Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
Někdo by možná řekl, že Radek Banga alias Gipsy jako hudebník dospěl. Místo jednoduchých raperských rýmovaček píše písničky, které jsou sice možná blíž popu, ale pořád přitom neztrácejí energičnost danou romskou mentalitou členů kapely Gipsy.cz. Ovšem kromě hudebního posunu se Radek Banga mění i jako člověk. Doplnil si vzdělání, přemýšlí o dětech a také změnil šatník.
Radku, poslední dobou působíte hodně elegantně, což je vidět i ve vašem novém klipu k písni Jižní spojka. Kšiltovku a plandavé oblečení nahradily košile a kravata. Co za tou změnou stojí?
V klipu jsem záměrně takový upravenější, nicméně mám tam třeba tenisky, nikoli lakýrky, a tak podobně. Nastala u mě taková přirozená pozvolná změna. Ten styl, který jsem jel dvacet let, už mě samotného nebaví, protože už mám nějaký věk. A právě spolu s věkem začnete postupně přemýšlet jinak o svém vzhledu. Vlastně tahle změna navenek jen odráží určitou vnitřní změnu.
Co tím myslíte?
Je zvláštní, že některé věci se s přibývajícím věkem strašně zrychlí a některé se naopak hrozně zpomalí. Když mi bylo dvacet, tak jsem byl schopný vychrlit klidně i tři písničky denně. To už je dávno pryč. Teď se snažím raději napsat jednu pořádně a dávám si celkem na čas. Už nejsem tak nervózní a roztěkaný jako dřív. Na druhou stranu o to víc mě práce baví, protože se dokážu pořádně koncentrovat na jednu věc.
Co na tuhle změnu říká vaše okolí z branže, které bylo zvyklé na úplně jinou podobu Radka Bangy?
Co se týče kolegů z hudební branže, myslím, že těm je to docela jedno. Mnozí z nich třeba chodí úplně stejně oblékání, jako jsem já chodíval dřív. Ale například stylisti jsou nadšení a říkají, že konečně začínám nějak vypadat. Když si prdnete kšiltovku na hlavu, oblečete široké kalhoty a tričko, vypadá to mladě, svěže, pubertálně. Ale to je ten problém. Když vaše oblečení a styl neodpovídá vnitřnímu stavu a věku, tak je to na vás znát. A já už se dnes necítím jako hiphoper. Podle mě jsem tak vzdálený hip hopu, jak to jen jde. I proto mě tenhle styl už nijak nebere.
V jednom z rozhovorů jste se nechal slyšet, že rap nepovažujete za hudbu. Nedal vám tuhle větu někdo z vašich fandů takříkajíc sežrat?
Musím říct, že nedal. Za tou větou si docela stojím. Rap pro mě hudba určitě není. Mě na tom vlastně svým způsobem bavilo i nebavilo, že rap může dělat kdejaký vůl. Ten, kdo si stoupne za mikrofon a vysype ze sebe pár rýmů, je raper. Dnes už mě to nebaví. Jsem muzikant a myslím si, že v dnešní době už hudbě trochu rozumím a potřebuju slyšet, že člověk v sobě má nějaké fluidum. Samozřejmě jsou rapeři, kteří to tam mají a jsou zajímaví svou osobností. Ale trvám si na tom, že rap hudba není. Rap je rap.
V posledních letech se věnujete také práci s dětmi prostřednictvím programů prevence. Když trávíte tolik času mezi dětmi, neříkáte si, že už byste chtěl své vlastní?
Určitě se rodičem chci stát. Věřím tomu, že bych to jako fotřík zvládl. (smích) Ale vážně. Mít dítě je vrchol toho, co život znamená. Hodně lidí se mě ptá, proč dítě ještě nemám. Moje manželka Verunka je ještě hodně mladá. Už ne tolik, ale ještě je. (smích) Je jí 27 a rozjela kariéru manažerky, což jí jde výtečně. Proč bych ji teď měl zaseknout v její práci? To by bylo nefér. Byl bych strašně rád, aby si svou práci mohla užít a vybudovala si nějakou pevnou pozici, což se zatím daří.
Když už mluvíte o vaší paní, slyšela jsem, že právě ona vás motivovala pustit se po letech do studia střední školy.
Ano. Tím, jak je ctižádostivá, mě inspirovala a dokopal jsem se k tomu, že si střední školu prostě dodělám. I když jsme dlouze debatovali o tom, že bych to dnes už pravděpodobně nepotřeboval. Ve svém oboru jsem se docela chytil a nemyslím, že bych se z něj už ztratil. Vím, že kdybych nedělal hudbu jako zpěvák, dělal bych kolem ní něco jiného, třeba produkci nějakého festivalu, kdo ví. Ale když ve vás někdo probudí pocit, že byste vzdělání měl mít, nakopne vás to. Dnes už mám odmaturováno. Je ze mě „ajťák“, jak se říká.
Radoslav Banga alias Gipsy■ Narodil se 27. března 1982 v Praze. |
Spoustě mužů vadí, když má jejich žena v něčem navrch. Ať už je to plat nebo třeba vzdělání. Někteří mají pak tendence partnerku různě srážet, což je pravý opak toho, co jste udělal vy. Nedobírají si vás kvůli tomu chlapi?
Samozřejmě. Neustále. Dokonce si myslím, že to, jaký máme s mojí ženou vztah, se setkalo s velkým nepochopením u mužů. Možná bych začal ještě trochu jinde. Klasická romská rodina není o rovnosti muže a ženy. Rozhodně ne. My žijeme v trošku zastaralém světě, kdy žena je plně podřízena muži. Když jsem viděl, čím prochází moje maminka, ale pozor - která v tom byla absolutně dobrovolně, věděl jsem, že to tak nechci. V tomhle jsem asi trochu revoluční nikoli Rom, ale Evropan. Řekl jsem si, že potřebuju ženu, která je mi rovna. Ale skutečně rovna. Kdybych měl jednoduchou holku, která pro mě udělá první poslední, ale nebude mezi námi žádný názorový rozpor, tak bych to nevydržel.
Stalo se vám někdy, že jste kvůli nějaké ženě udělal pořádnou hloupost?
Abych se přiznal, tak jsem nikdy předtím neměl funkční vztah. Od osmnácti let jsem byl takový ten trouba, který by pro ženskou umřel. Byl jsem vždycky tak zamilovaný, že jsem byl schopný doslova otročit. Jak to tak bývá, když ženě tohle dáte, tak vás zlikviduje. To ale funguje i opačně. I kluk dokáže holku úplně stejně zničit. Strašně dlouho trvalo, než jsem se naučil bouchnout do stolu a říct: Takhle to nechci. Neuměl jsem vůbec říct ne. Takže hloupostí jsem udělal spoustu a lituju jich. Od úplně zbytečných alkoholových večírků po úplné bláznovství. Já jsem byl blázen. (smích)
S manželkou vás dělí sedm let. Myslíte si, že mohou fungovat vztahy, kde je mezi partnery rozdíl třeba 30 let?
Nevěřím tomu. Podle mě je hraniční limit deset let a už to je tak velký rozdíl, že může docházet ke generačním problémům. Podle mě si člověk, kterému je padesát, zákonitě nemůže rozumět s holkou, které je osmnáct. Mně je teď 34 let. Kdybych měl chodit s holkou, které je 19, jako bylo Verunce, když jsme se poznali, nešel bych do toho. Pokud jste normální člověk a nějak se vyvíjíte, tak ve 30 vidíte život úplně jinak než ve 20. Nevěřím, že holce, které je 18 a začne chodit s 50letým chlapem, jde o něco jiného než o peníze.
Ještě se vrátím k tomu, jak jste popisoval své divoké mládí. Pramenilo to i z toho, že pocházíte z chudé rodiny?
Vyrůstal jsem jako klasický Žižkovák z chudé romské rodiny. V patnácti letech jsem měl velké problémy. Byl jsem i určitou dobu bezdomovec. Při besedách s dětmi se snažím předat to, že i když to na začátku vypadá hrozně bledě, uběhne několik let a všechno může být úplně jinak. Některé děti například začnou přemýšlet o sebevraždě, když jsou zoufalé. Já se jim snažím vysvětlit, že jsem třeba také měl období, kdy to bylo doma fakt hodně zlé. Náš táta hodně pil a všichni jsme to těžce nesli. Taky se hlavou mihla myšlenka na sebevraždu. Ale uplyne deset let a váš život se kompletně změní a třeba najednou žijete v hojnosti a jste šťastný.
„Šlápli jsme do vosího hnízda, ale bylo to potřeba“ Radek Banga pochází z chudé romské rodiny, mládí trávil často v ulicích pražského Žižkova. Právě proto se rozhodl zapojit do preventivních programů, které se snaží oslovit děti a mladé lidi. „Když se začalo hodně mluvit o válce v Sýrii, všimli jsme si, že v Evropě začala silně houstnout nenávist. Nemyslím teď proti muslimům, ale obecně. S týmem, se kterým konzultuji spoustu různých věcí, jsme přemýšleli, co bychom proti tomu mohli udělat – třeba napsat písničku. Pak nám došlo, že to je blbost. Došli jsme k závěru, že problémy začínají u dětí. Že základní problém je období základní školy. Nemyslím učení, ale atmosféra v rodině, kde děti vyrůstají,“ popisuje Radek Banga. „Začali jsme nejdřív navštěvovat vyloučené lokality, ale brzy jsme pochopili, že ten problém je daleko širší. Alkoholismus v rodině, šikana, ponižování, je toho tolik! Začali jsme jezdit po základních školách, ale dnes děláme i střední školy, gymply... Už je to v podstatě jedno. Z reakcí dětí vidím, že jsme nešťouchli, ale přímo šlápli do vosího hnízda. Problém disfunkčních rodin je totiž obrovský a všechny další potíže začínají právě tam,“ dodává muzikant. |
