Prstýnky podruhé

Jeden ze čtyř párů, který využil první možné chvíle, aby si řekl ano, jsou Dolf a Gert. Zeširoka se usmívají a oči jim září upřímným nadšením. Pojďte dál," zve do amsterdamského domova vysoký a štíhlý Dolf překypující štěstím. Barevné masivní dřeváky na Dolfových nohou dávají tušit, že jsme v Nizozemsku. V liberálním Nizozemsku, které jako první na světě umožnilo svým homosexuálním občanům uzavřít regulérní sňatek. Dolf a Gert jsou spolu už šest let. Seznámili se v klubu. A jak Dolf přiznává, už po několika schůzkách bylo cítit, že by za tím mohlo být i něco hlubšího".

A bylo. Mají společný dům, který si pořídili v nové zástavbě blízko jednoho z mnoha kanálů na kraji Amsterdamu. Před dvěma lety se nechali zaregistrovat, hned poté, co to zákon umožnil. Už tehdy si mezi sebou vyměnili snubní prstýnky. Na sobotní noc z 31. března na 1. dubna si je zase sundali. To aby si je o půlnoci mohli navléci zase zpět a z registrovaných partnerů se tak po odpovědi na otázku, zda dobrovolně vstupují do manželství, stali muž - a muž. Náš denní život se tímto krokem nijak nezměnil. My jsme spolu už několik let žili v podstatě jako manželé. Ale pocit mám jiný. Už nejsem jen registrovaný, jsem ženatý," popisuje své pocity Dolf.

Konečně spravedlnost

Pouze pár desítek křesťansky orientovaných demonstrantů se tu noc sešlo u radnice, aby dalo najevo, že se jim svatby osob stejného pohlaví vůbec nezamlouvají. V rukou třímali transparent s nápisem: Poslouchej, co ti říká Bůh. Jak si mohou vůbec uzurpovat názor, že vědí, co nám Bůh říká," ptá se užasle Dolf.

I když tvrdí, že se jim svatbou život příliš neměnil, neříkají úplnou pravdu. Z prvních homosexuálních manželů na světě se staly celebrity. Na Dolfův a Gertův domovní zvonek zvoní zástupy redaktorů známých i méně známých deníků, televizní štáby, fotografové. V obývacím pokoji pomalu uvadají spousty pugétů. Je tu i purpurová květina. A purpurová je barva současné holandské vlády. Ta odezva byla skutečné nádherná. Dostali jsme takové množství přání. Sousedé za námi chodili a bylo vidět, že gratulace míní upřímně. Jeden řekl: konečně spravedlnost," říká Gert. A negativní reakce? Prý kromě demonstrantů před radnicí nebyla ani jedna. Naopak se ozvali i lidé, se kterými se seznámili před lety na cestách po světě, a oni si v televizi všimli známé tváře.

Prach a nádobí

Na stolku vedle květin leží v hnědé matné kůži vázané svatební oznámení. Gert jej bere opatrně do rukou, pohladí hřbet a s pýchou otvírá. Obsahuje zlatě vyvedená jména snoubenců, oznámení o jejich svatbě a místě konání: amsterdamská radnice. Krásné, že," poznamenává a knížečku pietně ukládá zpět na místo. Pro Gerta však svatební oznámení není nic nového. Už jednou byl ženatý. Deset let a se ženou. Bydlel jsem v malém městě a rodiče si mysleli, že bychom se měli vzít. Bylo mi tehdy jedenadvacet," vysvětluje Gert.

Pak se opravdu zamiloval, tentokrát už do muže. Manželství skončilo. Úzký třípatrový řadový domek novomanželů je plný světla, nábytku, knih, květin a také psa, který se neustále plete pod nohy. Pro mnohé Nizozemce zřejmě jen zpátečnický nimral by hledal známky toho, že v domě žije homosexuální rodina. Kuchyň vypadá jako kterákoli jiná, stejně tak obývací pokoj a ložnice. Právě dotaz jedné italské novinářky na rozdělení rolí v domácnosti, kdo vaří, kdo uklízí, Dolfa značně rozladil. Bylo mi jasné, že se ptají, kdo je z nás žena a muž. To je tak zpátečnické. Vždyť v mnoha smíšených manželstvích také neplatí, že žena myje nádobí a muž se žehlení nedotkne. To prostě už neodpovídá holandskému standardu," říká Dolf.

Nakonec se přece jen rozmluví na téma, jak se starají o společný dům. Gert prý uklízí ovšem velice spěšně, za chvíli má prach setřený i vyluxováno. To Dolf uklízení nesnáší, ale když už se do něho pustí, tak už to na sto procent. Gert se také stará o zahrádku. Dolf zase pere, ale také spravuje kola.

Děti? Neplánujeme

Dolf i Gert jsou citliví na použité výrazy a slova ve vztahu k jejich postavení, což svědčí o tom, že ani v Nizozemsku nebylo rovnoprávné postavení gayů a lesbiček zcela automatické. Na otázku, čím to, že Nizozemci jsou v toleranci vždy o krok vpředu před ostatními, se Dolf namísto odpovědi se pozastaví nad slovem tolerance. Já nechci být tolerován jako něco odlišného, vymykajícího se. Tolerance je veliký krok vpřed. Ale cítím, že to nestačí. Jde o porozumění a uznání," zamýšlí se Dolf.

Nizozemští zákonodárci ve snaze zrovnoprávnit homosexuály nezůstali jen u sňatků: umožnili jim také adoptovat děti. I když je Dolfu a Gertovi teprve kolem čtyřiceti, na děti příliš nepomýšlejí. Nechce se jim měnit životní styl. Svoji svatbu považují zejména za signál a poselství, které vysílají z Nizozemska do ostatního světa. Na nás můžete klidně zapomenout. Důležité je naše poselství. Protože víme, že jinde na světě je to úplně jiné, než tady u nás v Holandsku. Gayové se nejen nemohou ženit, ale jsou také pronásledováni," říká Dolf. A poznamenává, že se narodil na správném místě ve správné zemi. Tady už mám mám pocit, že lidé přijímají vaši lásku k tomu druhému jako něco normálního. A jsem šťastný."