Hned zpočátku museli tvůrci Pyšné princezny zdolávat úklady barrandovských vládců podobné těm, které překonávají pohádkoví hrdinové. Nejprve se dozvěděli, že pohádku ano, ale bez nadpřirozených bytostí, čar a kouzel.
Pak nastal problém s králem Miroslavem. Neustále omílanou námitku, že příslušník poražené feudální třídy nemůže být kladným hrdinou, odstranil nápad, že pohádkový panovník bude jako převlečený zahradník pracovat. A ještě učiní dobrou pracovnici i z princezny Krasomily.
Splněn byl také úkol, aby obě království byla vyobrazena velice kontrastně: u nás je lid šťastný, za hranicemi je dokonce zakázáno zpívat. Dospělí diváci se smáli, dokonce i tleskali v přítmí hledišť, když švec křepčí za hraniční čárou – špatně ideologicky pochopili, kde je dobře a kde zle.
Zvlášť bdělou a ostražitou byla mezi schvalovateli scénáře spisovatelka Marie Pujmanová. Režisér Bořivoj Zeman vyprávěl autorovi článku, jak se rozčilila kvůli záběru, v němž král Miroslav vejde za jasné noci do zahrady. „Soudruzi, takový naturalismus nemá v socialistickém filmu, navíc pro děti, co dělat!“ Pak třesoucím se hlasem přečetla: „Král Miroslav se zastaví, pozoruje hvězdy a močí.“ Vše se hned vysvětlilo. Šlo o překlep, správně mělo být „mlčí“.
Stavitel přehrad
Když podle původního scénáře král Miroslav poprvé vstoupí do Půlnočního království, nevypraví se hned za Krasomilou, nýbrž navštíví hovorného holiče, aby si nechal po dlouhém putování upravit účes. V holičské oficíně se dozví, že místní panovník hledá nového zahradníka.
Holič: Zrovna minulý týden ho vyhnali a musel být ještě rád, že ho nezavřeli.
Miroslav: Proč?
Holič: Zpíval si. A na královském hradě se nesmí zpívat.
Autoři zušlechtili králi Miroslavovi i jeho kádrový profil. Už tak moudrý a laskavý panovník měl být ještě progresivnější v duchu doby – ne té pohádkové, nadčasové, ale doby uvedení filmu. Tehdy se u nás začalo podle sovětského vzoru se stavbami velkých přehradních nádrží, což začne prosazovat i Miroslav. Když si dřevař stěžuje, že mlynář odvádí z řeky všechnu vodu do mlýnského náhonu, král po chvilce přemýšlení rozhodne: „Postavíme na řece hráz a bude hned dost vody pro mlýny i pro vory. Jak se Jakub vrátí z Půlnočního království, udělá plány a hned začneme stavět.“
Při úpravách scénáře, o které se zasazovali moudří barrandovští rádcové, zmizelo několik postav. Původně měl chůvu král Miroslav, zatímco o Krasomilu pečovala komorná Blažena. Ta se zamilovala do Miroslavova pobočníka Vítka a leccos důležitého, ba přímo intimního mu ve slabé chvilce na princeznu vyzradila. Třeba i to, že Krasomila má na tváři pihu, za kterou se stydí a ukrývá ji pod vrstvou líčidel. Vítek o princeznině tajemství pochopitelně iniciativně informuje svého krále. Nicméně Blažena svou věrnost ještě prokázala: půjčila prchající princezně své šaty a zdržela zbrojnoše, když se vydávala v přestrojení za Krasomilu.
V konečné podobě filmu chybí také komický pan Zajíc. Otylý vrchní dvořan Půlnočního království měl bavit diváky i tím, s jakou námahou byl vysazován na koně. Jak byl pan Zajíc velký před podřízenými úředníky, doma se téměř vešel pod pantofel přísné manželky Kateřiny. Režisér Zeman si myslel na herce Sašu Rašilova.
Autoři nadělili Krasomile jednoho nápadníka navíc. Byl jím mocný král Bojeslav. Ale ani on si nevybojoval srdce pyšné princezny.
Král Miroslav měl podle původních představ napravovat pýchu své milované až do šťastného konce. Když doputuje s Krasomilou na svůj zámek, stále v zahradníkově rouše, opustí ji s příslibem, že jde hledat pro oba nějakou práci. Krasomila pak pomáhá šít šaty pro Miroslavovu nevěstu. Před polepšenou a už také zuboženou princeznou se pojednou zjeví v celém svém královském majestátu Miroslav a příkře ji požádá, aby mu zavázala střevíc. Teprve potom odhalí, kdo je, a koná se velkolepá svatba. Muselo se však šetřit, obřad s hostinou se před kamerou nekonal.
Kopecký rozesmál
Na otázku, co způsobilo triumfální úspěch Pyšné princezny, odpověděla představitelka titulní role Alena Vránová: „Krasomila i Miroslav jsou pohlední lidé – odpusťte mi mou neskromnost, kouzelná na pohled je krajina, ve filmu se mluví hezky česky, pýcha a ostatní nectnosti jsou po zásluze potrestány a ti dva se nakonec vezmou.“
Vzali se i představitelé Miroslava a Krasomily, kteří v sobě během natáčení našli skutečné zalíbení. Spisovatel Pavel Kohout, zhrzený exmanžel Aleny Vránové, přijel na natáčení exteriérů, aby ztrestal Vladimíra Ráže. Později se svůdníkovi pomstil i tím, že napsal hru, v níž odsoudil morálku špatného komunisty, který dobrému komunistovi odloudí manželku.
Seriál filmového historika Pavla Taussiga má čtyři díly:
V závorkách jsou data, kdy články vycházejí v Magazínu DNES. |
Pyšná princezna se stala noční můrou i některých kritiků. Věřte nevěřte, ale číst bylo možné v časopisu Kino i tato slova: „Krasomila se chce naučit hrát na loutnu. A proč právě na ni? Uvážil režisér, že setře národnost pohádky, použije-li loutnu, která je románským nástrojem, a že jejím přednesem odnárodní i český charakter písně?“
Nebo: „Ve scénách, které vyžadovaly bohatýrskou vášnivost, mladické nadšení a zaujetí, projevoval se Rážův Miroslav jako změkčilý – a dokonce se nabízí slovo senilní – typ.“
Jeden z kritiků se pohoršoval, že dívky na louce špatně hrabou seno. „Jak mohl režisér projevit takovou technickou neznalost jedné ze základních zemědělských prací?“
Bořivoj Zeman usiloval obohatit poetický pohádkový příběh notnými dávkami humoru. Mnohdy mu přála náhoda, jako když se ukázalo, že někdo ze stavby vzal Stanislavu Neumannovi špatnou míru na trůn, tím pádem král nedosáhl na zem.
Režisér se nebránil ani improvizacím herců: „Musím poděkovat Miloši Kopeckému, jak si vymyslel vlastní aranžmá dělení peněz, které přinese výběrčí daní. Kopeckého elegantní gesto, kdy dvěma prsty přisune z hromádek několik mincí k sobě, vždy vyvolávalo salvu smíchu.“
A vyvolává stále. V našem království se totiž moc nezměnilo.
Druhý díl?
V jednom rozhovoru prozradil Vladimír Ráž, že se po letech mělo točit volné pokračování úspěšné pohádky: „Poslali mi tenkrát scénář, ovšem už zdaleka neměl tu hodnotu, tu moudrost, ten čistý pohádkový humor. Byly tam naopak drastické scény, některé se dokonce odehrávaly v hrobkách. Král Miroslav a Krasomila žijí v odcizení a mají dceru, která si dělá, co chce, a tak začne prožívat příběh nápadně podobný osudům své matky Krasomily. Napsal jsem Bořivoji Zemanovi, že tuhle verzi nepokládám za dobrý nápad, že to naopak původní film poškodí.“
Pátral jsem dál a podařilo se mi najít jeden exemplář spisu nadepsaného „Dramaturgický plán Filmového studia Barrandov na rok 1975“. Na titulní straně je dokonce uvedeno, že jde o „zpřesněnou variantu“ ze září 1974.
Jako šestadvacátý připravovaný projekt je označen titul Pyšná princezna královnou. Režie: Bořivoj Zeman. Ten byl společně s Oldřichem Kautským i spoluautorem námětu a scénáře. Důležitý je údaj, že scénář už byl schválen, nyní „probíhá fáze průzkumu realizace“.
Filmová pohádka Pyšná princezna - Princezna a rádcové
Následuje stručný popis děje: „Pyšná princezna po dvaceti letech je královnou, princ moudře vládnoucím králem a z jejich velké lásky tu zůstala legenda o zpívající květině a dospívající dcera, která jim nečekaně zkomplikuje život svou láskou k zahradníkovi. Na rozdíl od staré historie, kterou otec a matka tak rádi až do omrzení opakují, je nový zahradník doopravdy zahradníkem a ne přestrojeným princem. Znovu dochází k útěku (na jiné rovině) a pronásledování a současně ke konfrontaci starého příběhu s příběhem novým, kdy nová láska nečekaně obrodí i vztah dospělých a rozeznívá znovu zpívající květinu.
KVÍZ: Jak dobře znáte hlášky z vánočních pohádek a filmů? Kvíz: Poznejte vánoční filmy a pohádky podle hlášek |
Poetický scénář s řadou dramatických i humorných míst využívá v retrospektivách a konfrontacích natočený materiál původní předlohy (bude tónován) a slibuje obohacení žánru filmové pohádky. V hlavních rolích se zde znovu objeví Vladimír Ráž, Alena Vránová, Stanislav Neumann, rádcové Effa, Kopecký a další.“
Proč se nakonec nefilmovalo, zatím nevíme. Ale i tak se už dávno stala Pyšná princezna královnou mezi pohádkovými filmy.
Pohádkovou zemíPro ty, kteří by chtěli na vlastní oči poznat Půlnoční království a zemi krále Miroslava, máme přesný cestovní plán. Starý pan král sídlil na Hluboké, za králem Miroslavem musíme do zámku v Telči. Záběr hlásné věže se natáčel v Českém Krumlově. Ve skalnatém údolí u Všemil postavili filmaři celou vesničku, v Jetřichovicích opravili rozpadlý mlýn, u Děčína byl zbudován kus hranice mezi oběma pohádkovými zeměmi. Původně měla být hraničním předělem mohutná sosna s vyrytými výsostnými znaky obou království. Málo kontrastní, usoudil někdo povolaný. Proto v barrandovských dílnách vyrobili dva ukazatele, jeden jasný, druhý temný – a ještě na něj pro jistotu usadili supa. Známý čedičový útvar nazývaný Varhany, kde se skryjí Miroslav s Krasomilou před zbrojnoši, hledejte v blízkosti České Kamenice. Tak šťastné, přímo pohádkové putování! |
