlet. Byl jsem tím poctěn. Ale je to něco úplně jiného než hraní s Kryštofem.
Tak co vám udělalo větší radost?
Objev roku za Kryštofa. Je to za těch osm let ve zkušebně, za to, že jsme tam netrčeli jen tak. Kryštof je velká radost.
Co vám hraní v divadle dalo?
Jevištní praxe mi hodně pomohla při vystupování na koncertech. Člověk se v divadle otrká. I když má trému, tak se před publikem nestydí. Na koncertech mu pak nepřipadá divné dělat show. Jde to samo.
Nemá teď, po úspěchu Kryštofa, koncertování přednost před hraním?
Ano. Není možné to dál kombinovat tak, jako jsem to dělal dosud. Rozhodl jsem se, že od příští sezony jdu na volnou nohu. S vedením Divadla Petra Bezruče jsme se nedohodli na změně podmínek, a já už dál nemůžu fungovat tak jako dosud. Hrál jsem patnáct až šestnáct představení za měsíc, což bylo pro herce s mým úvazkem neúnosné. Zřejmě zůstanu jen ve hře Skleněný zvěřinec, Hamleta budeme derniérovat. Nemůžu to už stíhat jako dřív, koncertů s Kryštofem značně přibylo.
Ještě nedávno jste říkal, že je pro vás divadlo podstatnější než koncertování...
Neříkám, že s divadlem končím. Chci jen na volnou nohu. Dostal jsem nabídky do Prahy, takže všechno zvažuji, rozhoduji se.
Jakou roli vtom hrají peníze?
Není tajemstvím, že být hercem voblastních divadlech bez možnosti si přivydělávat je dost krušné...
Živit se pouze hraním v divadle se nedá. Já měl k tomu ještě koncertování, rádia, uvádění hudebního pořadu Medúza v České televizi. Bez toho, nevím nevím.
Kryštofův úspěch se už nějak výrazněji finančně projevil?
Kolega doplňuje vybavení bicí soupravy, koupili jsme pro kapelu druhé auto. To první je staré, už ho ani moc nepoužíváme. Máme procentuální zisk z toho, kolik se vydělá na koncertech. Zatím na nich máme plno. Je to dobré. Kdyby to tak bylo pořád...
***
RICHARD KRAJČO se narodil v roce 1977 v Ostravě. Vyučil se elektrikářem. Po maturitě začal studovat na Vysoké škole báňské, ale nedokončil ji. Od roku 1996 začal studovat hudebně dramatický obor Janáčkovy konzervatoře v Ostravě. O rok později se stal známým jako moderátor písničkového pořadu Medúza v České televizi. Hraje v ostravském Divadle Petra Bezruče - za roli Hamleta mu divadelní kritici udělili prestižní Cenu Alfréda Radoka Talent roku 2000. Před osmi lety založil s kamarády hudební skupinu Kryštof. Po jejím debutovém albu Magnetické pole se stali jednou z nejznámějších českých kapel. Písničky Lolita a Ženy se staly nejhranějšími hity a Kryštof za ně získal od Akademie populární hudby Anděla za Objev roku 2001.
Pozoruji, že máte neuvěřitelně vysokou frekvenci příjmu textových zpráv. Je to mimořádná situace, nebo posíláte esemesky často a rád?
Často a rád. Bohužel.
Proč bohužel?
Stojí to spoustu peněz. Docela dost tomu celá kapela propadla. Nemáme čas na kamarády, tak jsme s nimi v kontaktu alespoň tímto způsobem. Naše cesty na koncerty jsou protkány SMS zprávami.
Prý vám hodně textových zpráv posílají fanynky. Slyšela jsem, že když jisté ostravské noviny měly titulek: Holky, Richard je volný, byla to smršť...
Jo. A pořád jich přibývá. Někdy v kapele řešíme, kde holky naše čísla vlastně berou. Ale to nevadí. Dokud to nejsou nepříjemné, výhrůžné zprávy a telefony, tak to nevadí. K muzice to patří.
Chodíte ještě vůbec někam do hospod nebo do klubů? Myslím mimo hraní, jen tak. Nebo je to už kvůli popularitě obtížné?
Je to pro mě dost velký problém. Jsem pařmenský typ a teď to vůbec nemám jednoduché.
Jak to tedy například probíhá?
Asi tak čtyřistakrát mě někdo pozve na panáka. Když odmítám, čtyřistakrát se dozvím, že jsem namyšlený frajer. Samozřejmě, trošku přeháním, ale občas mě to opravdu pořádně štve.
O své mamince jste v jednom rozhovoru říkal, že je vědma. Předpovídala skupině Kryštof slávu?
Neptám se jí na budoucnost. Jen na konkrétní věci. Dělá horoskopy, vykládá taroty. Věnuje se tomu asi pět let a zatím všechno, co předpověděla, vychází.
Ptal jste se jí, jestli dostanete některou z pěti cen, na které vás nominovala Akademie populární hudby?
Ptal.
Tak vy jste předem věděl, jak to dopadne!
Řekla, že nedostaneme pět cen, ani čtyři ceny. Že to bude hodně zamotané, ale že minimálně jednu dostaneme.
Myslíte, že člověk má předem dané, jaký bude jeho život?
Věřím v předurčený osud. Zároveň je v něm spousta okolností založených na náhodách. Náhody mají svůj smysl. Jsou vám předurčeny, když jste na určité křižovatce a před vámi je, abyste se dala tam nebo tam. O tom jsou karty. Také přesně neříkají, co vás čeká. Jen naznačují, předurčují směr, kterým byste se mohla dát.
Když jste si při vystoupení na Zlatém slavíku na protest proti hraní na playback vtelevizi přelepil pusu lepicí páskou, zařadil jste se do škatulky rebelů. Odmítnutím převzít prestižní cenu Anděla kvůli tomu, že přenos vysílá komerční televize Nova, jste ještě přitvrdil. Projevuje se tohle vaše rebelství i v běžném životě?
Jsem nervák, jsem rebel. Bohužel.
Proč zase to bohužel?
Neumím zavřít pusu v pravý čas a na pravém místě. Ale je pravda, že se zase aspoň nemusím za sebe stydět.
Projevovalo se to rebelství nějak už dřív? Nesnažil jste se třeba něco organizovat ve škole a tak?
To není o organizování. Spíše jsem býval bokem kolektivu. Dělal jsem jiné věci než většina spolužáků. Nejvíce se to projevovalo na střední škole. Nosil jsem černé oblečení, bavilo mě poslouchat The Cure, Sisters of Mercy, četl jsem Solženicyna. Tak nějak se mi to přihodilo.
Řekněte, nebylo vám přece jenom trochu líto, že na vyhlašování Andělů nejste, když jste viděl, že přišli lidé jako Lucie, Čechomor... Ty přece z podpory komerce netřeba podezírat.
Dlouho jsme to s kapelou probírali. Vydavatelská firma nám doporučovala, abychom tam šli. Někteří lidé říkali, že si tím kopeme hrob. Jiní nás naopak podporovali, ať nechodíme, že tím projevujeme svůj názor. Je to těžké. Víme, že jít do pořadu znamená prodat desky. Zároveň víme, že máme fanoušky, kteří ocení právě to, že stojíme za svým vnitřním přesvěd- čením. A že si nás kvůli tomu najdou, že za námi přijdou na koncerty. Vadí mi, že různí muzikanti v časopisech tvrdí, že jim estrády a telenovely komerční televize vadí, ale nakonec tam jdou. Já vím, ukázat se před třemi miliony lidí, to je lákavé. Ale když přece někde vyslovím svůj názor, musím si pak za ním stát.
Nesouvisí to s věkem? Co říkáte na možnost, že se na to třeba za deset let budete dívat jinak?
Je to věkem. Jsme takoví mladí a neklidní. Možná, že budu mluvit jinak už za pět let. Možná, že televize Nova bude za pět let úplně jiná. Nikdy neříkám nikdy. Co já vím, co bude za pět let...
Zatím jsme nemluvili o významné součásti vašeho života o divadle. Vážíte si víc Anděla za hraní s Kryštofem, nebo prestižní ceny Alfréda Radoka Talent roku 2000 za Hamleta?
Ta divadelní cena je něco úplně jiného. Tehdy jsem vůbec nečekal, že bych mohl být nominován. Málokdy se stane, že by se kritici a herci z Prahy jezdili dívat na herce do malého divadla a shodli se na nominaci někoho takového, jako jsem byl tehdy já, jedenadvacetiletý nejmladší český Hamlet. Byl jsem tím poctěn. Ale je to něco úplně jiného než hraní s Kryštofem.
Tak co vám udělalo větší radost?
Objev roku za Kryštofa. Je to za těch osm let ve zkušebně, za to, že jsme tam netrčeli jen tak. Kryštof je velká radost.
Co vám hraní v divadle dalo?
Jevištní praxe mi hodně pomohla při vystupování na koncertech. Člověk se v divadle otrká. I když má trému, tak se před publikem nestydí. Na koncertech mu pak nepřipadá divné dělat show. Jde to samo.
Nemá teď, po úspěchu Kryštofa, koncertování přednost před hraním?
Ano. Není možné to dál kombinovat tak, jako jsem to dělal dosud. Rozhodl jsem se, že od příští sezony jdu na volnou nohu. S vedením Divadla Petra Bezruče jsme se nedohodli na změně podmínek, a já už dál nemůžu fungovat tak jako dosud. Hrál jsem patnáct až šestnáct představení za měsíc, což bylo pro herce s mým úvazkem neúnosné. Zřejmě zůstanu jen ve hře Skleněný zvěřinec, Hamleta budeme derniérovat. Nemůžu to už stíhat jako dřív, koncertů s Kryštofem značně přibylo.
Ještě nedávno jste říkal, že je pro vás divadlo podstatnější než koncertování...
Neříkám, že s divadlem končím. Chci jen na volnou nohu. Dostal jsem nabídky do Prahy, takže všechno zvažuji, rozhoduji se.
Jakou roli vtom hrají peníze?
Není tajemstvím, že být hercem voblastních divadlech bez možnosti si přivydělávat je dost krušné...
Živit se pouze hraním v divadle se nedá. Já měl k tomu ještě koncertování, rádia, uvádění hudebního pořadu Medúza v České televizi. Bez toho, nevím nevím.
Kryštofův úspěch se už nějak výrazněji finančně projevil?
Kolega doplňuje vybavení bicí soupravy, koupili jsme pro kapelu druhé auto. To první je staré, už ho ani moc nepoužíváme. Máme procentuální zisk z toho, kolik se vydělá na koncertech. Zatím na nich máme plno. Je to dobré. Kdyby to tak bylo pořád...
***
RICHARD KRAJČO se narodil v roce 1977 v Ostravě. Vyučil se elektrikářem. Po maturitě začal studovat na Vysoké škole báňské, ale nedokončil ji. Od roku 1996 začal studovat hudebně dramatický obor Janáčkovy konzervatoře v Ostravě. O rok později se stal známým jako moderátor písničkového pořadu Medúza v České televizi. Hraje v ostravském Divadle Petra Bezruče - za roli Hamleta mu divadelní kritici udělili prestižní Cenu Alfréda Radoka Talent roku 2000. Před osmi lety založil s kamarády hudební skupinu Kryštof. Po jejím debutovém albu Magnetické pole se stali jednou z nejznámějších českých kapel. Písničky Lolita a Ženy se staly nejhranějšími hity a Kryštof za ně získal od Akademie populární hudby Anděla za Objev roku 2001.
