Kdybychom postupovali metodou Edgara Alana Poea, podle níž prý napsal svého Havrana, možná bychom došli k tomu, že Y esterday má všechny náležitosti, které má ideální píseň mít. Co je v písni jímavějšího než zklamaná a nenaplněná láska? Co je smutnějšího a bezcennějšího než "včera"? A tak bychom mohli pokračovat verš za veršem. Nicméně, za úspěchem Y esterday je i doba jejího vzniku. Beatová hudba tehdy na deset let vytlačila smyčcové orchestry - starým se po nich začalo stýskat a mladí se z jednotvárných kytar začali nudit. Smyčcové kvarteto doprovázející Paula McCartneyho bylo ránou na jistotu. Všechny kapely se snažily být co nejkomplikovanější, ale Y esterday bylo najednou jednoduché a prosté jako lidová píseň, ale přitom to bylo nepochybné umělecké dílo, tedy ideál ambiciózního rockera té doby. Stručně řečeno, McCartneymu se ve dvou minutách a jedné vteřině podařilo vystihnout atmosféru nejméně jedné generace tak dokonale, že v polovině devadesátých let statistiky ukazovaly, že jde o nejhranější rozhlasovou píseň všech dob.
- sobota 27. ledna 2001
