Tomáš Vorel starší je od malička introvert, který se v dětství vyhýbal dětem a měl strach z lidí. Sebevražda ho poprvé napadla už na gymnáziu, když mu zlomila srdce jeho první láska. Tehdy chtěl zemřít hlady. Matka ho ale po třech týdnech hladovění převezla do nemocnice, kde mu dali umělou výživu. "Pochopil jsem, že jsi pořád pod kontrolou rodiny a společnosti a že umřít není tak snadné," říká Vorel.
Matka ho poslala k psychiatrovi, který stanovil diagnózu - endogenní deprese a nasadil léky. Ty mu na pár let pomohly, ale když antidepresiva vysadil, destruktivní myšlenky se vrátily.
Nejvíc mu potom pomohlo divadlo spojené s alkoholovým opojením. "Díky alkoholu jsem ztratil zábrany a začal exhibovat. Byla to moje terapie," říká Vorel.
O svých depresích natočil pak film Kamenný most. Ten ale úplně propadl a Tomáš Vorel upadl opět do deprese. V té době se také rozváděl s manželkou a znovu chtěl skoncovat se životem. Plánoval, že se oběsí, ale před samotným činem napsal báseň o tom, jak ho syn s manželkou najdou a jak tu potom zůstanou sami a rozhodl se, že jim to nemůže udělat.
Vše se v dobré obrátilo, když natočil film Cesta z města a našel lásku v Báře Nimcové. Ta od něj ale za tři roky odešla. "Já jsem to vůbec nechápal a úplně jsem se zhroutil. Říkal jsem si - zas ten svět nefunguje," vzpomíná režisér.
Přišla opět deprese. Vorel si na ni už ale zvykl a bere ji jako součást svého života. Pomáhá mu práce i nový vztah. Ve své 13. komnatě, kterou provází jeho syn a Česká televize ji odvysílá v pátek ve 20:55, prozradí Tomáš Vorel co mu zabránilo v dalších pokusech o sebevraždu a jak se mu smrt přiblížila v době, kdy ji nechtěl.
