a kdo odkryje mech u kořenů, může pod ním spatřit nezvykle vybarvenou půdu. Dováží se zdaleka a jmenuje se akadama.
»Akadama znamená v japonštině 'červená půda' - a právě tuto barvu vlhká zemina má,« říká inženýr Petr Říha z pražského Bonsai centra. »Jde o substrát bez příměsi organických částic humusu - ne však docela bez živin: ty se do akadamy dostávají z úrodné humusové vrstvy, která na horských stráních leží těsně nad ní.« Bonsajová zemina akadama se těží na svazích japonského pohoří Akagi. Během dlouhých staletí došli zdejší zahradníci a pěstitelé k poznání, že právě tato jílovitá zem se výborně hodí jako substrát pro rostliny v nádobách: je lehká, propustná pro vzduch i pro vodu a má stabilní reakci, která se pohybuje od neutrální až po slabě kyselou tedy od pH 6,5 do 6,9. Jako substrát pro bonsaje se akadama používá buď samotná, nebo ve směsi s jinými složkami, například s pískem. Díky tomu, že její struktura přirozeně vytváří drobty podobné granulím, se substrát v misce může obejít i bez spodní, drenážní vrstvy: hrudkovitá akadama dokáže zastat práci sama. A to je právě její hlavní výhoda: »Při péči o bonsaje představuje jeden z největších problémů vláha v misce. Substrát musí být stále přiměřeně vlhký, nesmí se přemokřit ani přeschnout - jinak o bonsaj často přijdeme. A právě tomu dokáže akadama zabránit: její částečky nasají vodu a dlouho ji v sobě udrží, ale v prostorách mezi nimi zůstává vzduch, takže kořeny mohou stále dýchat,« vysvětluje Petr Říha. Spolu s vodou částice substrátu nasají a pak postupně uvolňují i živiny a minerální látky. To významně pomáhá udržovat přísný výživový režim, který bonsajisté svým rostlinám předepisují. Bonsajová zemina se prodává ve dvou druzích, které se liší velikostí půdních částeček: ty mají průměr buď do čtyř milimetrů, nebo čtyři až osm milimetrů. Dřív než ji nasypete do misky k rostlině, je třeba zeminu prosít a zbavit ji tak částeček menších než jeden milimetr, které se v ní mohou objevit. Tyto prachové drobty by totiž ucpaly prostory mezi půdními zrnky, a zbavily by tak zeminu její základní vlastnosti: vzdušnosti. S první zálivkou počkejte až na chvíli, kdy je zemina rozmístěna v misce: vlhká akadama se totiž promění v lepivou směs, s níž se téměř nedá pracovat. Z téhož pohoří pochází i žlutá zemina kanuma. Získává se z hlubších geologických vrstev a od akadamy ji odlišuje především kyselejší reakce. Proto se používá pro pěstování kyselomilných rostlin, jako jsou například vřesy, vřesovce nebo rododendrony.
»Akadama znamená v japonštině 'červená půda' - a právě tuto barvu vlhká zemina má,« říká inženýr Petr Říha z pražského Bonsai centra. »Jde o substrát bez příměsi organických částic humusu - ne však docela bez živin: ty se do akadamy dostávají z úrodné humusové vrstvy, která na horských stráních leží těsně nad ní.« Bonsajová zemina akadama se těží na svazích japonského pohoří Akagi. Během dlouhých staletí došli zdejší zahradníci a pěstitelé k poznání, že právě tato jílovitá zem se výborně hodí jako substrát pro rostliny v nádobách: je lehká, propustná pro vzduch i pro vodu a má stabilní reakci, která se pohybuje od neutrální až po slabě kyselou tedy od pH 6,5 do 6,9. Jako substrát pro bonsaje se akadama používá buď samotná, nebo ve směsi s jinými složkami, například s pískem. Díky tomu, že její struktura přirozeně vytváří drobty podobné granulím, se substrát v misce může obejít i bez spodní, drenážní vrstvy: hrudkovitá akadama dokáže zastat práci sama. A to je právě její hlavní výhoda: »Při péči o bonsaje představuje jeden z největších problémů vláha v misce. Substrát musí být stále přiměřeně vlhký, nesmí se přemokřit ani přeschnout - jinak o bonsaj často přijdeme. A právě tomu dokáže akadama zabránit: její částečky nasají vodu a dlouho ji v sobě udrží, ale v prostorách mezi nimi zůstává vzduch, takže kořeny mohou stále dýchat,« vysvětluje Petr Říha. Spolu s vodou částice substrátu nasají a pak postupně uvolňují i živiny a minerální látky. To významně pomáhá udržovat přísný výživový režim, který bonsajisté svým rostlinám předepisují. Bonsajová zemina se prodává ve dvou druzích, které se liší velikostí půdních částeček: ty mají průměr buď do čtyř milimetrů, nebo čtyři až osm milimetrů. Dřív než ji nasypete do misky k rostlině, je třeba zeminu prosít a zbavit ji tak částeček menších než jeden milimetr, které se v ní mohou objevit. Tyto prachové drobty by totiž ucpaly prostory mezi půdními zrnky, a zbavily by tak zeminu její základní vlastnosti: vzdušnosti. S první zálivkou počkejte až na chvíli, kdy je zemina rozmístěna v misce: vlhká akadama se totiž promění v lepivou směs, s níž se téměř nedá pracovat. Z téhož pohoří pochází i žlutá zemina kanuma. Získává se z hlubších geologických vrstev a od akadamy ji odlišuje především kyselejší reakce. Proto se používá pro pěstování kyselomilných rostlin, jako jsou například vřesy, vřesovce nebo rododendrony.
