Kladenské centrum, jeho historická část dýchající jako by ve vlastním rytmu, je upraveno v pěší zónu, prosvětlenou novými fasádami starých domů, výlohami obchůdků, neony barů a svody restaurací. Vyhládlý občan jiného města se vyhne lehce třpytu pozlátka a s podivuhodnou jistotou ho kroky samy vedou do postranní kolmé uličky, do restaurace "Staroměstská tržnice".
Ze vstupní chodby odbočíte vlevo (po schodech rovně v patře WC) a vejdete do velké místnosti tvaru "L". Hned za dveřmi po pravé ruce míjíte výčepní pult se sousedícím stolem "štamgastů" (zřejmě bez jídla, jen zrychlené "tumlování" pivem pod přímou kontrolou výčepního), pokračujete dál k uvolněnému "pistolnického místu" v rohu, čímž získáte dokonalý přehled o dění "na sále". V zádech jen teplo příjemně lavírujícího radiátoru. Devět stolů po šesti naplní restauraci hravě šedesáti občany.
Čistá dlažba na podlaze, čisté ubrusy na stole spolu s kombinací dřeva a koberce na stěnách umocňuje nejen pocit, ale skutečnost čistoty a pohody. Proutěná svítidla Vás sprchují rozptýleným světlem, iluzi věčného slunce tvoří žlutá litá skla oken. Jen dvě "vrtule" větráků visící od stropu se nemusí otáčet... kmitá místo nich a vzduch rozprouďuje mladá servírka. Spolu s vytáhlým čahounem za výčepem tvoří sehraný tandém šlapající jak švýcarské hodinky.
Zatímco alespoň okem laskáte v proutěném košíků na stole tuze lákavé a voňavé rohlíky s odérem máku, jako prokletí se nese od úst hostí okolních stolů: "Savoják už není!" či "Savoják je vyškrtnutej!". Nuže tedy, když záhy přichází servírka, ptám se ležérně na "Savoják". "Bohužel až zítra, pane," zní odpověď pokání. Dozvídám se alespoň, že jde o řízek v trojobalu s bramborovou kaší, místní pochoutka.
Nezoufat! Jídelní lístek nabízí krom toho boršč za deset korun, deset hotových jídel (průměr čtyřicet pět korun), sedm objednávek kolem 75 korun a pět specialit, moučníkem jsou teplé palačinky. Mezi speciality patří "Kapsa pana Rychtáře", což je kýta, šunka, sýr, žampiony. Pokud nezvolíte z hotovek dobře vypadající domácí jitrnice se zelím (38 korun) nebo z diet doporučené hovězí zadní vařené za 40 korun, doporučuji si sjednat "Selský talíř". Uzené, vepřové, bramborový knedlík, houskový knedlík. Chutně upravené, ale porce spíše pro "sedláčka". Co ale chtít za 44 korun?
K jídlu patří pivo, zde točí desítku Gambrinus, chladivá pěnivá osvěží a jídlo umocní. Řidiči a slečny volí Mattoni (0,2l za tři koruny!) a jednu z deseti druhů kávy. Kromě desítky piva se zde nic jiného netočí - vědí tu proč. Strávníci jsou vesměs úředníci, prodavačky okolních obchodů, drobní živnostníci a podnikatelé. Žádné dlouhé vysedávání, žádní opilci. Rychle zkonzumovat své oblíbené "Savojáky" a zase zpět "na značky".
Tedy vše s tím koloběhem uvnitř restaurace jako při náletu na Drážďany - za patnáct minut hotovo! Tak to ovšem v tomto případě má být, račte si povšimnout i otvírací hodiny.
Ze vstupní chodby odbočíte vlevo (po schodech rovně v patře WC) a vejdete do velké místnosti tvaru "L". Hned za dveřmi po pravé ruce míjíte výčepní pult se sousedícím stolem "štamgastů" (zřejmě bez jídla, jen zrychlené "tumlování" pivem pod přímou kontrolou výčepního), pokračujete dál k uvolněnému "pistolnického místu" v rohu, čímž získáte dokonalý přehled o dění "na sále". V zádech jen teplo příjemně lavírujícího radiátoru. Devět stolů po šesti naplní restauraci hravě šedesáti občany.
Čistá dlažba na podlaze, čisté ubrusy na stole spolu s kombinací dřeva a koberce na stěnách umocňuje nejen pocit, ale skutečnost čistoty a pohody. Proutěná svítidla Vás sprchují rozptýleným světlem, iluzi věčného slunce tvoří žlutá litá skla oken. Jen dvě "vrtule" větráků visící od stropu se nemusí otáčet... kmitá místo nich a vzduch rozprouďuje mladá servírka. Spolu s vytáhlým čahounem za výčepem tvoří sehraný tandém šlapající jak švýcarské hodinky.
Zatímco alespoň okem laskáte v proutěném košíků na stole tuze lákavé a voňavé rohlíky s odérem máku, jako prokletí se nese od úst hostí okolních stolů: "Savoják už není!" či "Savoják je vyškrtnutej!". Nuže tedy, když záhy přichází servírka, ptám se ležérně na "Savoják". "Bohužel až zítra, pane," zní odpověď pokání. Dozvídám se alespoň, že jde o řízek v trojobalu s bramborovou kaší, místní pochoutka.
Nezoufat! Jídelní lístek nabízí krom toho boršč za deset korun, deset hotových jídel (průměr čtyřicet pět korun), sedm objednávek kolem 75 korun a pět specialit, moučníkem jsou teplé palačinky. Mezi speciality patří "Kapsa pana Rychtáře", což je kýta, šunka, sýr, žampiony. Pokud nezvolíte z hotovek dobře vypadající domácí jitrnice se zelím (38 korun) nebo z diet doporučené hovězí zadní vařené za 40 korun, doporučuji si sjednat "Selský talíř". Uzené, vepřové, bramborový knedlík, houskový knedlík. Chutně upravené, ale porce spíše pro "sedláčka". Co ale chtít za 44 korun?
K jídlu patří pivo, zde točí desítku Gambrinus, chladivá pěnivá osvěží a jídlo umocní. Řidiči a slečny volí Mattoni (0,2l za tři koruny!) a jednu z deseti druhů kávy. Kromě desítky piva se zde nic jiného netočí - vědí tu proč. Strávníci jsou vesměs úředníci, prodavačky okolních obchodů, drobní živnostníci a podnikatelé. Žádné dlouhé vysedávání, žádní opilci. Rychle zkonzumovat své oblíbené "Savojáky" a zase zpět "na značky".
Tedy vše s tím koloběhem uvnitř restaurace jako při náletu na Drážďany - za patnáct minut hotovo! Tak to ovšem v tomto případě má být, račte si povšimnout i otvírací hodiny.
 Hospoda Staroměstská tržnice se nachází v Žižkovské ulici v Kladvě |
