Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

První dáma architektury Eva Jiřičná

  20:57aktualizováno  20:57
Pracovala pro pojišťovnu Lloyd, lorda Rothschilda i Václava Havla. Obohatila architekturu zejména o křehká schodiště ze skla a oceli. Její jméno figuruje v prestižních publikacích velikánů designu 20. století spolu s legendami typu Le Corbusiera, Franka Lloyda Wrighta či Miese van der Rohe. HLASUJTE V ANKETĚ: Patří podle vás Eva Jiřičná mezi významné české osobnosti dneška?

"Pochopitelně mě to těší. Mnoho lidí by to dokázalo i lépe prodat. Ale já nemám moc smyslu pro obchod. Silnější se cítím v řemesle, v tvorbě. Neustále řeším problém s penězi," říká architektka Eva Jiřičná.

Nikdo ze současných českých architektů a designérů si ve světě nevydobyl renomé jako ona - časopis Evening Standard například zařadil Češku s britským pasem mezi stovku nejvlivnějších žen ostrovní metropole.

V domácích poměrech zatím ani nejúspěšnější architekti - na rozdíl od západní Evropy či Spojených států - statut hvězd nepožívají. A tak je i jméno Evy Jiřičné u nás pojmem spíš pro milovníky umění než pro širokou veřejnost.

Ocel a sklo
Práce Evy Jiřičné byla navíc před očima českého publika desítky let zcela skryta. V roce 1968 se totiž stala proti své vůli emigrantkou a do Čech se poprvé podívala až v roce 1990. Zato teď se vrací skoro každý týden. Leteckou linkou Londýn - Praha cestuje skoro stejně často jako jiní lidé městským autobusem. V Londýně sídlí její architektonická kancelář, v Praze je od roku 1996 profesorkou a vedoucí ateliéru architektury na Vysoké škole uměleckoprůmyslové.

Byla také jedním z umělců, kteří pomáhali bývalému prezidentu Václavu Havlovi zvelebovat areál Pražského hradu. V branži uznávanou značku 'Eva Jiricna' nese moderní Oranžerie u Jeleního příkopu, interiéry Tančícího domu na Rašínově nábřeží, kavárna Černá labuť nad obchodním domem Bílá labuť nebo lávka pro pěší v Brně. Jejím zatím posledním "domácím" dílem je minimalistický hotel Josef v Rybné ulici v centru Prahy.

Své fantazie ztvárňuje Eva Jiřičná nejraději ve skle a oceli - v materiálech, které na první pohled působí chladně, anorganicky. V jejích interiérech i stavbách jsou však sladěny do dokonalé harmonie, kterou oceňují a žádají klienti zvučných jmen i kritici architektury. "Inspiruji se uměním přírody, která i na těch nejmenších organismech užívá dokonalých konstrukcí," říká sama architektka.

Její rukopis je dobře čitelný; kromě oceli a skla k němu patří i napínací lana pro její oblíbená skleněná schodiště, jimiž se ve světě proslavila. "Je to třírozměrná skulpturální záležitost v prostoru, která dává lidem možnost stoupat vzhůru," popisuje je se zaujetím architektka. "Uvnitř objektů mě fascinuje světlo a práce s ním. Světlost, průhlednost a materiály ve své ryzí podobě," dodává.

Diskuse nad dveřmi
Celou tvorbou Evy Jiřičné prostupuje základní myšlenka: krásné je jen to, co je funkční. Její přístup k architektuře výrazně poznamenala funkcionalistická tradice meziválečného Československa. "Do Británie jsem si přivezla velmi kvalitní architektonické vzdělání. Měla jsem na co navazovat. Kreslila jsem lépe než angličtí architekti," říká.

Před odchodem do Británie vystudovala architekturu na pražské technice a poté byla studentkou významného architekta Jaroslava Fragnera na Akademii výtvarných umění. Na diskuse s ním dodnes vzpomíná. Při jedné z několikahodinových konzultací nad návrhem školy architektury pro soutěž v Paříži se profesor Fragner studentky Jiřičné zeptal, jaké navrhne dveře. Její odpověď zněla, že "dveře přece nejsou architektura".

Na příští zkoušku musela budoucí první dáma high-tech architektury přinést seznam tří věcí, které se netýkají architektury. Až po letech praxe poznala, že nic takového neexistuje...

Kromě schodišť jí ke slávě pomohly i módní obchody. Stala se jednou z hlavních představitelek nových designérských prodejen, které proměnily tvář prestižních ulic Londýna či New Yorku. Hugo Boss, Kenzo, Joseph, Vidal Sasoon, plejáda významných kaváren a restaurací: to vše a mnohé další jí prošlo rukama.

Dostala Řád Britského impéria, jedno z nejvyšších státních vyznamenání ostrovního království. Je členkou několika královských akademií: pro design, umění a architekturu a majitelkou několika čestných doktorátů. Zasedá v mezinárodních porotách a publikuje v renomovaných časopisech.

Emigrantkou proti své vůli
Když v šedesátých letech dokončila studia na pražské architektuře, čekala ji běžná umístěnka - do cementáren u Kladna. Její další osud už připomíná filmový scénář. Píše se rok 1967. Eva Jiřičná pracuje v Ústředí bytové a oděvní kultury v Praze. Československo se na pár měsíců otvírá světu, dá se cestovat. Eva Jiřičná potkává na kongresu šéfa Great London Council, mohutné státní projektové organizace ve Velké Británii. Tato instituce zaměstnává několik set architektů a projektuje veřejné budovy. Nabízí jí stáž v Londýně.

Zcela legálně tam odjíždí 1. srpna 1968. "Za tři týdny vypukla invaze a já měla povolení zůstat do Vánoc. Nepředpokládala jsem, že budu v Anglii déle než tři měsíce," vzpomíná Jiřičná. Ve stejné době je zcela náhodou v Británii na brigádě i její bratr. Události berou nečekaný spád.

"Máma s tátou, který byl také architekt, tehdy pracovali v Ósace. Bratrovi skončila brigáda. Nechtěla jsem ho poslat do Prahy do prázdného bytu." Pak přichází dopis z velvyslanectví. Dodnes si pamatuje každé slovo: Vaše doložka je zrušena a návrat do vlasti z důvodu veřejného zájmu nežádoucí. Stejný dopis dostává i její bratr. "Nechtěli jsme v Anglii zůstat, ale nic jiného nám nezbývalo."

Otec měl sourozence vyzvednout v Londýně při návratu z Japonska. Jenže bylo nutné, aby se do Prahy vrátil hned, přes Moskvu... Krátce poté zemřel. Eva Jiřičná ani její bratr ho už nikdy neviděli.

V komunistickém Československu se mezitím odehrál soud. Jeden z úředníků architektčinu maminku informoval, že se dcera vrací v Londýně domů až k ránu. Křičel na ni, že neuměla vychovat své dítě. Evu Jiřičnou nakonec odsoudili. Na tři roky nepodmíněně. Dodnes neví, za co, snad za vlastizradu. Rozsudek nikdy neviděla.

Vzestup po anglicku
Spolu s bratrem se o sebe musí v Anglii postarat. Mladá architektka odepisuje na všechny inzeráty a shání práci. Získává v Londýně své první místo. Učí se. Kreslí dveře, kliky, záchody. Snaží se uživit sebe i bratra. První měsíce jsou tvrdé.

Ateliér Louise de Soisson, který ji zaměstná a kde zůstane deset let, projektuje nový přístav v Brightonu. Při této práci těží Jiřičná ze svého kvalitního inženýrského vzdělání. Učí se používat materiály průmyslového designu. Právě v té době jsou kořeny její oblíbené "lodní" estetiky. Tyto prvky se ostatně objevují i v interiérech Tančícího domu v Praze.

Když projekt loděnic skončil, nedaří se jí najít nové místo. Začíná si rozšiřovat zkušenosti na volné noze. Spolupracuje s renomovaným architektem Richardem Rogersem. Na vernisáži obchodu navrženého neméně slavným britským architektem Normanem Fosterem se seznamuje s manželkou svého do budoucna velmi důležitého klienta, Josepha Ettedguiho. To jí otvírá cestu k mnoha prestižním zakázkám.

Drsná životní zkušenost Evu Jiřičnou posílila. Dnes, ve čtyřiašedesáti letech, hýří tato elegantní a velmi moderní dáma energií a optimismem; svým stylem dělá nejlepší reklamu vlastní značce. "Stále se něco nedaří - neúspěch v soutěži, hledání práce, vztah s klientem. Musíte mít smysl pro humor. Pokud ho nemáte, raději z oboru odejděte."

Za svůj optimistický přístup k životu podle svých slov vděčí tatínkovi: "Miloval lidi. Snad nikdy jsem ho neviděla rozčileného, měl mimořádný smysl pro humor." Kromě praktických architektonických fines a uměleckých názorů se podobný přístup k práci snaží vštípit i svým českým studentům.

"Tvorba je neustálé hledání, tápání, množství práce a moře potu. K úspěchu je třeba talent, skromnost, disciplína a úsilí. Málokdy se stane, že člověk dojde až do cíle. A nevadí, když se tam nedostane, neboť smyslem je právě proces a cesta," prohlásila Eva Jiřičná ve své profesorské přednášce na téma vzdělání mladé generace.

EVA JIŘIČNÁ

Odkud jsem
Narodila jsem se 3. března 1939 ve Zlíně. Tatínek byl architekt a pracoval pro Tomáše Baťu. Bydleli jsme v jednom z baťovských domků v Lomné. Až do chvíle, než byl Zlín bombardován. V roce 1962 jsem dokončila studia architektury a v roce 1968 se proti své vůli stala emigrantkou.

Čím vším jsem byla
Chtěla jsem studovat chemii, ale před maturitou jsem se nepohodla se svým profesorem chemie. Vždy jsem milovala přírodní vědy - matematiku, fyziku, chemii. Fascinuje mě příroda. Když už si koupím knížku, tak je skoro vždy o přírodních vědách. Celý život jsem byla architektkou. Vystudovala jsem architekturu na Českém vysokém učení technickém i na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Fragnera. Svou lásku pro přírodní vědy dnes promítám do architektury.

Co se mi v životě asi nejvíc povedlo
Obklopit se výbornými lidmi. Přáteli, kolegy. Nejsem od přírody zrovna bojovník. Jsem přesvědčena, že sám není člověk nikým. To platí pro osobní život i pro architekturu. Mohu vymyslet sebegeniálnější věc, ale bude k ničemu, když zůstane jen na papíře. Nejvíc jsem vděčná za přátele.

Můj nejbližší velký úkol
Tisíce malých úkolů, detailů. Jen ty dohromady dělají velké věci. Pro mě je nejdůležitější proces, cesta.

Autoři:


Nejčtenější

Herec Bohumil Klepl měl nehodu na motorce, srazil se s autobusem

Bohumil Klepl

Herec Bohumil Klepl (60) měl v sobotu krátce po poledni nehodu na motorce. Na pražské Jižní spojce se srazil s...

Hvězda Hry o trůny se rozloučila se svou rolí krvavými teniskami

Maisie Williamsová na SAG Awards (Los Angeles, 29. ledna 2017)

Maisie Williamsová (21) se na sociální síti rozloučila s rolí Aryi Starkové. S postavou bojovnice v seriálu Hra o trůny...



Štěpánek: Život bez dětí, když je chcete a můžete mít, by byl smutný

Nicole Vaidišová a Radek Štěpánek

Bývalý tenista a momentálně velký milovník golfu Radek Štěpánek (39) po krátké trenérské epizodě v týmu Novaka...

Myslela jsem, že budu stará panna, přiznala manželka George Clooneyho

Georg Clooney a jeho manželka Amal (Los Angeles, 22. října 2017)

Manželka George Clooneyho (57) Amal (40) nedávno poprvé na veřejnosti promluvila o muži a dětech. Při slavnostním...

Barbora Špotáková má druhého syna, dostal jméno Darek

Barbora Špotáková má druhého syna, dostal jméno Darek

Oštěpařka Barbora Špotáková je od soboty dvojnásobnou maminkou. Olympijská vítězka a mistryně světa přivedla v...

Další z rubriky

Oba synové česky rozumí i díky prarodičům, říká Karolína Kurková

Karolína Kurková (Washington, 2. prosince 2017)

Karolína Kurková (34) patří mezi světové topmodelky. Přestože bydlí v Miami, ráda a často se vrací do Česka. Dokonce...

Barbora Špotáková má druhého syna, dostal jméno Darek

Barbora Špotáková má druhého syna, dostal jméno Darek

Oštěpařka Barbora Špotáková je od soboty dvojnásobnou maminkou. Olympijská vítězka a mistryně světa přivedla v...

OBRAZEM: Oficiální portréty královské rodiny ze křtin prince Louise

Princ Louis, třetí potomek prince Williama a Kate Middletonové, byl v pondělí...

Princ Louis byl v pondělí 9. července 2018 pokřtěn v paláci sv. Jakuba v Londýně. Obřadu se zúčastnili oba rodiče,...



Najdete na iDNES.cz